„Nějaký další vývoj v případu Trevorovy vraždy, Dicku?“ Paní Macallisterová se ho zeptala po několika minutách rozhovoru o jiných záležitostech. Její slova zaslechla vysoká, okázale oblečená žena, která seděla naproti nim u stolu, naklonila se k nim a zapojila se do rozhovoru. „Ano, řekněte nám to, pane Tillinghaste,“ vybídla ho s vtíravým úsměvem. Matilda Gleasonová byla jednou ze čtyř sester, které žily v krásném paláci na Columbia Road. Říkalo se, že stál kolem dvou set tisíc dolarů; pokud jde o architekturu, Gleasonovi tvrdili, že je raně anglická, ale protože před dokončením domu zaměstnali tři architekty, byl výsledek víceméně překvapivý. Přezdívalo se mu “Pozlacená bída”. Odkud Gleasonovi přišli, byla sporná otázka, ale okázalostí svých zábav strhli do tábora mnoho usedlých Washingtonanů. Paní Macallisterová k nim nikdy nezavítala, ale v neprozřetelné chvíli předseda správní rady Dětské nemocnice zařadil slečnu Gleasonovou do stejného výboru jako paní Macallisterovou a ta využila příležitosti a zavítala onoho odpoledne pod záminkou projednání záležitostí týkajících se nemocnice. „Nemám žádné novinky,“ odpověděl Dick opatrně. Věděl, že slečna Gleasonová má ráda skandály a že sestry dostaly od jedné dlouholeté matrony, která se několikrát stala jejich obětí, přezdívku “Závist, nenávist, zloba a veškerá bezcharakternost”. „Kdy půjde případ k velké porotě, Dicku,“ zavolala Peggy od svého konce stolu. „Myslím, že tak za deset dní.“ „Doufám, že trest pro pana Gordona bude nejvyšší, jaký zákon dovoluje,“ řekla slečna Gleasonová. Všem bylo jasné, kde ji tlačí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515478
bota. Celý Washington, který se v některých ohledech podobá zarostlé vesnici, věděl o jejím neúnavném a neúspěšném pronásledování Gordona během měsíce, kdy sídlil v Bílém domě, a několik přítomných mužů, kteří trpěli stejnou příčinou, se pro sebe usmálo. „Není vůbec jisté, že ten zločin spáchal on,“ řekla paní Macallisterová mrazivě. „V podstatě se k němu přiznal,“ opáčila slečna Gleasonová. „Víte, slečno Gleasonová, my se na člověka díváme jako na nevinného, dokud se mu neprokáže vina,“ odpověděl Dick klidně. „No, když není vinen on, tak kdo?“ zeptala se slečna Gleasonová. „Zloděj,“ ozvala se pohotově Peggy. „Nesmysl, má drahá, proč by takový člověk používal špendlík na klobouk, když má revolver, a kde by takovou věc vzal?“ Peggy chvíli nevěděla, co odpovědět. Sama měla stejné pochybnosti, ale byla rozhodnutá slečně Gleasonové, “hrozné staré kočce”, nepodlehnout. Hrabě de Morny jí zcela nevědomky přišel na pomoc. Ostatní hosté diskusi mlčky naslouchali. „Madame Trevor, haf stick herself wiz ze pin,“ přihlásil se dobrovolně, zápasíce s anglickým jazykem, který nikdy nedokázal ovládnout. „Ale ano, monsieur,“ zachytil Dickův nedůvěřivý pohled, „neříkal snad doktor, že je možné, aby si ránu zasadil někdo, kdo je levák?“ „Jak víte, že paní Trevorová byla levačka?“ dožadovala se hlasitě slečna Gleasonová. „Často jsem s ní hrál karty,“ odpověděl de Morny prostě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515478
„Ale proč by měla paní Trevorová spáchat sebevraždu?“ zeptal se Dick nevěřícně. De Morny pokrčil rameny a na jeho otázku odpověděl jinou: „Proč by ji měl pan Gordon zabíjet?“ „To je pravda,“ prohlásil kapitán McLane z americké námořní pěchoty. „Proč by měl? Sloužil jsem tři roky na palubě stejného křižníku s Donaldem Gordonem a ve službě nebylo čestnějšího a sympatičtějšího chlapíka. Je naprosto neuvěřitelné, že by se mohl dopustit tak strašlivého zločinu.“ Když se Dick podíval na Peggy, zachytil pohled hraběte de Smirnoffa. Rus seděl mezi svou hostitelkou a slečnou Gleasonovou. Poprvé se zapojil do rozhovoru. „Vaše teorie je slabá, Henri,“ řekl mírně. „Proč by se měla mladá a krásná žena, která se těší zdraví, bohatství a šťastnému domovu, zabíjet?“ „O dámách se toho moc neví,“ opáčil de Morny tvrdošíjně. „Jsou – jak říkáte – zákonem samy pro sebe a z maličkostí dělají vědu.“ „Připusťme, že paní Trevorová mohla mít motiv k sebevraždě,“ řekl Dick a usmál se na vzrušeného Francouze, „bylo naprosto nemožné, aby se mrtvá žena zamkla v sejfu.“ „Nemohla se zabít v trezoru poté, co zavřela dveře?“ zeptal se de Smirnoff. Dick zavrtěl hlavou. „Možná si nevzpomínáte, že svědci při vyšetřování vypověděli, že měla levou ruku pevně přitisknutou ke dveřní zárubni a podpírala tak svou váhu.“ „Mohla do té polohy spadnout dopředu.“
Ukázka elektronické knihy