JACKIE ASHENDENOVÁ
o nic méně, protože věděla, že ho do takového stavu dostala ona. Bez váhání do ní vnikl a svíral ji upřeně očima. Cítila, jak se jí napíná citlivá pokožka. Bolelo to, až se jí zarazil dech a zatřásla se, ale on nepřestal. A ona mu to ani neřekla. Pak bolest odezněla a zbyl jenom pocit plnosti, celistvosti a hluboká touha, která ji rozechvěla. Nic neříkal, ale neklidným pohledem ji probodával stejně jako mužstvím. Rysy tváře měl stažené a z napětí jeho těla bylo jasné, že se drží zpátky. Nechtěla, aby to dělal. Znovu ji naplnilo nutkání postrčit ho, aby byl drsnější a důkladnější. Snad ji přemohla jeho blízkost a otevřená zranitelnost, protože pod ním bezmocně ležela. A nebylo to tolik o fyzické bezmocnosti, jako spíš emocionální. Líbilo se jí být někomu takhle nablízku. Zamlouvalo se jí, jak ji obklopuje jeho teplo a síla. Cítila se tak v bezpečí přede vším. Líbilo se jí to opravdu moc a vážně to moc chtěla. Zároveň věděla, co se stane, když po něčem strašlivě touží… Ivy odtrhla pohled, aby ji neviděl. Reagoval ale hlubokým rozkazovačným tónem, který musela nevyhnutelně poslechnout. „Ivy.“ Znovu k němu vzhlédla. Pomalu stáhl boky a odtáhl se, než do ní zase hluboce a lenivě vnikl. Cítila v hrdle bezmocný sten, jak pohyb vyslal sladkou rozkoš jejími tepnami. Pokusila se pohnout, protože chtěla víc. Chtěla cosi drsnějšího. Držel ji ale přitlačenou vahou těla. Rytmus hlubokých pomalých pohybů s dlouhými lenivými ústupy v ní vyvolával stále větší žádost. Pořád mocnější touhu. Kroutila se pod ním, bezmocná v jeho sevření, bezmocná proti pomalu narůstající rozkoši. Neměla jinou možnost než jí podlehnout, a tak to udělala. Nechala vlnu sebou projít. Nechala ho naplnit svou prázdnotu, o které vždy věděla, ale přesto ji až dosud plně nepřijala. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515142
OÁZA JEJICH SRDCÍ
Teď ji přijmout musela. Nyní tu byl on. Cítila, jak hluboká ta prázdnota je. Vnímala uvnitř těla bolavý pocit opuštěnosti, který zaplnil tvrdým tlakem vlastního těla a žhavou suchou vůní sebe, hlubokým mručivým hlasem a neklidným pronikajícím mužstvím. Naplnilo ji to rozkoší a vymazalo osamělost, která se jí usadila v duši, o níž soudila, že ji už nikdy neopustí. Názír se pohyboval rychleji a tvrději, přesto se stále ovládal. Cítila, jak se začíná rozpadat, ale bojovala s tím, protože nechtěla, aby to skončilo. Chtěla tady takhle zůstat navždy, spojená s ním, obklopená jeho tělem. Osamocení v životě by pak nebylo ničím jiným než mlhavou vzpomínkou. Pak ale změnil úhel a třel se mužstvím příjemně o citlivý výběžek u vrcholu jejích stehen. Roztřásla se a začínala ztrácet sebekontrolu. Takhle nemohla zůstat, rozkoš byla příliš silná. Tohle poznání bolelo. Současně věděla, že konec znamená extázi. Pak se i tahle myšlenka roztříštila a zmizela. Když se znovu pohnul, zákmity jeho boků všechno proměnily v plameny. Roztřásla se a vykřikla ve vyvrcholení. Extáze ji rozbila na třpytivé kousky a rozhodila jako třpytky v hurikánu. Byla tak ztracená, že si neuvědomila, že se pohybuje ještě rychleji a drsněji ve vlastním uvolnění. Vnímala hukot hluboko v jeho hrdle a pak se spojili v bouři.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515142
OSMÁ KAPITOLA Když helikoptéra přelétala poslední kamenitý kus pouště směrem k horám na severu Inaris, Názír pohlédl na Ivy. Od chvíle, kdy opustili pevnost, nic neřekla. Ani při oznámení, že zamíří do jedné z jeho soukromých rezidencí u známých horkých pramenů v horách. Tam nebudou rušeni, o to se postaral. Bylo nutné pobýt mimo pevnost, aby se navzájem poznali. Nečekal, že v salonu dojde jen hodinu před odjezdem k intimnostem, ale tím se jeho plány nezměnily. Pokud něco, pak je to činilo ještě důležitější. Ivy byla potom zaražená. Neřekla jediné slovo, ani když jí sdělil, že budou pryč několik dní. Čekal, že bude vehementně protestovat, nebo trvat na tom, že nikam nepojede, ale neudělala to. Jednoduše přikývla a nechala se bez řečí strčit do helikoptéry. Dělalo mu to starosti. Sex neplánoval, i když by měl obavy, kdyby k němu v nějakém bodě nedošlo, rozhodně kvůli jejich přitažlivosti. Navíc byla svolná. Ne, víc než to. Ona vyloženě prahla. Kdybych nečekala tvé dítě, ani by ses na mne nepodíval… Cosi ho ovinulo a sevřelo. Vyhlížela z okna na krajinu, ubíhající pod nimi. Světlo pozdního odpoledne jí dopadalo na tvář, takže se zdálo, že jemná pleť září. Nedokázal říct, nač myslí. Byla v jeho náruči tak Ukázka elektronické knihy