Pak jsem pocítila záhadné vnuknutí, které zaplašilo dojem, že by ti dva měli s trávením rarohů a loupeží lesbičníku něco společného. Podle toho, co jsem viděla ve videu od Jasmínina es óčka, si Urban s Kordulou nepotřebují špinit ruce s nějakými dravými ptáky z rezervace. Obchodují s ještě horším utrpením zvířat. A neznám důvod, kvůli kterému by se namáhali s krádeží orchideje. Ekoterorista je jiná osoba. Jedná sám a má úplně jiné motivy než duo z šera mé minulosti. Zatím netuším jaké, ale děsí mě představa, že to má taky něco společného se mnou. Jako bych s ekozločincem byla podivně spřízněná. Znovu se snažím zamyslet nad tím, jaký je asi člověk. Proč to dělá. Jaké má životní osudy…
EKOTERORISTA PODRUHÉ Z feťáckého doupěte do bedny s pecny chleba a pak rovnou do Kojeňáku. Tak byste mohli nazvat můj pochybný příchod na tento svět. Pominu to, že v nádherné secesní vile se na mě usmívalo všechno osazenstvo od paní ředitelky přes vrchní sestru až po nejposlednější uklízečku. Že nám, řvoucím harantům feťáků, bezdomáčů a matek odložitelek se pořád někdo věnoval. Hračky byly. Pětihektarová zahrada a postýlky byly. Ale když už si člověk jakžtakž zvykl na vůni a prostředí Kojeňáku, musel uvolnit místo novým řvounům. Těžko kritizovat systém adoptování a pěstounské péče. Je to jako v loterii. Chcete získat lásku náhradních rodičů? A pocit domova? Tak si zažádejte o svěření dítěte 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514850
do péče. Jo, nejlíp do jeho osmnácti. Zamaskujte svoje neřesti a nedostatky – hlavně se usmívejte! Můžete mít tisíc důvodů, proč se chcete ujmout chudáčka nalezenečka. Lítost. Soucit. Vlastní komplex. Potřebujete zaplnit samotu nebo přidat ke svým dětem ještě někoho a ucpat tím jednu duševní jámu. Vyberete si nalezence během dnů otevřených dveří. Všechno kolem vás svítí novotou. Kojeňák i siroteček pak čistotou. Něco se ve vás zlomí, když si ho vezmete do náručí. Usmíváte se s partnerem na sebe. Faleš, faleš, faleš! Od začátku je to na vás nachystané! Už to jméno, co mi dali. Emil! Tak se vůbec, ale vůbec nikdo nejmenuje. Kromě toho, co pořád jenom běhal. Já ale nechtěl ani běhat, a už vůbec ne se tak jmenovat! Když si vás pěstouni berou, plní psychotesty. Ty vyjdou úplně v pohodě, ale co si budeme povídat – každý cosi skrývá. Úřady několikrát navštíví váš budoucí domov. Uvidí domeček a zahradu a dětský pokoj a koupelnu a řeknou si – tak tady bude pro nalezenečka Emílka ráj! Klap! A razítko je na světě. A o vás rozhodnuto bez vás. Tak tahle paní s kulaťoučkým ksichtíkem teď bude odpovědná za mou výchovu. Jmenuje se Naděžda. No už to jméno… Nic proti ostatním, skvělým Naděždám, jejichž jméno znamená Naděje. Ale tahle mě vláčí s manželem, předčasně olysalým hejhulou s podivně úzkým obličejem, kterému říká Drahoši, do jejich vesnického domku. Doprovází nás úřednice, která s falešným šklebem afektovaně chválí květiny před domem, úklid a vůni od chodby až do děcáku. Odškrtává si políčko po políčku a odškrtává si i jednoho zbytečného nalezence, tedy mě. Hotovo a basta! Zbavili se mě. Hlavně že noví pěstouni mají na chodbě velký kříž s Kristem a sošku Panny Marie Bolestné. A v domku 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514850
jedno vlastní dítě a jedno, které si do pěstounské péče vzali už před vámi. Vlastní holčička Naděžda Dvě buclatě civí. Další, do péče svěřený Ctibor má exotické rysy a nepřítomný výraz. Naďu s Drahošem poslouchají na slovo. Ale když se jim ztratí z dohledu – to bych vám nepřál vidět. Rodina je svědomitě naleštěná na povrchu, dezinfikovaná před návštěvami a kontrolami, ale uvnitř od prvního dne cosi hnije. A tehdy si šlo vzít víc jak tři děti, motivovaly peníze a sociální pracovnice neměly taková práva zasahovat do rodin. Hlavně že si vás někdo vzal! Tak jsem u pěstounů okusil dvojí zacházení. Dvojí metr. Přineslo mi to ale výcvik k tomu, co dělám. Utvořilo mě to takového, jaký jsem. Prťavý. Skrček. Ale to není hlavní. Jde o vzorce chování. Učili mě jako správní křesťané skromnosti, pokoře a uťápnutosti. Před návštěvami to servírovali líbivě: „Koukejte, jak je ten Emílek slušný! Hezky poděkuj! Emil nemá rád čokoládu! Nesmí maso, to mu nedělá dobře!“ Za falešnou skromností se skrýval psychologický trest, kdykoli jsme zatoužili po nějaké dobrotě nebo hračce. Na tabuli Drahoš zapisoval trestné body. Abychom je odčinili, dostávali jsme všemožné ponižující úkoly. Nejčastěji ty úkoly souvisely s pracemi na zahradě a se zvířaty. A pak, Emílku, měj rád zvířátka. Pejska, toho jsme měli. Jenže k čemu nám to bylo, když byl uvázaný na řetězu a zlý. Prý hlídač. Obcházel jsem čokla obloukem. Vrčel a cenil tesáky. Jednou mi zuby cvakl lýtko. Dodnes mám otisk jeho zubů na obou stranách nohy. K doktorovi mě nevzali. Tetanus jsem nedostal. A pak ta další zvířata. Kydáte rádi prasečí hnůj? Sbíráte kachní a husí hovínka? Nebo měníte podestýlku králíkům? A co smradlavé slepice? Za trestné body vás v tom od malička nechali vykoupat. 100 Ukázka elektronické knihy