Jenže ani tam nebyl klid. Známí, kamarádi i příbuzní byli velice zvědaví, jak se žije v Pákistánu, takže jsem téměř bez přestávky poskytovala audience. Některé příběhy jsem opakovala snad stokrát a v závěru už tak nějak bez srdce, automaticky, stereotypně, na autopilota. Do Pešávaru jsem se vracela sice ochlazená, ale rozhodně ne odpočatá. Mezitím na jihozápadě Balúčistánu zaživa pohřbili pět žen. Mladé holky mezi šestnácti a osmnácti lety. Důvodem brutální popravy bylo zostuzení rodiny tím, že si chtěly vzít jiné muže, než jim vybrali rodiče. Ozbrojenci je odvedli na pole za vesnicí, postavili je do řady a do každé střelili. Poté je ještě živé hodili do příkopu a zaházeli kamením a hlínou. Tolik stálo v místních novinách. Jeden ze senátorů vystoupil s touto zprávou v parlamentu, aby rozpoutal diskusi o tradičních vraždách žen a dívek ze cti a aby vznesl požadavek na zamezení těmto zločinům. Našel pár zastánců, řada dalších však proti snahám měnit stoleté tradice vystoupila, a tak se to smetlo ze stolu jako součást národní kultury. Nebylo o čem diskutovat.
Pondělí 3. září 2007
Munavar přichází v pondělí dopoledne různě. Někdy mě překvapí už před osmou a jindy zase čekám do půl desáté. Jezdí sice pořád stejným spojem, ale čas je tady prostě relativní pojem. Jedno ale mají všechny pondělky společné — Munavar vypadá příšerně unaveně, přesto mu z očí září radost, že nás vidí, a vypráví, jak jim doma pršelo. V Haripuru snad prší každou neděli. To tady v Pešávaru pršelo naposled v červnu. Je neuvěřitelné, že už je září. Ale asi to bude pravda, protože Magdalenka sedí a dokáže si hrát úplně sama.
Ve stínu duhy
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515908
Nejradši má knížku s krtkem, stále dokola si ji prohlíží. Taky miluje ovladač na televizi. Pořád se nám sápala po mobilech, tak jsme jí dali podobný přístroj. To byla trefa do černého! Všimla jsem si, že si Darvila výborně rozumí s Majdou, a tak jsem jí nabídla, aby tu zůstávala až do dvou a kromě uklízení si chvíli hrála s Magdalenkou. Souhlasila. Jsem šťastná jako blecha, hurá, svobodo, vítej zpátky, teď si tě zase pěkně užiju! Problém nastal, když jsem za hodinku přišla dolů a tam už seděla Laila. Že mě to nenapadlo dřív! Darvila přece nemůže chodit domů sama, musí ji někdo z rodiny doprovázet. A tak na ni teď má Laila každý den dvě hodiny čekat. Panebože… Vyhodit ji nemůžu, co by v tom žáru venku dělala, ale nechat ji tady nechci, protože je v té harmonii mezi Magdalenkou a Darvilou naprosto rušivým elementem. Ach jo… Pustila jsem se do zkrášlování domečku z krabic, který Christian vyrobil pro Magdalenku, a Laila už mě zase sledovala tím svým ironickým pohledem a chrlila jednu hloupou poznámku za druhou. Na chvíli jsem si pomyslela, že mi bylo líp, dokud jsem urdštině ještě nerozuměla. Odpoledne jsme s Munavarem seděli v kuchyni a přemýšleli, co s tím uděláme. Vyšlo najevo, že má Darvilu taky rád. Dokonce koupil slovník angličtiny a učí ji slovíčka, aby se naučila jazyk a měla lepší budoucnost. Zeptala jsem se ho, jestli by byl ochotný doprovázet ji každý den domů. „Rád, ale její rodina to nejspíš nedovolí, jsou křesťané a určitě budou proti, aby se holka procházela s nějakým muslimem,“ odpověděl Munavar. Zacukaly mi koutky. Munavar si toho všiml a taky se zasmál. „Madam, ale tak to tady chodí a je to opravdu problém,“ zvážněl.
Mezi domovy
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515908
Hledat další osobu na úklid jsem nechtěla. Jsme už za tu dobu s Darvilou a Munavarem sehraní a myslím, že i lidsky si výborně rozumíme. „Darvila je nejlepší,“ uzavřel debatu Munavar, „a s tou Lailou už to nějak vyřešíme.“ Ráno jsem Darvile navrhla, že by ji domů doprovázel Munavar, a překvapilo mě, když bez jakýchkoliv okolků souhlasila. Museli jsme však zavolat jejímu bratrovi, abychom se ujistili, jestli s tím bude souhlasit i rodina. Darvila si z výstřihu vytáhla číslo na zmuchlaném osahaném papírku a Munavar to s jejím bratrem domluvil. Proběhlo to hladce, všichni souhlasili. Odpoledne přišla Laila, protivně se uchichtla a zmizela v obýváku, odkud se okamžitě začalo ozývat její afektované: „Bejbý, béjbýýý!“ Loupla jsem pohledem po Munavarovi. Co ta tady dělá? Asi jí to Darvila ještě neřekla, necháme je o samotě a počkáme. A skutečně. Laila se po chvíli objevila ve dveřích, připitoměle se pochichtávala a kroutila se jako had. „A to mám jako jít pryč?“ ušklíbla se nakonec. Řekla jsem, že ji o to prosím. Začala, že ona taky nemůže jít domů sama, že musí na Darvilu počkat. „Tak to musíme najít nějaké řešení, zkusíme ho společně vymyslet?“ poprosila jsem ji, abychom se nad tím zamyslely. Zatvářila se, jako že je to neřešitelný problém. Dokud tu Darvila nepracovala, musela Laila přece taky nějak přicházet a odcházet. Řekla jsem, že se tedy zeptám Samíny, třeba něco napadne ji. Laila se očividně polekala, Samíny se bojí, má z ní pekelný respekt. Ještě chvíli postávala ve dveřích a pak se sebrala a byla pryč. Darvila se na mě šťastně usmála a zapadla s Majdou zase do pokoje. To jsem nečekala. Na zlomek vteřiny se mi zdálo, jako bych Darvilu svým tvrdým chováním vůči Laile potěšila.
Ve stínu duhy Ukázka elektronické knihy
102