Z mladých u druhého dlouhého stolu je pět holek, kluků sedm, málem se tam nevejdou, jak se hemžej. Nepijou ale teda moc, hodně chodí ven hulit a vracejí se celý zmámený. Pyšvejc a Holásko dřepí na své pozorovatelně v rohu a jsou spokojený. Pět mladých holek, co sem normálně nechoděj. A u toho stolu, kterej sem v pátek normálně chodí, je ta hubená s nazrzlýma vlasama (to je Karla Kometka, Pyšvejci!) a ta s těma pěknýma kozama (to je Babeta Opatová, Holásko!). „Dva rumy,“ objednává Pyšvejc a dva Smíchováci si pátek fakt užívaj a mají pro sebe stůl pro čtyři (až šest) a u druhého stolu pro čtyři (až šest) vedle, tam sedí čtyři chlapíci kolem čtyřiceti a baví se o rybaření a točí panáky rychle dost. To asi budou rybáři, pomyslí si Petr Motýl, který ty chlapíky slyší šikmo přes zadní místnost U Terflerů, přes všechny hlasy v ní, to už je taková spisovatelská nemoc nebo dar nebo co to je, takhle v hospodě slyšet úplně všechno a pamatovat si to ještě za dvacet let slovo od slova. „Ryba musí plavat!“ „Jednu vodku, dva fernety a džima bíma.“ „Bambína nemáme. Ale máme rum. Pche! Po tom se taky krásně zvrací. Záchody jsou dole.“ „Tak vodku, dva fernety a rum,“ zůstává Anetin ostrovtip poněkud nepochopen. Jaksi jsou rybáři z Anety drobátko zaraženi: jak ryba zaražená do tulení nozdry, jak rýma zaražená do nosu.
PSYCHOLOG PETR BAKALÁŘ „Tak podívej se, vole, dobrý, pij si tady tu svojí minerálku, i když my to tady, vole, nepijem, zapisuj si do svejch zápisníků, co chceš, nám je to u prdele, my nic neskrejváme, ale ty svoje zasraný anketní otázky si strč do prdele, vole,“ vyjádří se Petr Motýl, jako kdyby neseděl U Terflerů, ale v pominulém Koutku, a učiní razantní gesto ručkou v kožené bundě. Petr Bakalář: s despektem. Oni minerálku jistého zrna U Terflerů prodávají a podávají. A ta bunda? Topí se u Terflerů furt málo? Moc ne. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515598
„A nedívej se na mě tak blbě, vole. Já to myslim vážně. Tak už se pár let známe, ne?“ „Vážně?“ neodpustí si otazník Petr Bakalář. „Von to bude parapsycholog,“ podtrhne vlasatý a tenký Sváťa. „Vsadim se, že doma k tý minerálce křoupá para ořechy.“ Ironicky?! Petr Bakalář: s despektem. „Oni jsou tady někteří lidi takoví přímí, pane Bakaláři. Ale my vás tady rádi vidíme. Já tady mám vaše knížky,“ sáhne Robert Antropius do svého kouzelného batohu a nadšeně knížky Petra Bakaláře vykládá na stůl jako argumenty, jako trumfy v kartách. Před každého jednu knížku. „A tady v té ještě nemám váš podpis. Mohl byste mi ji podepsat?“ podává Robert Petru Bakalářovi propisku a hypnotizuje ho očima. „Von Bakalář neni zlej. Jenom nepříjemnej, vole. Ale von za to nemůže. Von už jeho táta byl psycholog,“ pokračuje Petr Motýl. Petr Bakalář: s despektem. Vyložené trumfy? Způsobují sopečnou činnost a fantas? „On to Petr Bakalář myslí dobře,“ urovnává terén hrabičkama Robert, zahradníček v kostkované košili. „On je Petr Bakalář strašně zajímavý člověk. A tady Petr Motýl taky není zlý. Že ne, Petře?“ „Ty vole,“ pronese Petr Motýl neutrálně. Tak jak? Normální normálka. Zase jeden nový člověk se v hospodě U Terflerů objevil. A v lednu roku dvou tisícího šestnáctého docházel naprosto pravidelně. Každý pátek. Petr Bakalář, PhDr. Výzkum? Snad. Vyhlíží vědovědně: Petr Bakalář. S brýlemi, těla vyššího, ne však tak vysokánské výšky, jakou oplývají Sváťa Palec a Ivan Martin. Postava bakalářovská: nikoliv štíhlá jako u jmenovaných dlouhánů. Ale: žádné obludné břicho jako u Petra Motýla, kterej hned: „Ty vole!“ A v pamatováku bakalářovském? Panorámata omezenosti a sebestřednosti v T.? T.??? T.!!! T.Erflerů… Na mou otázku, jaké první záběry jakého filmu byly nejdůležitější a nejvíc určující pro jejich život, vůbec nedokázali odpovědět. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515598
PŘEHLEDNÁ SOCIOMETRICKÁ STRUKTURA „A co tak psychologický vztah vztahů v sociálně-pivní skupině, pane Bakaláři?“ „Vztah vztahů? Možná spíš graf?“ „Tak třeba graf.“ „Tím se u nás zabýval intenzivně profesor Miloslav Petrusek, po jistou dobu. Ale pak sám nahlédl, jak se mýlil.“ Tak do toho! Bez odborné pomoci Petra Bakaláře! Uděláme si kruhový sociogram, protože rytíři krále Artuše seděli také u kruhového stolu. Takže si dokážeme kruhový stůl v hospodě U Terflerů plně představit, to znamená jako kulatou kružnici. I když U Terflerů žádný kulatý stůl nikdy nebyl. A ten kulatý graf, ten má matici a status a symbolem muže je v něm obvykle trojúhelník. Takže to pak vypadá asi takhle: Merlin se odebral ke králi Leodegransovi ze země Kácovské a přednesl mu přání krále Roberta, že chce pojmout za manželku jeho dceru Krajcvajdu. „Ale ona se jmenuje Guenevera,“ povídá král Leodegrans. „To velmi rád slyším,“ říká Merlin. A Leodegrans: „Dobře, když chce Robert za manželku moji dceru, já mu ji dám a půl království tomu. A navrch kruhový stůl, který mi daroval Uther Pendragon.“ A tak šli s manželkou a kruhovým stolem. Po souši i po vodě a zpívali si do kroku. A došli až do hospody U Terflerů. Kruhový stůl, když byl plně obsazený, tak se k němu vešlo sto padesát rytířů. Tomu se říká: přehledná sociometrická struktura.
100 Ukázka elektronické knihy