S T O LE T Í N O V É H O D Í T Ě T E
aby mělo již hotovou vštípenou odpověď, když jeho otázka vzniká. Odpovídáme mu na tyto otázky hrubou, nesouvislou, často prostě hloupou a hlavně surovou židovskou legendou, kterou podáváme buď v originálu, nebo, což je ještě horší, svými slovy. Vypravujeme mu – a vštěpujeme mu, že je to svatá pravda – to, o čem víme, že to nemohlo být, a co nemá pro nás žádného smyslu – že si před 6000 léty jakási divná, divoká bytost, již nazýváme bohem, usmyslila stvořit svět, stvořila jej i člověka, a že člověk zhřešil, zlý bůh potrestal jej i všechny nás za to, potom vykoupil nás a sebe samého smrtí svého syna; a že je naší hlavní prací, abychom si naklonili tohoto boha a zbavili se útrap, k nimž nás odsoudil. Nám se zdá, že to nic není a že je to dokonce užitečné dítěti, a s potěšením posloucháme, jak opakuje všechny ty strašné věci, a neuvažujeme o tom strašném převratu – jehož nepozorujeme, protože jest duchovní – který se přitom děje v duši dítěte. Myslíme, že duše dítěte je čistá deska, na niž možno napsati vše, co kdo chce. Ale to je nepravda, dítě má nejasnou představu o tom, co je počátkem všeho, příčinou jeho bytí a síla, v jejíž moci je; a má touž vysokou představu o tomto počátku, která je neurčená a nevyjádřitelná slovy, ale jíž si je vědomo celou bytostí a která je vlastní rozumným lidem. – A najednou mu místo toho říkají, že ten počátek není než nějaká osobní, domýšlivá a strašlivá bytost – židovský bůh. Dítě má nejasnou a správnou představu cíle tohoto života, jejž vidí ve štěstí, kterého dochází laskavým obcováním lidí. Místo toho mu říkají, že obecným cílem života je choutka domýšlivého boha a že osobním cílem každého člověka je zbavit se zasloužených někým věčných trestů, mučení, které tento bůh uvalil na všechny lidi. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515830
VÝUKA NÁBOŽENST VÍ
Každé dítě je si také vědomo toho, že povinnosti člověka jsou velmi složité a jsou na poli mravnosti. Říkají mu místo toho, že jeho povinnosti jsou hlavně ve slepé víře, v modlitbách – v pronášení jistých slov v jistou dobu, v polykání míchaniny z vína a chleba, která mu má představit tělo a krev boha. […] Nám se zdá, že je to bezvýznamné, a přitom vštěpovat tak řečený zákon Boží dětem, jak se to děje mezi námi, je nejhroznější zločin, jaký si jen je možné představit. Mučení, vražda, znásilňování dětí není nic proti tomuto zločinu. Vláda, vládnoucí, vedoucí třídy potřebují tohoto klamu; s ním je nerozdílně spojena jejich moc, a proto se vládnoucí třídy vždycky zasazují o to, aby se tento klam dál na dětech a byl zachováván zesílenou hypnózou u dospělých. Lidé však, kteří nechtějí udržovat lživý společenský pořádek, nýbrž jej naopak změnit, a hlavně chtějí blaho pro ony děti, s nimiž se stýkají, se musí všemi silami snažit, aby vybavili děti z tohoto hrozného klamu. A proto úplná lhostejnost dětí k náboženským otázkám a odmítání všelikých náboženských forem, bez všeliké záměny za nějaké pozitivní náboženské učení, je přece nepoměrně lepší než židovsko‑církevní vyučování v sebe dokonalejších formách. […] Vím-li, že klam je klam, za žádných okolností nemohu říkat dítěti, jež se mne naivně, důvěřivě táže, že mně známý klam je posvátná pravda. […] Kdybych měl okamžitě dítěti říci podstatu náboženského učení, jež pokládám za pravdu, řekl bych mu: že jsme přišli na tento svět a žijeme v něm nikoli podle své vůle, nýbrž podle vůle toho, co nazýváme Bohem a co nám proto bude dobrem jen tehdy, když budeme konat jeho vůli. Jeho vůlí pak je, abychom my všichni byli šťastni. Abychom byli 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515830
S T O LE T Í N O V É H O D Í T Ě T E
všichni šťastni, na to je jen jediný prostředek: je třeba, aby každý jednal s druhým tak, jak by si přál, aby jednali s ním. Na otázky však, jak vznikl svět, co nás očekává po smrti? bych na první odpověděl, že přiznávám, že nevím a že taková otázka je nesprávná (takováto otázka v celém buddhis tickém světě není); na druhou bych však dal odpověď domněnkou, že vůle toho, jenž nás poslal v tento život pro naše blaho, nás vede někam skrze smrt – patrně za týmž účelem (tj. pro naše blaho).“45 V tomto i v jiných případech, kdy se dospělí dohadují o tom, co „dítě“ potřebuje, bychom měli získat nikoli od dospělých, ale od dětí objasnění jejich skutečných potřeb. Zjistíme tak, že děti se už velice brzy začínají zabývat věčnými hádankami lidstva: odkud a kam? Navíc se ukáže, že přímočará, prostá dětská mysl se vzpírá křesťanskému vysvětlení světa tak dlouho, dokud není její upřímnost otupena. Děti pak buď chabě přijímají, čemu se učí, nebo ve svém nitru nadále popírají to, co jsou jejich rty nuceny opakovat, či – do třetice – dopustí, aby jejich srdce ovládla jediná potrava, která je jejich náboženským potřebám nabízena! Mé vlastní vzpomínky z dětství mi umožnily již brzy pozorovat pojetí náboženství u dětí a nyní mám před sebou pětadvacet let staré zápisky na toto téma. Vzpomínám na svou palčivou nenávist k Bohu, když jsem v šesti letech četla o Ježíšově smrti, způsobené Božím požadavkem smíření; v deseti letech jsem pak popřela Boží Prozřetelnost, když zemřel mladý dělník a zanechal po sobě ženu a pět dětí, které na něm byly závislé. Moje úvahy o Boží existenci tehdy přijaly podobu výzvy a já napsala do písku: Bůh je mrtev. Přitom jsem si myslela: Jestli Bůh existuje, okamžitě mě zahubí bleskem! Slunce ale svítilo dál a otázka tak byla prozatím zodpovězena – brzy se však vynořila znovu. Nedostávalo se 100 Ukázka elektronické knihy