účinek se připisuje zejména metabolické acidóze vznikající při cvičení. Acidóza snižuje dráždivost mozku tak, že působí na neurosubstance, jako je např. gamaaminomáselná kyselina (GABA), která účinkuje jako antikonvulzivum. Roli hraje i zvýšená koncentrace a prožitek z aktivity. Vyplavení endorfinů také působí inhibičně na epileptiformní výboje. Provokační efekt náročné PA ve smyslu aktivace záchvatu se objevuje přibližně u 10 % epileptiků. Faktory potenciálně provokující záchvat při zátěži jsou: hyperventilace (nikoli kompenzační vzrůst ventilace úměrně zatížení), hypoxie (např. při vysokohorských aktivitách), nadměrný stres a únava, hypoglykémie (způsobená prolongovanou aerobní zátěží nebo nevhodnou dietou, resp. nedostatečným kalorickým příjmem), hyperhydratace, resp. hyponatrémie (způsobená nadměrným pocením s nevhodným pitným režimem bez přidaných minerálů), hypertermie a nadměrná vlhkost vzduchu. Z hlediska bezpečnosti je tedy důležité epileptika nepřetěžovat. Intenzitu a typ zátěže je třeba volit tak, aby produkovala pouze mírnou acidózu. Aerobní trénink se u epileptiků považuje za bezpečný. Důležitý je postupný nárůst intenzity (tedy nezapomínat na rozcvičení). Není vhodná maximální zátěž (dlouhé vytrvalostní běhy, túry atd.). Je třeba nezapomínat na adekvátní výživové pokrytí zátěže a zohlednit vlivy Tab. 14: Sporty dle rizika pro jedince s epilepsií dle Capovilla et al. (2016) – zkráceno
Sporty bez významného přidaného rizika
Atletika (kromě skoku o tyči) Basketbal Běh na lyžích Bowling Curling Fotbal Golf Judo Stolní tenis Tanec Tenis Volejbal
Sporty se středním rizikem pro epileptika (a žádným rizikem pro okolí) Atletika – Skok o tyči Biatlon Bruslení Cyklistika Gymnastika Jízda na koni Kanoistika Karate Lední hokej Lukostřelba Plavání Sjezdové lyžování Snowboarding Šerm
Sporty s vysokým rizikem pro epileptika a v některých případech také pro okolí Lezení Potápění Skoky na lyžích Surfing, windsurfing
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515444
prostředí. Z hlediska délky se upřednostňuje zátěž rozdělená do kratších úseků, s častějším a přiměřeným odpočinkem. Děti s diagnózou epilepsie tedy mohou sportovat, při respektování určitých pravidel a při striktně individuálním přístupu ke každému jedinci. To znamená volbu pohybové aktivity a sportu na podkladě zvážení typu epilepsie, frekvence výskytu záchvatů a toho, zda se záchvaty vyskytují ve dne či v noci. Dále je nezbytné zohlednit faktory, které záchvaty vyvolávají. Důležitý je také typ sportu a to, jak velké riziko je schopen jedinec (jeho zákonní zástupci) akceptovat. V neposlední řadě je zapotřebí respektovat celkový zdravotní stav epileptika. Tabulka 14 ukazuje rozdělení sportů dle úrovně rizika při záchvatu během PA tak, jak ho konsenzuálně navrhuje International League Against Epilepsy (ILAE). Za potenciálně rizikové či v některých případech přímo zakázané (tj. kontraindikované) se považují sporty s rizikem pádu, úderu, utonutí či probíhající ve vysoké nadmořské výšce. Z oblasti běžných školních aktivit sem patří šplh, cvičení na nářadí, skoky do vody, cyklistika, plavání v přírodních vodách, sjezdové lyžování, skoky na trampolíně, v obecné rovině pak např. potápění, horolezectví, parašutismus, motorismus, bungee jumping, vodní lyžování, surfing, jízda na koni, kolečkových bruslích či skateboardu. Ke kontaktním sportům, kde je vyšší riziko závažného poranění hlavy, je nutné přistupovat s velkou opatrností. Možnost povolení konkrétní sportovní disciplíny se musí vždy posuzovat individuálně a je nutná konzultace ošetřujícího neurologa. I doporučené sportovní aktivity je vhodné provozovat v doprovodu dospělé, příslušně poučené osoby. Mezi doporučené činnosti patří chůze a pěší turistika, běh (přiměřené intenzity a délky trasy), běh na lyžích a některé míčové hry (ale s omezením soutěživosti). Intenzita chůze, délka tras a frekvence přestávek při pěší turistice musí odpovídat aktuálnímu stavu jedince. V terénu je nutné počítat s výkyvy počasí, neočekávaným zdržením i nutností neplánovaně přenocovat. Proto je nezbytné mít rezervu léků na další den. Obdobná doporučení platí i pro výlety na běžkách. Plavání je řazeno mezi sporty se středním rizikem při dodržování určitých zásad a předcházející konzultaci s ošetřujícím lékařem. Pokud epilepsie není zcela pod kontrolou, měl by epileptika doprovázet dobrý plavec se znalostí potřebné první pomoci (případně by taková osoba měla být alespoň blízko, nejlépe přímo ve vodě). Je vhodné informovat plavčíka a dítě by mělo mít pro lepší identifikaci ve vodě výraznou koupací čepici. Doporučuje se pohyb dítěte spíše u kraje bazénu. Voda by měla dosahovat maximálně k ramenům doprovázející osoby. Epileptik by měl jít plavat, jen když se cítí dobře, a do vody vstupovat s pozvolným 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515444
ochlazováním. Je dobré se vyhnout přeplněným bazénům. Pokud má dítě-epileptik souhlas svého ošetřujícího lékaře ke koupání v přírodě, opět je zapotřebí doprovod zdatného plavce. Je vhodné použití plovací vesty, zajišťující udržení hlavy nad vodou i při bezvědomí. Jízda na kole může být doporučena jedincům, kteří jsou kompenzovaní a bez záchvatů, mají pouze noční výskyt záchvatů nebo mají záchvaty s aurou umožňující včas reagovat. Vždy je nutné použít helmu, případně chrániče, zajistit doprovod poučené osoby a vyhýbat se hustému provozu. Jízda na kole mimo silnice připadá v úvahu, pokud je léčený epileptik alespoň tři měsíce bez záchvatů. Povolení jízdy na silnici lze zvažovat, pokud je epileptik nejméně rok bez záchvatů.
Co dělat, když má dítě epileptický záchvat? Pokud máte ve třídě dítě s epilepsií, je nutná informační schůzka s rodiči. Je zapotřebí se informovat o typickém průběhu záchvatu u dítěte, délce trvání záchvatu, průběhu a odeznívání záchvatu, event. přítomnosti aury, a doporučené medikaci (podání léků) pro případ záchvatu. Měli byste vědět, kdy volat rodiče a kdy lékaře. Je nutné následně poučit v potřebném a věku přiměřeném rozsahu i spolužáky. Přímo při epileptickém záchvatu, pokud je to možné (např. v případě, že dítě má „auru“, která nás upozorní na blížící se záchvat), se snažíme zabránit pádu dítěte či pád alespoň ztlumíme. Dítě položíme podle okolností na postel nebo na podlahu a uvolníme těsný oděv u krku. Z okolí odstraníme nebezpečné (těžké, ostré, horké) předměty či nábytek, o které by se dítě mohlo v průběhu záchvatu zranit. Můžeme podložit hlavu měkkým materiálem. Záchvat necháme proběhnout. Nebráníme křečím, nesnažíme se jedince „zalehávat“ či násilím držet či narovnávat končetiny. Nerozevíráme násilím čelisti a nevkládáme nic mezi zuby, nebráníme automatismům. Nepodáváme nápoje. Při zvracení, pokud to je možné, ale ne s použitím násilí, otočíme hlavu či lépe celé tělo dítěte na bok. Po záchvatu ukládáme dítě do zotavovací polohy na boku. Dítě necháme odpočinout, prospat. Vždy voláme 155 (event. 112), pokud: ⚫ záchvat trvá déle, než je obvyklé, ⚫ záchvat se opakuje v podobě série záchvatů (viz SE), ⚫ jedná se o vůbec první záchvat křečí u dítěte (ne každý záchvat křečí je epilepsie), 100 Ukázka elektronické knihy