MELANIE MILBURNEOVÁ
nejdokonalejší a nejdelší vyvrcholení, co kdy zažil. Celé tělo se mu roztřáslo, od hlavy až k patě. Matteo se zhroutil na Emmii, dech stále ještě přerývavý a nervy vydrážděné vášnivým milováním, o tolik lepším, než byla všechna předchozí. Bylo to z fyzického hlediska dokonalé, a ačkoli už toho na tomto poli hodně zažil, milování s Emmií bylo jiné. Cynik v něm by rád poznamenal, že je to jistě tím, že už pár měsíců nikoho neměl. Smrt otce a stres z podmínek jeho poslední vůle způsobily, že neměl chuť hledat si nějakou příležitostnou milenku. A to chtěla přece Emmie být – příležitostná milenka. Ten jediný typ vztahu, který vždy vyhledával, a přesně to, co chtěla být ona – nebo to alespoň tvrdila. Jenže jiná, méně cynická část jeho mozku chtěla porozumět tomu, proč milování s Emmií bylo tak zatraceně fantastické. Proč na ni reaguje tak jako ještě nikdy na žádnou jinou? Opravdu to bylo jen tím, že jeho smysly žíznily po dlouhé době bez sexu, a tak všechno vnímal silněji? Emmie ho pohladila po ramenou a zádech a Matteo se zachvěl. Její dotek byl jemný jako hedvábí, měkký a něžný, a přesto jako by jím projela elektrizující jiskra a probudila znovu k životu jeho žádostivost. Matteo se vymanil z jejího objetí, aby se zbavil kondomu a pak se k ní vrátil a podepřený o loket ji chvilku pozoroval. „Úplně jsi mi vyrazila dech,“ pronesl s ironickým úsměvem. Emmiiny modré oči zajiskřily. „To je dobře, protože ty jsi mi udělal to samé.“ Matteo přejel líně prstem mezi jejími prsy. „Kdy ses naposledy s někým milovala?“ Na tvářích jí naskočily růžové skvrny a úsměv pohasl. Emmie sklopila oči někam k jeho klíční kosti. „Proč se ptáš? Chovala jsem se snad jako nezkušená holka nebo tak?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515148
ZÁHADNÝ KLIENT
Zvedl jí bradu, aby se mu podívala do očí. „Ne, vůbec ne. Jen jsem zvědavý, to je všechno.“ „A kdy jsi naposled s někým spal ty?“ vrátila mu otázku s jasnou výzvou v očích. „Už je to pár měsíců.“ Neřekl jí ovšem, že po Abrianině smrti mu trvalo celý rok, než se odhodlal s někým mít sex, a i tak to bylo jen sporadicky. Emmie si přejela špičkou jazyka po rtech a znovu sklopila oči. „No, u mě jde o trochu delší přestávku mezi jednotlivými skleničkami, abych tak řekla.“ „Jak dlouho?“ Emmie si skousla spodní ret. „Skoro se stydím to říct…“ Znovu jí zvedl bradu, aby jí viděl do očí. „To nemusíš.“ Emmie se smutně ušklíbla. „Neměla jsem sex od doby, co jsem onemocněla.“ Matteo ztuhl. Jako by každý sval i šlacha v jeho těle zmrzly. Od chvíle, kdy onemocněla? Kolik to říkala, že jí tehdy bylo, sedmnáct? Jak je to možné? Je to krásná mladá žena se stejnými potřebami jako každý jiný. Stalo se jí snad něco? Ublížil jí někdo? Znásilnili ji snad? Napadaly ho samé ošklivé věci a sevřel se mu žaludek při představě, že ji někdo zneužil. „Ale proč ne, proboha? Máš nějakou špatnou zkušenost? Ublížil ti někdo nebo…?“ Emmie si prsty pohrávala s okrajem pokrývky a odmítala se mu podívat do očí. „Když jsem se vrátila z nemocnice, měla jsem pocit, že jsem se svými vrstevníky ztratila krok. Dívala jsem se smrti do tváře a musela se vypořádat s něčím, co většina lidí řeší o mnoho desetiletí později. S přáteli jsem si už neměla co říct. Kluci mi připadali nedospělí a s dívkami to nebylo o moc lepší, ačkoli abych byla fér, pár přátel se opravdu snažilo zůstat se mnou v kontaktu, ale s tím, co se dělo doma s rodiči a sestrou… bylo to… celé nějaké příliš složité…“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515148
MELANIE MILBURNEOVÁ
Emmie se na něj konečně přiměla podívat a pokračovala: „Rozhodla jsem se, že se budu místo toho soustředit na práci. Jediné milostné schůzky, na kterých mi záleželo, byly schůzky mých klientů. Nepovažovala jsem sama sebe za člověka, kterého zajímá sex, dokud…“ Tváře jí znovu zrůžověly. „Až do dneška?“ napověděl jí. Emmie se hořce pousmála. „No, ano, ty opravdu umíš přimět holku, aby se cítila úžasně, ale to je bezpochyby proto, že máš hromadu zkušeností.“ Matteo si namotal na prst pramínek jejích vlasů. „Sex není vždycky tak skvělý.“ Emmie pozvedla obočí. „Chceš tím říct, že i pro tebe to bylo úžasné? Myslím, lepší než jindy?“ „Proč tě to tak překvapuje?“ Emmie pokrčila štíhlými rameny. „Myslela jsem si… já nevím… jen že jsem nikdy sama sebe neviděla jako ten typ ženy, která přitahuje muže. Nebo alespoň ne dost na to, aby s ní měli skvělý sex.“ Matteo ji krátce políbil. „Bojoval jsem s tím, jak moc mě přitahuješ, už od první chvíle, co jsem tě spatřil.“ Emmie se usmála, ale oči zůstaly vážné. „To ti ve tvém úkolu najít si ženu moc nepomůže, co? Právě teď zbytečné odvádění pozornosti nepotřebuješ.“ „Možná chci svou pozornost věnovat právě tobě.“ Matteo se ústy přiblížil ke straně jejího krku, k té hebké, voňavé kůži, která s jeho smysly dělala hotové divy. Zapomene vůbec někdy vůni její kůže? Ten pocit, když se její měkké tělo tiskne k jeho? To horké, těsné sevření jejích ženských svalů? „Možná chci zapomenout na tu závěť a místo toho si užívat přítomnost.“ Matteo neměl užívání přítomného okamžiku příliš v povaze. Byl to rozený plánovač, jeho čas byl dokonale naplánovaný, ani minuta nazmar. Ale právě teď chtěl jediné – zapomenout na ty tikající hodiny a ztratit se v milování s tou nejúžasnější 100 Ukázka elektronické knihy