konci minulého tisíciletí hromadně skupovala společnost Clear Channel Communication. Umožnil jí to nový telekomunikační zákon z roku 1996, a tak tato „Godzilla éteru“ už do poloviny následující dekády vlastnila čtvrtinu všech stanic po USA. V jejích centrálně sestavovaných playlistech stanic, tzv. urban formátu, neměli The Neptunes konkurenci. Bylo to zcela po zásluze — jejich minimalistické beaty vracely do hry syrový funk upgradovaný moderními digitálními zvuky a neuvěřitelnou popovou citlivostí. V jeden okamžik měli The Neptunes takovou moc, že sami vyráběli nové hvězdy — stačilo jen, aby někomu poskytli svoje služby. Od produkcí pro zpěvačku Kelis, rappery Clipse nebo Mystikala se Williams a Hugo rychle odpíchli k práci pro novou, lukrativnější klientelu — bělošské popové hvězdy, které chtěly profitovat na odlesku černého cool. Charakteristický hyperfunkový beat a kokainově slastné washes syntezátorů dvojice z Virginie měly najednou ve svých skladbách i popové boybandy (’N SYNC), náctileté hvězdičky hledající znovuzrození přes urban music (Britney Spears) i — světě div se — ska-rockové kapely (No Doubt). Největší urbanpopovou hvězdou se v polovině nulté dekády stal Justin Timberlake, bývalý zpěvák ’N SYNC, jehož desky Justified a FutureSex/LoveSounds produkovali právě The Neptunes, respektive Timbaland. Pochopitelně nikdy nebyli tak slavní jako zmíněný hezounek, ale rozhodně se nedá říct, že by byli jen anonymními „kroutiči čudlíků“ ve studiu. Na začátku nového tisíciletí se producenti černé hudby sami dostali do pozice zásadní hybné síly v pronikání hip hopu do mainstreamu, vytvořili jeho jakousi druhou kolonu. A slávy se nakonec dočkal i Pharrell Williams — to když v roce 2014 — pár dní před
Hudba ohně 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515410
svými jednačtyřicátými narozeninami — doputoval na číslo jedna se hitem „Happy“. Doporučený poslech — superproducenti Terry Riley: SWV — It’s About Time (1992), Různí — Above the Rim OST (1994), Blackstreet — Blackstreet (1994) Timbaland: Aaliyah — One in a Million (1996), Missy Elliott — Miss E… So Addictive (2001), Justin Timberlake — FutureSex/LoveSounds (2006) The Neptunes: Kelis — Kaleidoscope (1999), N.E.R.D. — In Search Of… (electronic version) (2001), Justin Timberlake — Justified (2002), Clipse — Hell Hath No Fury (2006) 1.9.3. Dirty south: venkov vrací úder „Jih má sakra co říct,“ byla jediná slova, která André 3000 řekl při přebírání ceny pro nejlepšího nováčka na cenách časopisu Source v roce 1996. Když se ozvalo jméno OutKast, začal celý sál pískat — „válka rapových pobřeží“ tehdy zuřila naplno a rappeři z obou táborů čekali, že redaktoři Source zvolí někoho z jedné či druhé strany, vítězství dvojice z Atlanty nemohlo uspokojit vůbec nikoho. Andrého slova ale měla zásadní symbolický význam. „Tehdy jsme definitivně přesekli pupeční šňůru. Jako kdyby tehdy vzkázali: Už na vás nemusíme dělat dojem, napodobovat vás… teď vám to konečně ukážeme,“ vzpomíná na událost v dokumentu ATL: The Untold Story of Atlanta’s Rise in the Rap Game (2014) rapper Killer Mike. Na Andrého prorocká slova došlo dříve, než všichni čekali. V prosinci 2003 ovládli prvních šest příček hlavního
1 Barva kůže a peněz 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515410
singlového žebříčku Hot 100 časopisu Billboard černí muzikanti z jižních amerických států, a ohlásili tak nástup éry tzv. třetího pobřeží. Jeho panování výrazně pomohlo dynamizovat vývoj hip hopu na začátku nového tisíciletí a udržet mu jeho výsadní postavení. Mezi říjnem 2003 a prosincem 2004 okupovali Jižané černé pleti vrchol singlového žebříčku padesát osm ze šedesáti dvou týdnů. Hvězdy jako Beyoncé, OutKast, Usher nebo Ciara ale byli jen vrcholy ledovce mohutného vzepětí jižanské urban hudby. Hip hop na Jihu těží z bohatých hudebních i obecně kulturních tradic, ostatně všechny černošské hudební formy vznikly v těchto končinách. Mnohem důležitější je ale to, že si zde hip hop uchoval svoji společenskou funkci. Pokud o pop music přemýšlíme v nejširším kontextu jako o prostoru pro ty, jejichž hlas jinak není slyšet, pak na americkém Jihu zůstal rap zbraní proti rasové opresi. Aneb jak poznamenal David Banner v roce 2005: „Jižanský sound, to nejsou efekty, zvuky perkusí nebo styl produkce, ale syrový emoce lidí z Jihu a věci, který museli v minulosti přežít.“ Pro náctileté konzumenty se dirty south mohl na začátku tisíciletí pochlubit důležitým nábojem „rebelské hudby“. Zatímco hitparádovým gangsterům z New Yorku a Los Angeles už bylo těžké jejich pózu po dekádě plíživé komercionalizace uvěřit, jižanští rappeři si uchovali svoji zemitou syrovost i hlad po úspěchu. Když ve filmovém hitu Hustle & Flow z roku 2005 natáčí pasák a taky talentovaný rapper DJay píseň, která ho má dostat do velkého hiphopového světa, trápí se jeho producent Shelby nad rádiovým potenciálem textů: Shelby: „Kdybys měl říct něco jinýho, než ‚Zmlať tu čubku‘, co by to bylo?“
Hudba ohně 98
Ukázka elektronické knihy