„Taky jsem jednou dělal pro charitu něco podobnýho.“ No kéž by tohle byla jenom charita! Nemohla jsem mu říct, že tohle
je
momentálně
jediná
práce,
kterou
jsem
se
svým
vysokoškolským titulem našla. „Jak se ti líbila ta knížka?“ Zase jsem zrudla. Naráží snad na tu Kámasútru, nad kterou mě posledně přistihnul rozjímat? Byla jsem z něho hrozně nervózní. Tím víc, když na mě mluvil v cizím jazyce a já na sobě měla kostým, ve kterém jsem vypadala spíš jako obří Pikachu než jako drak. „Ty myslíš ten román,“ došlo mi nakonec. „Ten byl skvělý. Co tady děláš?“ „Přijede brácha s dětmi, tak jim chci něco koupit.“ „To je hezký.“ V obleku mi začalo být čím dál tím větší horko. „Měli bychom si někdy zopakovat to kafe. Budu teď muset jít. Rád jsem tě zase viděl.“ „Já taky,“ řekla jsem. Na víc jsem se nezmohla. Po zbytek pracovních hodin jsem neustále musela myslet na jeho krásný úsměv a sexy španělský přízvuk. Jak to asi myslel s tou kávou? Řekl to jenom ze zdvořilosti, nebo to myslel vážně? Jak se znám, tak to beztak nehodlám zjišťovat. Číslo na mě má. Kdyby měl zájem, ozve se. Déšť bubnoval na parapet a nad sídlištěm se stahovaly černé mraky. Tohle počasí mi ale vůbec nevadilo. Konečně jsem si mohla uprostřed dne bez výčitek zalézt na dlouhé hodiny do postele s knížkou. „Nechceš se se mnou podívat na film?“ vyrušila mě Diana. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514847
„Na jaký?“ zeptala jsem se, abych zjistila, zda mi přerušení četby stojí vůbec za to. „Erin Brokovichovou,“ řekla a já jsem vyskočila z postele. Ten film jsem viděla už několikrát, ale myslím si, že teprve teď jsem pořádně pochopila, o čem byl. Diana si během něj neodpustila vášnivé komentáře. Bylo mi jasné, že v ní vidí velkou hrdinku, což já ostatně také. „Vidíš, člověk musí bojovat a jít si za svým. Nic není tak jednoduché, jak se může zdát,“ dodala Diana na závěr. Bylo mi jasné, že tento komentář byl namířený na moji osobu. Ještě před nedávnem bych reagovala podrážděně, ale poslední dobou jsem měla spoustu času přemýšlet o sobě a musela jsem si přiznat, že jsem možná až moc vztahovačná. O několik minut později zazvonil telefon a na displeji se objevil název ateliér David Bauer, architekti. Yes! „Angelika Šťastná, prosím?“ odpověděla jsem do telefonu. Srdce mi bušilo jako o závod. „Slečno Šťastná, moc rád vás zase slyším. Neruším?“ zeptal se zdvořile. „Ne, vůbec,“ vyjekla jsem vzrušeně. „Chtěl bych se zeptat, zda pořád máte zájem o práci u nás a zda byste k nám mohla nastoupit už příští pondělí?“ „Určitě, moc ráda,“ hlesla jsem a pořádně jsem se nadechla až teprve tehdy, kdy jsem položila telefon. „Dostala jsem tu práci!“ zajásala jsem a objala Dianu, která zrovna připravovala večeři.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514847
„Tak to je úžasný! Gratuluju. Vidíš? Všechno má svůj čas,“ řekla a pak vyndala ze skříňky láhev červeného vína. „Tak snad alespoň jednu skleničku zvládneš, ne?“ zamrkala na mě a nalila dvě vrchovaté. „Takhle se to přece nelije,“ rýpla jsem si, ale pak jsem nad tím jenom mávla rukou a přiťukly jsme si. Víno vonělo po černém rybízu, což mě zaneslo zpět do dětství. Taťka nám tehdy dal za úkol očesat na zahradě rybíz. S Dianou jsme ho místo do misky házely přímo do pusy a náramně jsme se tím bavily. Když nás táta přišel po hodině zkontrolovat, nechápavě zíral na prázdné misky. „Tak nevadí, koláč nebude,“ řekl tehdy s úsměvem, načež jsme začaly znovu česat jako divé. „Myslíš někdy na taťku?“ vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě. Zakryla jsem si ústa, jako bych řekla něco špatného. Pro Dianu to bylo hodně citlivé téma. Ostatně pro obě z nás, ale já jsem se ze svých pocitů vypovídala a vyplakala společně s mamkou. Diana to držela v sobě. „Hodně často, ale to je život. Člověk se s tím musí naučit žít, což mně trvalo pěkně dlouho. Ale Skotsko mě změnilo. Až tam se mi podařilo vyrovnat se s tím.“ Spatřila jsem lesk v jejích oříškových očích. „Muselo to být na začátku pěkně těžké. Úplně sama v cizí zemi.“ „To mi povídej. Najednou jsem se ocitla na venkově, kde nic tu nic. Za den se tam vystřídaly čtyři různá roční období. Nikomu jsem nerozuměla ani slovo. Ale potřebovala jsem se izolovat od světa a od lidí, kteří na mě měli špatný vliv.“ „Jsem na tebe hrdá! Vím, že se opakuju, ale je to tak. Navíc teď děláš, co tě baví.“ 100 Ukázka elektronické knihy