Ohlásí se na recepci. Blonďatá policajtka s koňským ohonem ji informuje, že její syn je stále u výslechu. „Posaďte se. Až skončí, zavolají vás a podepíšete protokol.“ Giulia se usadí na lavičce, sedí mezi zmláceným mužem a starou dámou, očividně velmi otřesenou. Ta se k ní otočí a položí jí třesoucí se ruku s uzlovitými prsty na předloktí. „Ukradli mi tašku, chápete? Měla jsem v ní všechno! Všechno!“ zoufá si. Při jiných příležitostech by Giulia projevila soucit. Teď je to nad její síly. Aby unikla důvěrnějšímu sdělení, vstane a předstírá, že si jde pro sklenici vody. „Paní Morettiová?“ „Ano?“ „Pojďte dál.“ Giulia cítí, jak se její stres stupňuje. Policista – malý tmavovlasý muž s širokou hrudí, kterému hádá kolem čtyřicítky – zůstane stát u dveří, aby mohla projít jako první. Kancelář je malá a panuje v ní trochu nepořádek. Vytažená roleta kovové registračky odhaluje stohy spisů nahromaděných v průběhu let. A pak ho spatří. Sedí na jednoduché židli. Její dítě. Vidí jeho shrbená záda a hlavu zasunutou mezi ramena. Když se otočí, jejich pohledy se setkají. Srdce se jí sevře. Arthur se snaží vypadat nad věcí, ale ona ví, že se sotva drží. Konečky prstů má zamazané černou barvou. Policisté podle všeho zašli tak daleko, že mu sejmuli otisky prstů. Bezpochyby jako výstrahu, kdyby se mu chtělo začít znovu. Niterný mateřský instinkt v ní probouzí ochranný re•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515134
flex vůči jejímu mláděti. Myslí jen na to, jak ho odsud dostane. Policista v uniformě beze slova dokončí ťukání na klávesnici a své dílo vytiskne. Vstává, vytáhne vytištěné papíry a předává je Giulii. „Podepište to. Váš syn přiznává, že pomaloval zeď ve Včelařské uličce. Je také podezřelý, že je autorem dalších graffiti, která poškodila jiné části města. Je proto považován za vinného z opakujících se vandalských činů.“ „Ale…“ Policista se na ni přísně podívá. Další nedůsledná matka, která špatně vychovává své dítě a nechává ho dělat, co si zamane. Narovná se, aby působila lépe. „Vandalismus je zločin, který končí u soudního řízení, paní. Proto se váš syn bude muset dostavit k soudu pro mladistvé.“ „K soudu?“ Giulia navzdory svému předsevzetí zpanikaří. A cos čekala, jako by říkala policistova tvář. Bez okolků pokračuje: „Pokud soudce vyhodnotí škodu jako relativně nízkou, bude podle článku R.635-1 trestního zákoníku vašemu synovi hrozit pokuta minimálně páté třídy ve výši od patnácti set do třiceti tisíc eur. Dva roky vězení, když to bude soudce posuzovat jako těžší případ podle článku 322.1 trestního zákoníku. O VPP nemluvě.“ Giulii se zatočí hlava. „VPP?“ vykoktá. „Veřejně prospěšné práce.“ •
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515134
Je to jako úder kladivem. Otočí se na bledého Arthura. Nemůže si pomoct, ale popadne jeho zpocenou ruku a stiskne ji ve své. Mechanicky podepíše protokol. Venku jdou chvíli mlčky, jakoby omámení. „Jedls něco? Nemáš hlad?“ Automatická otázka od matky, která se obává, zda její dítě nehladoví. I když dítě je vysoké metr osmdesát. „Vůbec,“ odpověděl dutým hlasem, aniž by se na ni podíval. „Pojďme někam. Dáme si hamburger a řekneš mi, jak se to stalo, dobře?“ Nechává se odvést, jeho tělo je poddajné jako loutka. Zpočátku se hamburgeru sotva dotkne, pak ho ale přemůže teenagerovský hlad a zhltne ho na tři sousta. Do tváří se mu vrací barva. Vyloží neochotně Giulii, jak se všechno seběhlo. Naslouchá mu bez přerušení. Doma si Giulia v koupelně omývá obličej studenou vodou. Řasenka se jí roztéká po tváři. Zkouší si otřít spodní stranu očí, ale černá je tvrdohlavá. Jde za Arthurem do obývacího pokoje. Ten leží na břiše na pohovce. Dívá se se směsicí emocí a únavy na své velké, chlupaté a smutné dítě a usedá vedle něj. Hladí ho po vlasech, stejně jemných, jako když byl malý. „Mami?“ „Pššš, já vím, já vím…“ „Mami“ jí říká jen výjimečně. Giuliina ruka dál hladí Arthura po hlavě. Náhle se hráz protrhne a ona cítí, jak se záda jejího syna chvějí vzlyky, které se snaží dusit. „Pusť to ze sebe…“ •
100
•
Ukázka elektronické knihy