Jesetera, který dokázal díky své citlivosti na názory z okolí vždy trefit hřebíček na hlavičku. A i když se pak velmi často během realizace ukázalo, že celá reklamní kampaň, kterou Išt ván přede všemi vyčaroval, je neuvěřitelná blbost, klient s ní byl vždy v první fázi bez výhrad spokojen a rád za ni zaplatil. Štefan představil Jeseterovi tři přítomné nešťastníky z velké spořitelny: jeden z produktového oddělení, druhý z marketingu a třetí spíš omylem, podobně jako Ištván. Po Štefanovi se slova ujal Radovan, který měl projekt na starosti. Začal vysvětlovat, že pánové poptávají kampaň na nový bankovní produkt, který mladé cílové skupině umožní dosáhnout většího stupně duchovní otevřenosti pomocí bezhotovostních transakcí, jež je přiblíží k vnitřní spokojenosti a harmonii. Zároveň každá taková platba vysílá do světa pozitivní signál o ekologické úspornosti jejich vykonavatele, neboť umělá inteligence vysadí do čtyřiadvaceti hodin po jejím provedení strom v okrese Rychnov nad Kněžnou. Ištván se opotil. Cítil, že je v zasedačce dusno, které si užíval jenom Radovan – jako moment triumfu nad bezradným Jeseterem. Ištván cítil, že se na něj upírají zraky kolegů i klienta. Ale ještě silněji cítil, že se mu chce opravdu hodně čůrat. Marně pátral ve své hlavě, jak by taková kampaň měla podle všech přítomných vypadat. Hledal alespoň semínko užitečnosti a pravdivosti, ze kterého by vyklíčila nějaká použitelná a prezentovatelná cesta, jak tento technologický vrchol 21. století nabídnout přesycenému trhu. Ale jeho mozek stále odbíhal k tomu, že by si potřeboval odskočit, což v danou chvíli nebylo možné, protože na něj všichni v místnosti zírali a čekali, co řekne. „To je ale strašná píčovina,“ neudržel se a vyslovil nahlas to, co si všichni mysleli. Klient z marketingu se úlevně zasmál, ale prakticky ihned mu to přišlo nevhodné a začal předstírat, že kašle.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515363
„To nikdy nebude fungovat. Je to blbost,“ nedokázal si pomoct Ištván. Začal vyjmenovávat všechno, co bylo na Prosazení, jak se produkt jmenoval, špatně. Vzhledem k panujícímu hrobovému tichu věděl, že má naprostou pravdu. Když skončil, pokorně se rozloučil a doufal, že se svým proslovem zasadil o to, aby byl svět upřímnější a šťastnější – což ostatně tento bankovní dům deklaroval jako svůj cíl v kontinuální kampani, na které se Ištván také podílel. O jedno čůrání a půl hodiny později se Ištván ocitl bez práce. Štefan mu sice dal za pravdu ve všem, co řekl, ale upozornil ho, že přístup musí být proklientský, nikoliv pro pravdu nebo pro věcné argumenty. O vyhození jinak než na hodinu se Ištván nepřel, protože tento způsob opouštění zaměstnání se mu už jednou stal (nebo o tom tak minimálně psali v jeho novinovém článku), takže se dalo říct, že na to byl tak zvyklý.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515363
6 Metál „Ištváne, se posereš.“ Nejen že měla Julie vybraný slovník, ale dokonce se ke mně nastěhovala. Mě vyhodili z práce, ji z bytu. Katolíci, u kterých bydlela doposud, vnikli do tajů sexuálního života po hlavě a Julii mělo v jejím pokoji za pár měsíců nahradit jejich malé katolíče, kterému se ráda klidila z cesty. U mě jsme se ve dvou sice trochu tísnili, ale příspěvek na nájem jsem ve své momentální situaci vítal. Navíc, dokud Julie bydlela u mě, minimalizovalo se tím riziko, že na ni opět zapomenu. Jen jsem měl špatný pocit z toho, že to tajíme před naší bytnou, abychom nemuseli připlácet za popelnice. „Ištváne, posloucháš mě?“ „Jo, promiň… Co jsi říkala?“ „Kundera má osobně převzít vyznamenání od našeho prezidenta.“ „Nene!“ „Jo. Teda, máš pravdu, od prezidenta ne… Od ministra kultury.“ „A můžeme se k němu dostat?“ „Je tu program jeho návštěvy.“ Julie mi ukázala harmonogram. Krom slavnostního předávání metálu a dalších povinných seancí bylo na programu i jedno autorské čtení ve stacionáři pro nevidomé. „Ten nepřijede,“ píchl jsem do programu prstem. „Jak to víš?“ „Na poslední chvíli mu do toho něco vleze a někoho za sebe pošle.“
100 Ukázka elektronické knihy