Wej: Víš hovno, kamaráde. Nic jsi pro Mej-lin neznamenal. Vůbec nic. Chtěli jsme se vzít. Milovala mě. Shadeovi se zuřivě rozbušilo srdce. Zaklapl počítač a vrátil se do postele, deku si přitáhl až k bradě. Co to mělo znamenat? Chtěl ho Wej zastrašit? Nebo ho k něčemu vyprovokovat? A psal to vůbec Wej? Byla to pravda? V hlavě měl tolik otázek a najednou ze tmy před ním vystoupila ona. Měla na sobě ten bílý háčkovaný svetřík s velkým výstřihem, jako když ji viděl poprvé, ale zdálo se mu, že ruce má od hlíny. Její plné malé rty byly namodralé a velké oči svítily ve tmě jako dva půlměsíce. Leskly se v nich slzy. „Jün-line, nevěř mu. Přece tomu nevěříš,“ řekla mu jeho pravým jménem, ale stála na místě, nepřibližovala se k němu. „Já... Mej-lin... Nikdo tě nemůže najít. Jak to, že jsi tady?“ soukal ze sebe a cítil, jak mu chlad prostupuje tělem. Neodpověděla. Jen viděl, jak jí po tvářích začaly stékat slzy. „Takhle to mělo být? Jsi takhle spokojený? Dělá ti ten zájem dobře?“ Chvilku se odmlčela. Ty oči, viděl jen ty oči. Prohlédla ho skrz naskrz. „Nemusíš odpovídat. Je to tak. Já vím, že to tak je,“ řekla skoro šeptem a hlava jí poklesla. Zavřela oči. Jako by se spustila opona. Viděl její zklamání. Otočila se a odcházela pryč. Chtěl ji zastavit, chtěl na ni
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515386
zavolat, ale nešlo to. Nedokázal se pohnout ani nic říct. Cítil, že má rty něčím přilepené k sobě. Nedokázal udělat vůbec nic. Probudil se zesláblý a s tíživým pocitem na hrudníku. Ještě chvíli poté, co otevřel oči, se nedokázal zorientovat. Najednou si vzpomněl na ten vzkaz od Weje. Otevřel počítač a znovu se podíval na komentáře pod svými videi. Žádný od Weje tam ale nebyl. Za chvíli volal Tlusťoch. „Brácho, píšou o tobě v novinách, i o tom našem youtube kanálu. To je teda něco... Hele, s tou holkou je mi to líto. Podle mě je to jasný. Ten její ex byl nějakej žárlivej magor a normálně ji zamordoval a její tělo potom někde zahrabal. Někde na Jang-ming-šanu. Vím kus od tý vyhlídky o jednom opuštěným baráku. Je tam i takový jezírko, samej bažinec, a za barákem studna a starej, bordelem zanesenej bazén. Shade, víš co? Měli bysme to tam jet prozkoumat.“ „Já nevím, brácho,“ hlesl Shade. „Co blázníš? Už jsme to s Tigerem probírali. Přece se na to teď nevykašleš, přece se nevykašleš na nás. Tohle jsme vždycky chtěli! Sleduje nás ohromný množství lidí, to už je zodpovědnost. Ty za to přece nemůžeš! Nikdo z nás. Prostě se to tak stalo,“ naléhal Tlusťoch. „Jasně, kámo. Tohle přece nemůžeme pustit,“ přizvukoval Tlusťochovi do telefonu Tiger.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515386
Shade neměl sílu nic vysvětlovat. Jakmile se setmělo, natáhl si pracovní oblečení – černé roztrhané džíny a černé triko. Na obě zápěstí si připnul kožené náramky. Potom popadl batoh s kamerou a svítilnu. Z garáže sebral ještě lopatu a vyšel ven na silnici, kde už na něj v otcově autě čekal Tlusťoch. Vzadu na sedadle pokuřoval Tiger. Když Shade nasedal do auta, počet zhlédnutí posledních dvou příspěvků na účtu CoolBoyShade právě přesáhl jeden milion.
100 Ukázka elektronické knihy