27./ NABÍDKA Z KRAKOVA A bylo to tu, promoce mé nejmladší dcery a krátce po ní i její osmnácté narozeniny. Oslava proběhla jen v rodinném kruhu a já jsem jí konečně mohl splnit její letité přání. Dostala od nás s manželkou krásného jezdeckého koně – bělouše. Eliška už od dětství ráda jezdila na koních a bravurně je zvládala. Měla ze svého koně nelíčenou radost a moc jí to na něm slušelo. Mně se arabští koně moc nelíbili, vadila mi ta jejich malá hlava, ale nejsem žádný odborník ani znalec. Závěrečnou práci obhajovala dcera před komisí ve třech jazycích, a to v maďarštině, němčině a polštině, vždy na výbornou. Obdivoval jsem ji hlavně za tu maďarštinu, já jsem si musel celý život vystačit jen s němčinou. Vzpomínal jsem, jak mi ty poslední tři roky utekly. Dcera mi dělala větší starosti v patnácti než v osmnácti. Možná je to tím, že zmoudřela? Přesto jsem se obával její reakce na případnou nabídku k sňatku ze zahraničí. Po oslavě za mnou přišla, položila mi hlavu do klína a tichým hlasem se mne ptala, kdy přijde ten pocit dospělosti? Pořád se cítí jako holčička, která si ještě musí udělat úkoly do školy. Hladil jsem ji po vlasech a dobře jsem věděl, že je to strach z neznámého. Celý život jsme jí byli s manželkou nablízku, a nyní ji bude čekat v dohledné budoucnosti cesta do cizí země, mezi cizí lidi, kteří navíc mluví jiným jazykem. Neuměl jsem jí pomoci. Jen jsem apeloval na její silnou povahu, dobrou výchovu a školu. Snad jí to vše 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515326
dostatečně připravilo na přetěžké úkoly, které ji v budoucnu čekají. Nejvíc se bála, že si s budoucím manželem nesednou. Život bez lásky ji děsil a ani si jej nedokázala představit. Chápal jsem ji, i když jsem to nikdy nezažil. Vždy jsem se ženil z lásky, své manželky jsem ze srdce miloval a snad i ony mne. Možná že právě to, že dcera vyrůstala v láskyplné rodině, ji přivádělo na ty pochmurné myšlenky. Kladem bylo, že za ty poslední tři roky pochopila, jak je poslání dcer králů důležité. Že svými sňatky upevňují politické vazby mezi státy, které brání případným šarvátkám, ale přispívají k mírové spolupráci především v oblasti obchodu, kultury a nově i sportu. Netrvalo to ani čtvrt roku po oslavě narozenin a na Pražský hrad přijelo poselstvo z Polska. Byl jsem rád, že Eliška bude mluvit nám blízkou polštinou, a ne německy. Byla přítomná velké audienci poselstva ve Vladislavském sále Hradu, ale posmutněla. Bylo na ní vidět, že se neraduje jako většina nevěst z blížící se svatby. Poselstvo přivítal již můj syn Marek, toho jména první. Já jsem byl audienci také přítomen, ale spíš jen jako pozorovatel. Viděl jsem na Elišce, jak se v ní perou emoce jako smysl pro povinnost, strach z neznámého, ale i zvědavost na to, co ji čeká. Poláka již poznala při své první zamilovanosti v patnácti. Již poznala bouřlivou lásku bez podmínek a bylo otázkou, co ji čeká nyní. I když mne syn i dcera zvali do Polska, odmítl jsem. Cítil jsem již každý nový rok. Rychle jsem se unavil a zvykl jsem si na šlofíčka po obědě a svůj klídek. Vůbec jsem již netoužil absolvovat únavný svatební obřad v kostele a po něm 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515326
nevázanou hostinu, navíc s tvrdým alkoholem v Polsku obvyklým. Slušně jsem se omluvil s tím, že si raději vše poslechnu po Markově příjezdu. Svatební smlouva byla velmi podrobná. Na jedné straně nevěstě dovolovala tři dívky z jejího fraucimoru, pět komnat na hradě jen k její potřebě, koně, roční důchod ve stříbře a mnoho dalších výhod. Na druhé straně byla doložka, že pokud se do pěti let vztah nenaplní narozením potomka, může dojít k jeho anulaci. To mi připadalo jako velmi rozumné. Každý vládnoucí rod chtěl mít své pokračování v dětech. Čekal jsem, že se se mnou Eliška přijde před odjezdem rozloučit, a nemýlil jsem se. Vstoupila v mužských šatech, které si vzala na cestu, kterou chtěla absolvovat v sedle svého nového koně. Klekla si k mým nohám, jak byla zvyklá, dlouze se mi zadívala do očí a zeptala se, zda mám pro ni nějakou univerzální radu. Věda, co ji čeká, jsem se usmál a zašeptal jí do ucha: „Každé trápení i strach mají svůj konec, po nich přijde nový den prozářený sluncem, plný pohody a radosti. Modli se a Bůh, či osud, ti takový den přichystají. Jsi mladá, krásná a takové dívky každý miluje. Vzpomeneš si na má slova.“ Pak jsem ji políbil a ona rychle odběhla, abych neviděl její slzy. Mne zastoupila moje manželka, matka nevěsty. Poselstvo bylo honosné, srovnatelné jen s tím, které vyprovázelo Marii na její cestě do Uher. Jelo pět kočárů a plno vozů. Průvod doprovázeli Pretoriáni z Hradní stráže, ale i pražský arcibiskup. Eliška jela na svém bělouši, kterého pojmenovala Šemík podle Starých pověstí českých, které jsem 100 Ukázka elektronické knihy