ANDREA LAURENCEOVÁ
chvíli netoužil po ničem jiném než sedět s Willow u ní na terase, lechtat Bruna za ušima a poslouchat, jak v nedalekém lese zpívají ptáci. Nejvíc ho vyvádělo z míry, jak si ho všímaly ženy. Samé nesmělé úsměvy, pomrkávání, vzdušné polibky i vřelá objetí, to vše od dívek po dámy ve věku jeho matky. Zoufale si přál, aby už Willow sešla dolů a připojila se k němu. Chtěl, aby se do něj zavěsila nejen proto, aby odvedl pozornost dam, jakkoli by mohla být příjemná, ale hlavně proto, že mu Willow chyběla. Byl zvyklý mít ji pořád po boku. Když s ním nebyla, cítil přímo fyzickou bolest, jako by postrádal část těla. Věděl, že tohle je pro něj nová zkušenost, třebaže už si nebyl tak úplně jistý, jestli se mu až tak zamlouvá. Podle všeho byl nezávislý muž. Ale pokud by měl o Willow přijít, nezávislost rád hodí za hlavu. Nikde přece nestojí, že musí zůstat až do smrti stejný. Neklidně pohlédl na hodinky a pak snad po desáté přelétl pohledem po sále plném hostů ve svátečním, kteří upíjeli šampaňské a zobali jednohubky. Na pódiu hrál orchestr a tanečním parketem kroužilo několik dvojic. Byl to příjemný pohled, jen nemohl uvěřit, že se tahle sláva koná jen na jeho počest. A pak ji uviděl. Nebo si alespoň myslel, že je to Willow. Žena, která ho našla na pláži, se proměnila z poustevnice v krasavici, o jaké se mu do té doby ani nesnilo. Měla oblečené tmavě modrozelené šaty, které jí při chůzi volně splývaly kolem nohou, a připomínala bohyni. U lalůčků se jí pohupovaly náušnice ze zlatavých a akvamarínových pavích peříček a krátké světlé vlasy zdobila čelenka ze zlatých kvítků. Když se jejich pohledy střetly, zářivě se na něj usmála. Vypadala naprosto dokonale. Vlasy, make-up… Nádhera. Krásné šaty a skvostné šperky ale samy o sobě nic 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515207
PLAYBOYOVY SLIBY
neznamenaly. Willow byla i bez nich vzácný klenot. Jeho sestry jí jen dodaly sebevědomí, které jí umožnilo, aby se přímo rozzářila. Dívala se na něj a ostatní jako by přestali existovat Finn se odvrátil od neznámého muže, s nímž předtím prohodil pár slov, a vykročil sálem rovnou k ní. Zastavil se jen na okamžik, aby si vzal od servírky dvě sklenky šampaňského a sotva došel k Willow, jednu jí podal. Dlouze se napila. „No tak, co tomu říkáš?“ hlesla rozechvělým hlasem. „Vypadám dobře? Jestli ne, půjdu. Já vím, že do tohoto prostředí nepatřím a nechci tě před tvojí rodinou a přáteli ztrapnit.“ „Myslíš to vážně?“ nechápal. „Jsi nejkrásnější žena v sále.“ Willow se rozhlédla po ostatních návštěvnicích. „Kolik jsi toho už dnes večer vypil?“ „Já nejsem opilý. Vypadáš úžasně a na tohle téma už nechci slyšet ani slovo.“ Všiml si, že k nim přichází jeho matka s nějakým neznámým hostem, dalším člověkem, kterého mu přivedla, aby si popovídali, a on si vůbec nepamatoval, o koho jde. „Zatančíme si?“ Vzal Willow za ruku a vlekl ji na taneční parket. Objal ji kolem pasu a snažil se ji pomalu vést v rytmu hudby. Svým rozhodnutím ji ale zjevně nepotěšil. Tanec nebyl její šálek kávy, pohybovala se strnule, i nejjednodušší kroky pro ni představovaly tvrdý oříšek. „Promiň,“ pošeptal jí do ucha, „ale já už toho prázdného plkání mám po krk. Na nikoho z těch lidí si nevzpomínám, jsou pro mě cizí. A jeden po druhém se jen hloupě vyptávají na moji amnézii, a jestli si z té havárie vážně nic nevybavuju. Nebo mě osahávají.“ Naklonila hlavu na stranu a nejistě povytáhla obočí. „Osahávají?“ S povzdechem přikývl. „Mám dojem, že polovina 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515207
ANDREA LAURENCEOVÁ
přítomných žen se mnou strávila noc, nebo by tak ráda učinila. Příšerně mě to znervózňuje.“ Willow se rozhlédla po hostech a pak sklouzla pohledem zpátky k Finnovi. „Jestli je to pravda, musím říct, že máš dobrý vkus. Tolik krásných žen v jednom sále jsem nikdy neviděla. Nejspíš se všechny v duchu ptají, proč tančíš právě se mnou.“ „A co má být? Proč bych s tebou neměl tančit?“ „Protože –“ zachmuřeně pohlédla stranou, „… stačí se letmo rozhlédnout a hned vidíš, že sis mohl vybrat lépe.“ „Myslím, že tuhle debatu jsme už končili, a kromě toho vypadáš úžasně.“ Pevně ji k sobě přivinul, až ucítila jeho žár. „V pořádku,“ usmála se. „Pokud jde o moje vlasy a make-up, tvoje sestry odvedly obdivuhodnou práci. A pomohly mi, abych si na dnešní večer vybrala jedinečné šaty. Za svoji proměnu vděčím výhradně jim. Možná máš pravdu a já dnes večer vypadám stejně úchvatně jako každá druhá žena v sále. Ale ani tak tady nejsem ve své kůži. Tihle lidé… všichni se na mě dívají. Vědí, že sem nepatřím.“ „Dívají se na tebe, protože jsi krásná a oni žárlí. Zřejmě se nestává každý den, aby Finna Steelea nějaká žena takhle zaujala. Aspoň tak soudím z toho, co se mi doneslo. Ale můžeš být v klidu. Já se taky cítím nesvůj. Možná víc než kdy jindy. Raději bych ještě jednou trpěl ve tvém ušáku se zlomenými žebry, než abych na tomhle večírku strávil ještě pár hodin. Připadám si hrozně, když vím, že všichni ti lidé ode mě něco očekávají, a já nevím, jestli jim dokážu vyhovět. Ale víš co?“ „No?“ „Tahle párty se koná na moji počest. A když už musím zůstat, pořádně si ji užiju.“ Sklonil hlavu a přiložil rty k jejím, nalíčeným 100 Ukázka elektronické knihy