1951 N ázev kapitoly
Sovětský zástupce v Radě bezpečnosti OSN Malik jako jediný hlasuje proti rezoluci požadující po čínské vládě odvolání „lidových dobrovolníků“ z Koreje.
i její modifikovaná verze v podobě „rezoluce dvanácti“, odsouzeny k neúspěchu. Otevřel se tak prostor pro přijetí amerického návrhu na ostrakizaci komunistické Číny pro její agresivní chování. Tato rezoluce byla 1. února schválena 44 hlasy, proti hlasovalo sedm států – Barma, Běloruská SSR, Československo, Indie, Polsko, Sovětský svaz a Ukrajinská SSR – a devět zemí se hlasování zdrželo. Po celý čas diplomatického souboje na půdě OSN pokračovaly válečné operace v Koreji s neztenčenou silou.
ZBRANĚ – BITEVNÍ LOĎ USS MISSOURI Bitevní loď třídy Iowa byla spuštěna na vodu v lednu 1944 a do stavu amerického válečného námořnictva byla zařazena v červnu téhož roku. Měla výtlak 45 000 tun a její motory dosahovaly výkonu 200 000 koní. Její klíčovou zbraní bylo devět děl Mark-7 ráže 406 mm, které byly rozmístěny ve třech dělových věžích. Dalších
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515467
1951 Stalinova hra o Z emi jitřní svěžesti
Bitevní loď USS Missouri 21. října 1950 ostřeluje severokorejské pobřežní město Čchongdžin, ležící pouhých šedesát kilometrů od čínských hranic.
dvacet děl Mark-12 DP ráže 127 mm bylo umístěno v bočních věžích. USS Missouri se účastnila závěrečných bojů v Tichomoří a na její palubě došlo 2. září 1945 k podpisu kapitulace Japonska. Zůstala v aktivní službě i v čase války v Koreji. Jejím úkolem bylo ostřelování severokorejského pobřeží. V únoru 1955 putovala do zálohy, ale o třicet let později – po důkladné modernizaci – byla reaktivována a v roce 1991 ještě bojovala v Perském zálivu. V roce 1995 byla zakotvena v Pearl Harboru a změněna na památník druhé světové války. Její sesterská loď USS Iowa se 1. dubna 1952 stala vlajkovou lodí velitelů 7. americké flotily – rozmístěné na Dálném Východě – viceadmirála Roberta C. Briscoea (do 20. května 1952) a viceadmirála Josepha J. Clarka.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515467
ČÍNSKÝ PŘÍVAL Dne 24. listopadu 1950 se dlouho očekávaná MacArthurova ofenziva stala skutečností. Západní útočný hrot Walkerovy 8. armády – tři pěší divize, jištěné II. jihokorejským armádním sborem – směřoval k řece Jalu. Na severovýchodě poloostrova postupoval X. armádní sbor generálmajora Edwarda Almonda, v jehož sestavě i nadále bojovaly 1. divize námořní pěchoty, 7. pěší divize a I. jihokorejský armádní korpus. Zbytky severokorejských sil měly být sevřeny v kleštích obou útočných seskupení. Tanky a motorizované kolony 2. pěší divize 8. armády se za třeskutého mrazu prodíraly úzkým údolím k řece Čchongčchon, ale u osady Kunuri, kterou protínaly dva důležité silniční spoje mezi městy Kečchon, Andžu a Sunčchon, padly do předem připravené pasti. Číňané masivním palebným přepadem uzavřeli spojenecké síly – vedle Američanů se dostali do léčky i britští a turečtí vojáci – v úzké soutěsce a zablokovali ústupovou cestu do Sunčchonu. V těžkých bojích o průsmyk Kunuri téměř vykrvácela 2. divize, která ztratila přes 3000 padlých. Vojska OSN byla zaskočena čínskou taktikou lidských útočných vln, které – byť pouze s ručními zbraněmi a minomety – smetly prakticky vše, co jim stálo v cestě. Pohroma stihla i jihokorejské svazky, které nevydržely nápor Číňanů a svým útěkem obnažily křídlo Walkerovy 8. armády,
99 Ukázka elektronické knihy