je autentický. Smysl pro oblékání získal díky privilegovanému původu bílého anglosaského protestantského muže, a nikoli z blogů o stylu, jako je tento“. Profil uveřejněný v pánském měsíčníku GQ o Muellerovi obdivně napsal, že představuje „návrat staršího režimu, kdy, jak se vypráví, patriciové z prestižních univerzit vstupovali do vlády za účelem služby, a nikoli s vidinou osobního obohacení“.4 Většina autorů si rovněž povšimla, že Muellerovy hodinky jsou obyčejná casia za pětatřicet dolarů, která nosí ciferníkem na spodní straně zápěstí, jak to mají ve zvyku vojáci.5 Téměř všichni také zmiňovali Muellerovo nezvykle dlouhé angažmá u kormidla FBI — celkem dvanáct let, pro které potřeboval speciální dispens, aby mohl být opětovně jmenován, a historicky druhé nejdelší působení ve funkci, hned po prvním řediteli FBI J. Edgaru Hooverovi. Muellerovo vedení FBI, které začalo 4. září 2001, bylo ve skutečnosti symptomem a zároveň příčinou procesů, které umožnily trumpismus: vzestup politiky konspirace, bezpříkladná koncentrace moci do výkonné složky moci, přeměna FBI z kriminální policie v domácí tajnou službu. Když v září roku 2013 končilo Muellerovo druhé, zvláštní funkční období na pozici ředitele FBI, Unie amerických občanských svobod zveřejnila devětašedesátistránkovou zprávu o FBI pod jeho vedením.6 Nesla název „Neomezovaná a neodpovědná: FBI a nekontrolované zneužití pravomocí“. Zpráva v závěru uvádí, že „FBI opakuje chyby z minulosti a opět nespravedlivě sleduje, infiltruje a používá ‚rušivé strategie‘ vůči přistěhoval-
100
přežít autokracii
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515063
cům, rasovým a náboženským menšinám a politickým disidentům“. Tentokrát však, upozorňují dále autoři, FBI disponuje daleko mocnějšími nástroji: „Moderní technické inovace výrazně zvýšily nebezpečí pro americkou svobodu.“ Zpráva detailně popisuje několik případů, kdy se agenti Muellerovy FBI dopustili mučení — toto slovo se v žádném z oslavných portrétů neobjevilo. The Washington Post naopak tvrdil, že „ačkoli panovaly obavy z dalších teroristických útoků, Mueller neoblomně chránil občanské svobody“7 — za toto tvrzení by si list od vlastního ověřovacího oddělení nejspíše zasloužil nejednoho ze svých Pinocchiů. Jako důkaz tohoto vybájeného tvrzení noviny uvedly slova bývalého nejvyššího státního zástupce Erika Holdera: „V období po 11. září nepovolil agentům FBI užití výslechových technik, které jsou podle jeho názoru v rozporu s americkým právem a tradicemi“ — tedy opatrně formulované, avšak nicneříkající prohlášení. Naděje, že by nás Mueller mohl zbavit Trumpa, byla tak omamná, že nikdo jako by se nezabýval otázkou, k jakým důsledkům by vedlo, kdyby nás z noční můry probudil původce dohlížitelského státu, jímž současná Amerika je. Ale probuzení nenastalo. Po dvaadvaceti dlouhých měsících byla Muellerova zpráva o 448 stranách na světě. Poskytla nám doposud nejkomplexnější portrét trumpismu. První polovina zprávy se pokusila vylíčit, jak vypadalo ruské vměšování a jeho vztah k Trumpově kampani.8 Opozice si dělala velké naděje, že vyšetřování odhalí,
Autokratický pokus
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515063
jak jsou zjištění z dřívějších obvinění a místopřísežných výpovědí propojena, čímž odkryje spiknutí, které nevratně zdiskredituje Trumpovo působení v úřadě prezidenta. Muellerova zpráva však nakonec nic nevyřešila. Nevylíčila nějaký velký zločin spáchaný někým, kdo v pozadí tahá za nitky. Namísto toho do detailů vykreslila množství drobných leváren, které se většinou nepodařilo dotáhnout do konce. Zarážející na tom všem byla snad jedině neschopnost tyto akce koordinovat a banální, až primitivní povaha mnoha z nich. Těchto leváren se dopouštěli Rusové, Američané i Američané s ruským původem, pokoutní právníci, ještě pokoutnější podnikatelé a ti vůbec nejpokoutnější političtí poradci, přičemž se všichni snažili podrazit sebe navzájem. Předháněli se v tom, co vědí a jak by mohli být užiteční. Lhali všichni, ale téměř nikdo z nich nakonec nezískal, co chtěl. Ještě před dokončením zprávy skončili ve vězení bývalý manažer Trumpovy volební kampaně Paul Manafort a Trumpův osobní právník Michael Cohen — první na sedm a půl roku a druhý na tři.9 Povaha trumpismu je zkrátka taková, že prezidentovi nejbližší mohou skončit ve vězení a s ním to ani nehne — zčásti proto, že už dávno víme, že jeho administrativa je plná hochštaplerů a šíbrů, a následně jsme si na to zvykli. Druhý díl Muellerovy zprávy, který je jen o několik málo stran kratší než její ruská část, detailně líčí prezidentovo chování během vyšetřování. Vedle událostí a činů, které bylo možné odvodit z prezidentových ve-
102
přežít autokracii
Ukázka elektronické knihy