98
Simone van der Vlugt
„Zítra začínáme,“ potvrdí Huib. „První dodávky mléka očekávám o půl šesté.“ Lydie přikývne. „Tak se uvidíme zítra,“ odpoví mu a dá Hendrikovi znamení, aby jel dál. Prvního června brzy ráno otevírá Huib dvojitou vstupní bránu továrny. Je tři čtvrtě na pět, první sedláci dovezou mléko až později, ale on chce být připravený a ten okamžik si v klidu vychutnat. Zatímco sedí ve své kanceláři, jeho myšlenky zabloudí do minulosti, do doby, kdy ještě žili jeho rodiče a Arjan s Norou. Znovu vnímá tu pohodu teplé stáje, když společně dojili krávy. Všichni mlčeli, ale on věděl, že Arjan i otec jsou nablízku, ticho rušilo jen bučení krav a mléko dopadající do kádí. Když skončili s dojením, vyhnali stádo na louku. V deset hodin měli ve světnici s výhledem na sad a louky připravenou kávu. Huib si vzpomíná na vůni kávových zrn a čistého nádobí. Vždycky to byla namáhavá práce, ale taky veselá, protože všichni byli spolu. Jeho matka s Norou se staraly o domácnost a zeleninovou zahrádku a vyráběly sýr. Vidí ty dvě, jak stojí u máselnice nebo jak lisují sýr. Huib pohlédne z okna kanceláře do nitra továrny, kde se v šedém ranním světle jako duchové tyčí stroje. Proč se o ten zážitek nemůže podělit se svojí rodinou? Chybí mu, ale zároveň si uvědomí, že kdyby zůstali naživu, nikdy by žádnou továrnu neměl. V hale zazní kroky. Huib vstane ze židle a postaví se do dveří kanceláře. Chodbu osvětluje jen tlumené světlo pronikající skrz okenice, ale Lydii pozná podle stylu její chůze. Nedomluvili se na přesném čase, a tak je mile překvapený, že dorazila tak brzy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515718
Obchodnice z Amsterdamu
99
„Dobré ráno,“ řekne Huib. „Je velmi brzo.“ Ona přikývne a potlačí zívnutí. „Moc se mi nechtělo, ale nemůžu přece propásnout první ráno. Navíc se mi v noci zdálo, že nedorazilo žádné mléko. Ani kapička!“ „Měl jsem úplně stejný sen,“ přidá se Huib a oba náhle vyprsknou smíchy. Přesto je Huib nervózní, protože co udělají, když mléko skutečně nedorazí? Nebo ho nedorazí tolik, kolik potřebují? Možná si to někteří sedláci rozmysleli. Sice podepsali smlouvu, ale je mu jasné, že si z ní nic nedělají. Huib zevnitř otevře a stoupne si na vyvýšenou desku. Továrna stojí na rovině obklopená několika stromy a on v dálce spatří přibližující se povozy tažené koňmi. Všechny odbočují na cestu vedoucí do továrny. Huib se usměje. Lydie se postaví vedle něho. Huib kývne směrem k povozům. „Naštěstí se sny občas nevyplní,“ prohlásí spokojeně. Dlouhé týdny opečovává Huib své sýry. Dvakrát denně je otáčí, potírá je lněným olejem a otírá hadříky, aby byly dokonale hladké a netvořila se na nich plíseň. Dnes by měla být hotová první várka. Šikmo přes pole míří ze svého statku do továrny. U vstupu si sundává zablácené dřeváky a obouvá si čistý pár pracovních bot. V mlékárně se vznáší důvěrně známé aroma čerstvého mléka a smetany. Huib začichá a přejde do skladu, kde ho uvítá kořeněná, téměř štiplavá vůně. Láskyplně přejede rukou po řadě eidamů zrajících v dřevěných regálech. Kriticky si je prohlíží. Sýry z jedné várky musí být stejně velké a musí mít i stejný tvar a barvu. Kůrka je vizitkou, ta musí být perfektní: hladká a bez prasklin.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515718
100
Simone van der Vlugt
Huib vytáhne několik odlišných bochánků a položí je stranou. Zbývající sýry prohmatá palci a poklepe na ně. Potom si vezme jeden sýr, zanoří do něj sýrařskou vývrtku a ochutná ho. S pohledem upřeným před sebe dlouho přežvykuje. Potom sousto spolkne a napije se studeného čaje z hrníčku na stole. Spláchne silnou pachuť v ústech, ale pocitu hořkého zklamání se tak lehce nezbaví. „Nejsou dobré,“ pronese Huib zklamaně. „Skoro celá dávka je na vyhození.“ „Jak je to možné?“ zeptá se ho Lydie zděšeně. Míří z Huibova statku, kam před chvílí dorazila, do továrny. Lydie věděla, že sýry dozrály, a do Purmerendu přijela právě proto, aby zhodnotila výsledek. I když jí to přišlo napínavé, s takovými zničujícími slovy nepočítala. „Přípravný proces proběhl v pořádku, nepřetržitě jsem na něj dohlížel.“ „Pak to musí být mlékem.“ „To není možné. Kontrolovali jsme ho.“ „Očividně ne dostatečně,“ řekne Lydie. „Probírali jsme to už dřív.“ Huib se na ni nedůvěřivě podívá. „Nevíme, jestli to je mlékem. V současné chvíli to nemůžeme tvrdit jistě.“ „Ale logicky to nic jiného být nemůže. Buď to je mlékem, způsobem přípravy, nebo přístroji. Tím posledním to určitě není, protože se stejným vybavením jsi pracoval i na statku. A tam jsi měl nad čistotou mléka nepřetržitou kontrolu. Tady ne.“ „Zkontrolovali jsme každou konev. Už jsem ti to říkal,“ zopakuje Huib podrážděně. „Podívat se nestačí, Huibe. Bakterie pouhým okem nespatříš. Četla jsem knihy od Woutera Sluise a Pieta Boekela o hygieně při výrobě sýra a…“ „A teď jsi expertka?“ Ukázka elektronické knihy