MICHELLE SMARTOVÁ
z černých hlubin zoufalství a beznaděje, než aby teď chtěla vše hodit za hlavu. Věděla, že se může spolehnout, že by ji Santi znovu zachránil, nebyla mu ale ochotná znovu svěřit svoje srdce. Nevěřila, že by jí ho dovedl vrátit celé a nezlomené. Zkusila si sama před sebou ujasnit, jestli lituje toho, co se stalo. Povzdechla si a složila paže na prsou. Důrazně potřásla hlavou. Ne, nedovedla litovat toho, co jí během jediné noci přineslo více radosti, než kolik jí zažila během uplynulých pěti let. A nebyla už koneckonců naivní dospívající, která by si pletla sex s láskou na věčné časy. Santi se zadrženým dechem sledoval, jak se jí v tváři střídají nevyslovitelné city. Když se vedle ní ráno probudil a zjistil, že se jim ve spaní propletly údy a na hrudi má rozhozené její hedvábné vlasy, ve zlomku vteřiny se mu vybavily všechny podrobnosti toho, co spolu předchozí noci prožili. Ihned se ho zmocnil záchvěv provinilosti a sebeobviňování. Pak se ale zahleděl do její spící tváře a nad pocitem viny zvítězila silná vlna touhy a něhy podobné té, kterou cítil i teď. Když k ní něhu pocítil poprvé, byla pro něj nová a nedovedl si ji připustit. Přiměla ho tiše vyklouznout z postele tak, aby ji neprobudil. Teď, když už se kouzlo noci rozpustilo ve jasném ranním světle, se však rozhodl podobné úvahy odložit na později. Věděl, že je nejvyšší čas vyplout dříve, než se začnou probouzet lidé z ostatních lodí ukotvených v zálivu. Odmítal polevit v ostražitosti, dokud nebude naprosto jisté, že nadobro pominulo nebezpečí, které hrozilo jí i její rodině. Mimo jiné to znamenalo, že se budou muset i nadále za denního světla vyhýbat lidem. „Musím zvednout kotvu a nastavit kurz,“ zamumlal. I když si uvědomoval, že by to dělat neměl, nedovedl 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515808
PLAMEN, KTERÝ NEVYHASL
odolat. Sklonil se k ní a vtiskl jí na rty krátký, cudný polibek. Odměnou mu byla vůně jejího těla a krátký pocit sladkosti. Zaklonila hlavu a vystavila tak jeho pohledu půvabnou šíji. „Můžu ti nějak pomoct?“ „Venku už je moc světla. Zůstaň tu a odpočívej. Uvolni se. Nebude to dlouho trvat.“ Ustoupil, zlehka ji pohladil po tváři a vystoupil z kajuty do světla ranního slunce. Na palubě si naplnil plíce svěžím mořským vzduchem a pokusil se z mysli vypudit obraz Markovy posmutnělé, vyčítavé tváře. Chmurně si pomyslel, že nemá smysl, aby se dál utápěl ve výčitkách. Věděl, že na ně bude dost času později, až Elsu bezpečně doprovodí do domova. A do té doby…? Pomyslel si, že mu nezbývá než dál držet vše pod pokličkou. Pochyboval, že to dokáže. Připadalo mu, jako by vypustil džina z láhve a na světě nebyl způsob, jak jej vrátit zpět. Sotva osaměla, zřítila se Elsa na nejbližší pohovku a zavřela oči. V pánvi jí mravenčilo a v žilách bublala zpěněná krev tak, že slyšela jen tlukot vlastního srdce. Nedovedla se zbavit vzpomínky na to, co spatřila v jeho tváři, když jí klouzal po bradě špičkou prstu. V jeho pohledu byl cit i touha a až neuvěřitelně se podobal tomu, který v jeho tváři krátce zahlédla už před několika lety. To by ale znamenalo, že sis to tehdy jen nenamlouvala… Neklidně se zasmála. Smích byl stejně málo kontrolovatelný jako všechny ostatní pocity, které se jí právě zmítaly v duši. Ustal ale stejně rychle, jak se z její mysli vytratila dobrá nálada. Částí osobnosti se znovu cítila jako sotva dospělá, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515808
MICHELLE SMARTOVÁ
bláhová a nadměrně sebevědomá dívenka, která věřila, že pouhou vůlí dovede pohnout i horou. Druhá, střízlivější a dospělejší část jejího já, však nabádala k opatrnosti a napovídala jí, že by měla uzamknout srdce, zahodit klíč a zabránit tak Santimu, aby do něj znovu pronikl. Vzrušení, které jí proudilo v žilách, však jasně naznačovalo, že kdyby se s ní Santi chtěl znovu milovat, ani na okamžik by nezaváhala. Už při pouhé představě jeho silného těla se jí žaludek zamihotal tisícem motýlích křídel. O něco později Santi pochvalným pohledem ocenil obložený italský chléb, který mu přinesla na palubu ke kormidlu. „To je pro mě?“ optal se. Vcelku jasně si vzpomínal, jak Elsa v dobách dospívání pohrdala kuchyní a vším, co souviselo s vařením. Přísahala, že se to nikdy ani nebude snažit naučit. Zdálo se, že jako v mnoha jiných i v tomto ohledu se změnila. Kolem hlavy jí zavlály nádherně vlasy v její přirozené barvě. Paruku nechala v podpalubí, protože na širém moři nebyla ani jedna loď, ze které by je někdo mohl pozorovat. „Napadlo mě, že už máš určitě hlad. Měls jen malou snídani.“ Jeho snídaně se skládala z pár kousků ovoce. Snědl ji na palubě, aniž při tom spustil oči z pípajícího radaru. Teprve teď, tři hodiny po vyplutí, zažíval první chvíle klidu. Její ohleduplnost jej dojala. Bez přemýšlení jí zlehka stiskl bok. „Děkuju.“ Stydlivě se pousmála a zlehka, opatrně mu vklouzla prsty do vlasů. Ustoupila a nadhodila: „To ani neochutnáš?“ Vzal jeden z chlebů a mohutně z něj ukousl. Hned nato si přál, aby byl opatrnější. Sevřela se jí tvář. „Nechutná?“ Bojoval sice s prudkým návalem nevolnosti, přesto se přiměl sousto spolknout. „Ne, to ne… Jen ze zvědavosti, co v tom vlastně je?“ 100 Ukázka elektronické knihy