SUSANNAH ERWINOVÁ
Dokud se ve dveřích neobjevila vysoká postava Nicova staršího bratra… Evan zastavil před hlavním domem, vypnul motor a vystoupil z vozu. Okna elegantního sídla, které bylo postavené ve stylu malých francouzských zámečků na Loiře, byla tmavá a zevnitř se neozývaly žádné zvuky. Překvapilo ho to. Copak není Nico doma? Co tady potom šerif dělal? Možná je v zadních pokojích, napadlo ho po chvilce a vydal se na obhlídku rozlehlého domu. Pro jednoho bylo sídlo příliš velké a pro dva zrovna tak. Evan však doufal, že jestli se tu Nico usadí a převezme časem vinařství, založí zde také rodinu, která už pokoje zaplní. A on sám sem bude jezdit jenom na návštěvy jako hodný strýček Nicových dětí. Ani vzadu se nesvítilo, jak Evan zjistil, když dům obešel. Vypadalo to, že uvnitř nikdo není. Proč sem tedy sakra jel šerif? Evan se vrátil k autu pro cestovní tašku. Když vzal ale za kličku dveří, najednou ho napadlo, že by se nejprve mohl zastavit za Marguerite v jejím bytě. Třeba bude o Nicovi a šerifově návštěvě zde něco vědět ona. Pokud je tedy u sebe a ne někde… na rande. Pouhé pomyšlení, že by si mohla vyjít s jiným mužem, v něm vyvolalo vlnu nevole, což bylo samozřejmě absurdní vzhledem k tomu, že měli pouze pracovní vztah a domluvili se, že tak to také zůstane. Evan si uvědomoval, jak hloupé to je, žárlit na Marguerite. Přesto se mu v žilách rozlil pocit úlevy, když se dostal na dohled hospodářských budov a zjistil, že 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515222
PŘISTIŽENA PŘI ČINU
v bytě nad bývalými stájemi se svítí. Srdce mu poskočilo a nohy samy od sebe zrychlily. O chvilku později uslyšel hudbu. Z otevřených francouzských oken vedoucích na terasu se linul jemný tichý zpěv Elly Fitzgeraldové. Poté k němu dolehl zvuk hlasů. A smích! Marguerite Delacroixová měla návštěvu, a jak se zdálo, velmi příjemnou. Evan se na okamžik zastavil. Uvažoval, jestli na ni má zazvonit, nebo jestli se má otočit a vrátit se zpátky. Nebyl pozvaný, ovšem na druhou stranu… Byl majitel St. Isadore. A potřeboval mluvit se svou vinařkou. Rozhlédl se kolem sebe a všiml, že na terasu vede venkovní schodiště. Kdyby se po něm tiše vyplížil nahoru, mohl by se nenápadně podívat dovnitř. A teprve pak by se rozhodl, jestli o sobě dá vědět. Na nic dalšího nečekal. Potichu vyšel po schodech a nenápadně nahlédl přes povlávající průsvitnou záclonu do obývacího pokoje. V dalším okamžiku zalapal po dechu. Čekal všechno možné, ale obrázek, jaký se mu vyjevil, rozhodně ne. Na velké mátově zelené pohovce byl spokojeně uvelebený jeho mladší bratr Nico, který objímal jakousi pohlednou dívku tmavé pleti. V křesle naproti nim seděla Marguerite. Na konferenčním stolku mezi nimi stála téměř prázdná láhev vína, tři sklenky a dřevěné servírovací prkénko s nakrájenými sýry a olivami. Co to má sakra znamenat? blesklo Evanovi hlavou. Co dělá Nico u Marguerite a kdo je ta slečna vedle něj? A co tady zatraceně hledal ten šerif? 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515222
SUSANNAH ERWINOVÁ
Jestli Nico zase něco provedl… Evan nestihl svoji myšlenku dokončit, protože malá společnost v obývacím pokoji právě propukla v smích. Včetně jeho mladšího bratra. Evan ho snad nikdy neslyšel se smát. Rozhodně ne tímhle způsobem. Když byl Nico s ním, nanejvýš se usmíval, a to ještě většinou ironicky. Evan měl pocit, že to snad ani není on. Že před sebou má úplně cizího člověka a ne vlastního bratra. Ačkoli… Nico svým způsobem cizí byl. Nevyrůstali spolu, až na první dva roky Nicova života spolu nežili a v zásadě se ani nenavštěvovali. Nic nebo téměř nic o sobe nevěděli. Z pokoje k němu dolehla další salva smíchu. Evan bezděky zaryl nehty do dlaně. Pak se nadechl a vkročil do jednoho z francouzských oken. „Vidím, že tu máte veselo,“ pronesl jízlivě. Smích okamžitě utichl a na něj se upřely tři páry překvapených očí. První se vzpamatovala Marguerite. Jako správná hostitelka se zvedla z křesla a usmála se. „Evane, dobrý večer. To je ale nečekaná návštěva. Půjdete dál?“ Evan udělal jeden krok směrem do místnosti, ale nesedl si. Zůstal stát se založenýma rukama na prsou a zamračeným výrazem. „Nevěděla jsem, že se dneska chystáte na St. Isadore,“ promluvila znovu Marguerite, aby zaplašila houstnoucí atmosféru. „Udělalo se mi nečekaně volno v rozvrhu, a tak mě napadlo, že sem na víkend zajedu,“ zalhal. Ve skutečnosti plánoval dnešní cestu do vinařství už několik dní. Neohlásil to předem, protože to nepovažoval za nutné. 100 Ukázka elektronické knihy