mainstreamu. Bylo mi to spíš jedno. Teď to bude mít k nějaké objektivitě na míle daleko, ale jeho skladby, hlavně z posledních dvou desek, si občas poslechnu, taky proto, že je v nich mnohem víc, než se na první poslech může zdát. Stejně jako se vyvíjí Tomáš, vyvíjí se i jeho hudba, a to tím spíš, že ji tvoří se skvělou kapelou, hudebně i lidsky. Tahle symbióza a chemie mě fascinuje. Od málokoho jsem se toho za poslední roky naučil tolik jako od téhle party. A začalo to až naivně idealistickým přístupem. Když jsme u enviro aktivismu, Honza Šamánek alias Šaman, který je součástí tvojí formace Protijed, má vlastní projekt Talk=Trouble. Ten za pomoci experimentálních hudebních prostředků reflektuje Krušné hory, jejich historickou zatíženost, devastaci přírodní i lidskou, charakterovou. Neuvažoval jsi někdy o podobném uměleckém vyjádření? U Šamana je to věc hudebního vyjádření pomocí ne úplně tradičních prostředků, když to budeme brát v kontextu punkové scény, nebo spíše toho, jak je vnímána. Tohle se ale mění a pořád víc punkáčů se pouští do experimentů s elektronikou, noisem, ambientem, field recordings a podobně. Což je skvělý. Líbí se mi enviro přesah, ale i to, že je to jen jedna z rovin vyjádření. Co tam hlavně slyším, je vyprávění příběhů, a to i beze slov. Taky jsem vždycky chtěl vyprávět nějaký příběh, ale jelikož neumím na nic hrát, nezbývalo mi než na to jít přes slova a s kapelou. Ale způsob, který používá Šaman, mě láká čím dál víc. Poprvé jsem nad něčím podobným začal přemýšlet, když jsem bydlel na Šumavě a slýchával zvuky, které mi přišly fascinující. Říkal jsem si, jak by bylo skvělý mít možnost je nahrát a pak s nima dál hudebně pracovat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515409
Ale v té době jsem měl u sebe jen tlačítkovej telefon, takže jsem jen poslouchal. A představoval si příběhy, což bylo v přírodě uklidňující, v noci, když jsem se snažil usnout, zase velmi znepokojující. Někde to ve mně ale pořád je, dokonce jsem si teď koupil právě na Šamanovo doporučení nahrávadlo Tascam a začínáme se bavit s Helčou o tom, že dáme dohromady projekt, který bude stát na nahrávání zvuků. Ona má mnohem větší hudební cítění, já zas dokážu dodat příběh. A třeba dojde i ke kolaboraci s Talk=Trouble, k propojení Šumavy a Krušných hor. Šaman i ty máte na Radiu Wave svoje pořady. Nechci to přeceňovat, ale pokud mají dvě výrazné osobnosti hardcore-punku pořady na veřejnoprávním rádiu, je to pozoruhodné. Jak jde dohromady veřejná služba a aktivismus? Nechce se mi to nějak extra hodnotit, jen řeknu, že je super, že má Radio Wave pořady, které jsou zaměřené na menšinové žánry. Že tam jsou hned dva orientované na hardcore-punk, byť ne výlučně, mě těší ještě o trochu víc, a to i proto, že jsou často ponořené do velmi obskurních zákoutí a v rámci žánru se snaží jít do hloubky. A taky se nebojí ho přesahovat v nečekaných souvislostech. To všechno je možné i díky velmi vstřícnému přístupu, který Wave uplatňuje, důvěře, kterou těmto pořadům a jejich tvůrcům dává. Já mám po letech samostatného moderování společný pořad s Viktorem Palákem Modeláři. Špína, kterou dělá Šaman, je pak postavena na ještě širším kolektivu. Pokud vím, nikdy nikdo nikoho neomezoval ohledně toho, co v těch pořadech pouštět, přestože to jsou často úplně antirádiové skladby a interpreti velmi nároční na poslech. To je něco, čeho jsem si vážil od začátku a vážím si toho doteď: absolutní volnost ve výběru témat, hostů i hudby postavená na důvěře.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515409
V mém případě to pak ohledně důvěry platí dvojnásob, zvláště když vezmu v potaz, že mi Tomáš Turek nabídl vlastní hudební pořad, aniž bych měl jakékoliv zkušenosti s vysíláním. Měl jsem tehdy samozřejmě pochybnosti, jestli to zvládnu. Zároveň mě to ale strašně lákalo, a když jsem si pak mohl vymyslet vlastní název pořadu a nastavit si obsah podle sebe, říkal jsem si, že to bude v pohodě. Zvládl jsem i technickou stránku věci, navzdory strachu a respektu, protože tam jsem se opravdu necítil silný v kramflecích. Ale Maceo, tehdejší i současný technický a zvukařský guru Wavu, mě prostě při druhém vysílání hodil do vody a nechal, abych plaval. Evidentně věděl, co dělá. Vždycky byl zároveň na příjmu, ochotnej cokoliv vysvětlit a s čímkoliv pomoct. Rychle jsem se zorientoval a získával čím dál větší sebevědomí v projevu, i když jako moderátor nebo nedej bože hudební publicista jsem se nikdy necítil. A necítím se tak ani teď, po čtrnácti letech. Jde mi hlavně o to předávat dál vášeň, která je pro mě stejnou měrou spojená jak s hudbou, tak s důležitými myšlenkami. Vášeň, která mi v patnácti změnila život. Pouštět kapely, které miluju, a mluvit o nich, dávat věci do souvislostí a kontextů, ale taky bořit status quo a narušovat stereotypy, hlavně co se týká samotného hardcore-punku. A když jsem získal dostatečný skills, abych si začal zvát do studia hosty, mnozí z nich právě tohle podtrhávali. Jako třeba když se mi do studia na Parukářce podařilo dostat Dylana Carlsona z Earth, kteří hráli den předtím v Akropoli. Táhl jsem ho tenkrát chudáka od klubu pěšky až na druhou stranu Parukářky a neuvědomil si, že je to pán s divokou minulostí, která se podepsala na jeho zdraví a kondici. Rozhovor byl ale fantastický, včetně oběda v pizzerii za rohem, kde se k nám přidal ještě Karel Veselý, který s Dylanem taky dělal rozhovor. Podobný model jsem opakoval mnohokrát. Spávala u mě spousta kapel a většinou nebyl problém aspoň jednoho člena přemluvit, aby vstal dřív a jel se mnou do
100 Ukázka elektronické knihy