98
h o l l y
j a m e s
•
č i s t á
p r a v d a
Adam k ní přistoupil s batohem v jedné a nakousnutým jablkem v druhé ruce. Zatím ho viděla za barem jenom od pasu nahoru. Teď si všimla, že si vzal slušivé džíny a černé tenisky. Zastavil se a nepřestal se usmívat. Byl očividně rád, že ji vidí, a Lucy musela připustit, že cítí totéž. „Potřeboval jsem nakoupit ovoce, protože jsi na mě všechno naházela.“ Ukázal za sebe na nejbližší obchod a znovu si hlasitě kousl jablka. „To jezdíš na nákup tak daleko?“ Ohlédl se přes rameno na krámek se zelenou markýzou, jako by si až teď uvědomil, kde je. „Obvykle ne. Dneska mě sem asi něco táhlo.“ Chvíli jeden druhého pozorovali s podobným úsměvem na tvářích. „Vidím, že ses stihla převlíknout. Jak jde zatím tvoje důležité odpoledne?“ Zadívala se na své šaty a uvědomila si, že on jediný se jí nezeptal, jestli se něco děje, když přišla v těch květovaných a neměla make-up. „Zatím moc dobře, když uvážím, co se dělo předtím.“ „To rád slyším. V baru ses mi zdála trochu vystresovaná. S lhaním už je to lepší?“ „Bohužel ne.“ Zamračila se. Když si znova kousl jablka, všimla si neuvěřitelně bílých zubů a toho, jak se mu při polykání pohybuje ohryzek. „Pamatuješ si, na co ses mě ptal?“ vyhrkla bez rozmyslu, a on povytáhl obočí. „No, kdyby ses zeptal znova, odpověď by zněla jinak.“ V rychlosti spolkl sousto. „Co děláš dnes večer? Doufám, žes kvůli pravdomluvnosti nemusela zrušit oslavu.“ „Ne, ta se koná. Myslela jsem jinou otázku.“ Znovu si kousl a prodlužoval ticho, a Lucy pochopila, že schválně. Dobře věděl, kterou otázku myslela. „Ach tak,“ přikývl po chvilce, „přítel už není. A ten samý, co tě nechal včera samotnou v baru popíjet martini?“ „Přesně ten. Tvoje teorie o polibku pravé lásky mě inspirovala, ale jak se ukázalo, byl to spíš dobrý důvod, proč všechno ukončit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515741
99
h o l l y
j a m e s
•
č i s t á
p r a v d a
„Ouha, to je mi líto.“ „Asi se to mělo stát. Upřímnost mi s tím vlastně pomohla.“ Adam stále okusoval nekonečné jablko a pomalu přikyvoval, jako by řekla něco hlubokého. „Co je?“ Pokrčil rameny. „Možná je tvůj problém naopak řešení.“ Přimhouřila oči. „Jak to myslíš?“ „Strávila jsi půl dne snahou napravit něco, co ti vlastně vylepšuje život. Možná že to, co považuješ za pokažené přání, je vlastně dar.“ Zadíval se jí významně do očí a pak zhltl zbytek jablka. Překvapeně zamrkala. Dar? Neměla čas o tom dál přemýšlet, protože na mobilu začala naskakovat upozornění. Zvonil, bzučel a cinkal naráz, jak se k ní náhle hrnuly e-maily, textovky a hlasové zprávy ze všech stran. „Zdá se, že někdo stojí o tvou pozornost,“ řekl Adam. „Hm, promiň na moment,“ zamumlala a zkoušela ten příval roztřídit. V poště uviděla zprávu z osobního oddělení a polekala se tak, že jí srdce pokleslo a oběd začal stoupat do krku. V rychlosti přečetla úvod zprávy a pochopila, že je určená všem zaměstnancům firmy. Milí zaměstnanci, obdrželi jsme stížnost na nevhodné chování v rámci společnosti a rozhodli jsme se na ni promptně zareagovat…
Hned o řádek níž uviděla e-mail od Annie Fergusonové, Jonathanovy asistentky, který také rozeslala všem kolegům. Po dobu deseti měsíců, kdy jsem zaměstnaná u společnosti J&J, jsem byla vystavena nevhodnému chování ze strany Jonathana Jenkinse…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515741
100
h o l l y
j a m e s
•
č i s t á
p r a v d a
A hned po tím byla zpráva, kterou Annie poslala jen jí. Ahoj Lucy, přemýšlela jsem o tom, co jsme si řekly, a chtěla jsem tě předem upozornit…
Během těch deseti sekund jí Oliver poslal hned pět zpráv. Proboha, přečti si ty maily. Ach Bože! Annie se rozhodla to tady podpálit. Hned se vrať do kanceláře! SOS, SOS.
Lucy začala v duchu panikařit. Jedna děsivá myšlenka narážela na druhou, až se jí z toho zatočila hlava. Co Annie vlastně udělala? Hodila mě taky přes palubu? Tohle se Joanna dověděla během oběda? Co bude dál? Odpovědi neznala a upřímně jí ujelo: „A do hajzlu!“ Adam se tiše zasmál, a tak si uvědomila, že pořád stojí vedle ní. „Jsi v pořádku?“ „Ne. Ne a musím jít. A sakra.“ Začala se rozhlížet, kde nechala auto, a pak si vzpomněla, že ji přivezla Joanna a má se vrátit po vlastní ose. „Ach to ne, to ne. Musím zpátky do práce a nemám tady auto.“ Teď už panikařila doopravdy. Co to provedla? Zkoušela se uklidnit, že ještě nečetla celé zprávy, ale už zhruba tušila. Tím krátkým rozhovorem s Annie na záchodě a tím, že se pak svěřila Joanně, dala do pohybu něco velmi vážného. Něco, co drželi léta pod pokličkou – a teď se to začalo hlasitě ozývat. „Nechceš svézt?“ zeptal se Adam a ukázal palcem přes rameno. „Parkuju hned tady.“ „Jasně!“ vykřikla bez váhání.
Ukázka elektronické knihy