KAPITOLA 17
J
ednopodlažní farmářský dům Beth Prattové stál u venkovské silnice v horách obklopujících Denton, kde byla všechna obydlí od-
dělena skoro jedním hektarem pozemku a pyšnila se dlouhými štěrkovými příjezdovými cestami. Bethin dům byl malý, s bílou fasádou a černými okenicemi po stranách oken. Stál nejméně kilometr od silnice a obklopovaly ho vysoké duby. Neměl žádnou verandu, jen kamenný schůdek před vchodovými dveřmi. Josie zaparkovala za malým červeným sedanem Honda a společně s Mettnerem vystoupili. Když se blížili, Josie uslyšela tiché tóny, něco, co znělo jako soutěžní pořad v televizi. Těžké dveře za ochrannými sítěmi proti hmyzu zůstaly otevřené, takže Mettner zaklepal klouby prstů na hranu zárubně a zavolal: „Slečno Prattová?“ Žádná odpověď. Zevnitř domu se kromě televize neozývaly žádné zvuky. Josie nahlédla přes Mettnera do obývacího pokoje. Neměla nejlepší úhel pohledu do místnosti, která se nacházela napravo od vchodových dveří, ale viděla část pohovky a část televize, která stála na malém podstavci, plyšový béžový koberec a něco, co vypadalo jako chodidlo bosé nohy. Srdce se jí na okamžik zastavilo a pak se prudce rozbušilo. Rukou sjela ke služební pistoli, prsty obratně – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514435
POHŘBENÉ KOSTI
rozepnula pouzdro u pasu a její dlaň automaticky sevřela rukojeť zbraně. „Mette,“ zašeptala Josie, „něco se děje.“ Josie bradou ukázala směrem k obývacímu pokoji. Jakmile Mettner uviděl nohu, rovněž vytáhl zbraň. Oba mířili hlavněmi směrem k zemi, vstoupili do domu a hlasitě a zřetelně zakřičeli: „Policie!“ Nikdo neodpověděl. Mettner se okamžitě přesunul doprava k tělu ženy. Spočívalo obličejem dolů na koberci před konferenčním stolkem a polštář jí částečně zakrýval hlavu. Žena na sobě měla fialové tričko a černé elastické kalhoty. Obě nohy měla bosé. Jedna ruka jí spočívala podél těla, druhou měla ohnutou a dlaní si sahala nad hlavu. U jejích nohou ležel vedle tmavě hnědé skvrny převrácený hrnek. Pár desítek centimetrů od těla byl ovladač k televizi a výtisk časopisu People. Na druhé straně pokoje se u prázdné knihovny válely hromady brožovaných knih a fotoalb, které byly vytahané z polic. Mettner si podřepl, jednou rukou pustil zbraň a snažil se nahmatat ženě na krku puls. Jejich pohledy se setkaly. „Je mrtvá.“ Jemně se dotkl ženiny paže. „Studená.“ Což znamenalo, že už zemřela nejspíš před nějakou dobou a nebudou schopni ji oživit. Josie kývla směrem k chodbě vedoucí do zadní části domu a Mettner ji následoval. Seřadili se do formace, Josie vpředu, a společně prošli všechny místnosti a zadní terasu, než se znovu vrátili k Beth. Místo činu se až děsivě podobalo domu Colette Fraleyové. Jen s tím rozdílem, že ten, kdo vyplenil dům Beth Prattové, to udělal ve větším spěchu a zanechal po sobě mnohem větší nepořádek. Kuchyňské zásuvky vytahal a vysypal na vydlážděnou podlahu a jejich obsah byl rozházený po celé místnosti. Papíry, propisky a další kancelářské potřeby pokrývaly každý kousek podlahy místnosti, která – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514435
Lisa Reganová
zřejmě sloužila jako domácí pracovna. V hlavní ložnici byly vytahané všechny zásuvky komody a ležely na hromadě rozházeného oblečení. Dveře do komory zůstaly otevřené a její obsah se válel na zemi. Stejně tak i koupelna, kde byly předměty z lékárničky a skřínky pod umyvadlem rozházené po podlaze. „Někdo něco hledal,“ zamumlala Josie. Když prošli dům a ujistili se, že je prázdný, přesunuli se na zahradu za domem. Ale nikoho nenašli, ani neobjevili stopy něčí přítomnosti. Uložili zbraně zpět do pouzder a vrátili se k tělu. Josie vytáhla telefon a zavolala na dispečink. „Budeme potřebovat důkazní zásahový tým a patologa. A rovnou taky vyplňte pár soudních příkazů. Vypadá to, že tady máme další vraždu.“
Ukázka elektronické knihy