zuje mé přesvědčení o češství a vlastenectví. Po japonských tragédiích, zemětřesení, tsunami a jaderné elektrárně v r. 2011, byl v české televizi v pořadu Hyde Park čecho-japonec Tomio Okamura. V závěru pořadu byl Okamura dotázán, zda se cítí více Japoncem nebo Čechem. Odpověděl, že se z jedné čtvrtiny cítí Japoncem, z jedné čtvrtiny Korejcem a z jedné poloviny Čechem, ale celkově se cítí jako bodrý Moravák. Na závěrečnou otázku, zda Japonci vědí o existenci Česka, odpověděl, že nejen to, Japonci si Česka váží a Čechy obdivují, protože vědí, že ač je to relativně malý národ, dal světu velký počet osobností jako Smetana, Dvořák, Mucha, Navrátilová, Lendl a mnoho dalších. Pokud bychom vzali těch 40 tisíc Čechů žijících na volyňské gubernii jako národní reprezentační vzorek pro srovnání s ostatními národnostními menšinami, ale i vládnoucími národy, tak doufám, že jsem případného čtenáře přesvědčil nebo v dalších kapitolách ještě dopřesvědčím, že tento reprezentační vzorek jednoznačně prokázal, že český národ ve srovnání s ostatními je nejchytřejší, nejschopnější, nejpracovitější a přitom bezkonfliktní a mírumilovný. Doufám a věřím, že za těch 66 let, když se volyňští Češi vrátili zpátky domů, tak český národ příliš nezdegeneroval, takže je možno s určitou jistotou předpokládat, že zvláště budoucí generace mají před sebou dobrou perspektivu. Proto vážení a milí Češi, buďme hrdí na to, že jsme Češi, buďme hrdí na to, že konečně máme svou krásnou samostatnou a svobodnou vlast, protože lepší místo pod sluncem nenajdete. NEŘESTI Drogy, alkohol, tabák. Co se týče drog, tak to uvádím jen pro úplnost, abych mohl konstatovat, že do mých 14 let, tj. do r. 1947, byl pojem „droga“ na Volyni pojmem neznámým. O to více vystupovaly do popředí další dvě „neřesti“, a to alkohol a tabák. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515424
Alkohol Nepochybně za vlád carského Ruska, Polska a Sovětského svazu existovaly na Volyni různé druhy a značky alkoholu, ale v reálném životě na venkově existovala pouze jedna značka, a tou byla „samohonka“. Technologii výroby, resp. pálení samohonky včetně mé účasti na tomto procesu, jsem již popsal. V praxi to vypadalo tak, že každá rodina od nejbohatších sedláků až po nejchudší domkaře, na svých polích a poličkách pěstovala cukrovou řepu, která byla z praktického hlediska jedinou surovinou pro výrobu samohonky. A když už někdo pěstoval cukrovou řepu, tak k tomu potřeboval zařízení pro pálení samohonky, které se skládalo z varné nádoby, obvykle pařáku, nebo většího hrnce a sudu nebo velké nádoby na chlazení vodou. Varná nádoba a sud s chladicí vodou byly propojeny obvykle měděným hadem, ve kterém probíhala kondenzace alkoholové páry na kapalinu, resp. samohonku. Na počátku pálení vytékala samohonka s vysokým obsahem čistého alkoholu obvykle přes 90 %, postupem času objem alkoholu postupně klesal. V konečné fázi vytékala už jen páchnoucí voda s nepatrným objemem alkoholu max. do 10 %. Obvykle se samohonka pila po prvním vypálení. Nebyly však výjimky, že pro sváteční dny se slilo několik prvních várek a prováděl se druhý stupeň pálení, ze kterého vytékala již relativně kvalitní a silná samohonka. Ve staročeské restauraci ve Zlončicích (kousek od Prahy), kterou často navštěvuji, byl dlouhou dobu na stěně nápis „Rum není alkohol, rum je životní nutností“. Pokaždé, když jsem po vstupu do restaurace zaregistroval ten nápis, tak ať jsem chtěl nebo ne, můj mozek mi začal servírovat vzpomínky na úlohu a poslání samohonky na Volyni a na moje soužití se samohonkou. Po zralé úvaze jsem dospěl k jednoznačnému závěru, že na Volyni samohonka nebyla prostředkem k opití, ale sloužila především jako velice účinný preventivní lék, který léčil všechny nemoci. Snad dostatečným důkazem bylo, že většina lidí žijících na volyňském venkově se za celý život nesetkalo s lékařem. Samozřejmě, že k tomu přispělo i mimořádně zdravé životní prostředí. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515424
Jak již bylo konstatováno, na Volyni a především na venkově neexistovala žádná osvěta, a tak alespoň minimální osvěta byla předávána vzájemným sdělováním. Obrazně lidé méně znalí olizovali mozky těch znalejších. Mezi ty znalejší patřili především Židé. Dalo by se přímo říci, že byli na Volyni nositeli osvěty. Asi osud tomu chtěl, že tatínek, který byl velice zvídavý, komunikativní a kamarádský, se seznámil s jedním Židem-obchodníkem, který se po krátkém čase stal řečeno v dnešní terminologii „osobou blízkou“. Všemožně pomáhal naší rodině, odkupoval věci, které byly na statku k prodeji, ale hlavně vedl s tatínkem nekonečné diskuze na různá témata. Pamatuji se, že při jedné takové jejich diskuzi jsem byl nablízku a zaregistroval jsem následující větu, kterou pronesl onen chytrý Žid. „…pane Dolečku, pamatujte si, že poctivou prací ještě žádný člověk na světě nezbohatl, zbohatnout se dá jen obchodem.“ S odstupem cca 75 let mohu prohlásit, že jsem na tu chytrou větu nikdy nezapomněl, a také mohu konstatovat, že mně ta věta v životě hodně pomohla. To však zdaleka nebylo všechno, neboť tato „osoba blízká“ do značné míry ovlivňovala i vnitřní život naší rodiny. Netroufám si posuzovat, do jaké míry tento chytrý Žid ovlivnil myšlení a jednání tatínka. Jedno však vím bezpečně, protože se to týkalo nás dětí a bylo to zakleto do druhé chytré věty „…pane Dolečku, pokud chcete mít trvale zdravé děti a následně zdravé potomky, tak jim dávejte před jídlem malé množství samohonky.“ Samozřejmě, že tatínek se této myšlence ze začátku bránil, ale chytrému Židovi to nedalo moc práce, aby tatínka přesvědčil. Poslední překážkou byla maminka, která ze začátku to kategoricky odmítla, ale v takových případech měl v naší rodině poslední slovo tatínek, takže maminka se musela s tím smířit. A tak se stalo, že v mých 4–5 letech a bratrových 6 letech začala naše celoživotní pouť s alkoholem. Vzpomínám si, že začátky nebyly vůbec lehké. Samohonka nikdy neměla méně než 50 % čistého alko103
Ukázka elektronické knihy