„A proč se to změnilo?“ zeptal se nechápavě Roman. „Dobrá otázka,“ pochválil jsem ho, „tehdy se mělo za to, že všechno, co zavedli komunisti, je špatné a je potřeba to zrušit. A také zavést do školství konkurenci jako třeba v průmyslu. Mělo se za to, že nastane doba, kdy špatné školy zaniknou a zůstanou jen ty dobré. Hlavním kritériem se stal počet žáků. Čím více žáků bude škola mít, tím více peněz dostane. A ty, které budou mít nízký počet žáků, zaniknou kvůli nedostatku financí, a tak nakonec zůstanou jen ty dobré.“ „Což se evidentně nestalo,“ doplnila Marika. „Ne. Protože rozhodnout mezi dvěma školami, která z nich je lepší a která horší, je velmi obtížné i pro odborníka, natož pro běžného rodiče.“ „Proč?“ „Vysvětlím vám to na jedné historce. Kdysi před lety jsem napsal článek do novin, jak je těžké poznat, jestli je učitel dobrý, nebo špatný. Reagoval na to v dalším čísle vlivný místní podnikatel, který napsal, že je to přece velmi jednoduché. Tak jako se pozná, kolik který zedník položil cihel, tak se dá i změřit, kolik poznatků který učitel žákům předal.“ „To je ale logické,“ reagoval Roman. „Bylo by, a to jsem mu také odpověděl, kdyby na rozdíl od zedníka, který má všechny cihly stejné, nebyl každý žák jiný. Kdo někdy učil, mi potvrdí, že jednoho bez problému naučíte integrály, u druhého jste rád, když po velké dřině zvládne trojčlenku. A stejné je to se školami. Budete mít větší počet žáků z méně podnětného prostředí a neuděláte nic.“ „Takže se to nedá poznat, kdo je dobrý a špatný učitel?“ zeptala se poněkud zmateně Marika. „Se špatným učitelem to máte jako s UFO,“ použil jsem svůj oblíbený bonmot, „všichni o něm slyšeli, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514566
někteří dokonce tvrdí, že ho viděli, ale doposud nikdo neprokázal, že existuje.“ Přestože to považuji za dobrou hlášku, Roman ani Marika se nezasmáli. „A co tedy můžeme vlastně udělat?“ zeptala se téměř rezignovaně Marika. „Podívejte se na stránky České školní inspekce. Jsou tam vyvěšeny inspekční zprávy ze všech škol. Najděte si ty brněnské a projděte je. A potom si vyberte. Ale pozor! Ne tu, kterou tam nejvíc chválí. Právě naopak. Vyberte si takovou, které inspekce vytýká velkou náročnost na žáky, málo kamarádský vztah učitelů k žákům, chyby v evidenci a podobně. To je přesně škola, se kterou budete spokojeni.“ Roman s Marikou vypadali, jako že si myslí, že si z nich dělám srandu. „To myslím fakt vážně. Udělejte to na moji zodpovědnost. Za rok mi potvrdíte, že jsem měl pravdu.“ Viděl jsem, že náladu jsem jim rozhodně nezvedl. „Teď vám řeknu něco důležitého. Můj kamarád říká, a myslím, že má pravdu, že ani správnou výchovou se toho moc ovlivnit nedá. Všechno je to v děcku samotném. Takže pokud je holka chytrá, nezkazí ji žádná škola. Toho se fakt nebojte.“ „Tak na to se napijeme,“ rozhodl Roman a dolil nám víno. Dopili jsme, Marika mi rozestlala na gauči a šli jsme spát. Když Roman s manželkou odešli, všiml jsem si, že mám na mobilu nějakou esemesku. Byla od Elišky Junkové. Chtěla se zítra dopoledne sejít v našem oblíbeném lokále U Děkana. Prý má pro mě něco důležitého. Potvrdil jsem jí schůzku na devět hodin. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514566
Za několik minut jsem uslyšel Romana s Marikou, jak vyšli z koupelny na chodbu a něco si šeptají. „Neblázni. Vedle máš hosta. Všechno bude slyšet,“ bránila se manželka, než vešli do ložnice. Roman ji ujišťoval: „Neboj se. Budeme jako myšky. Nic slyšet nebude.“ Bylo. Naštěstí museli oba ráno do práce, a tak to netrvalo příliš dlouho. Takže nakonec jsem se docela slušně vyspal.
100
Ukázka elektronické knihy