5.3.1 Významy dýchání pro lidský organismus 5.3.1.1 Metabolický význam dýchání Ze studia fyziologie víme, že život tkání je možný pouze tehdy, když se jim neustále dodává kyslík ze zevního prostředí. Kyslík je nezbytný pro oxidoredukční procesy, při kterých dochází k přeměně látek a energií. Konečným produktem složitého aerobního odbourávání živin je oxid uhličitý a voda. Vylučování oxidu uhličitého při výdechu je jedním z důležitých mechanismů pro zachování acidobazické rovnováhy, stálosti vnitřního prostředí (homeostázy). Neustálou výměnu plynů, kyslíku a oxidu uhličitého, která probíhá mezi zevním prostředím a tkáněmi, nazýváme dýcháním (Seliger a Vinařický 1963; Bartůňková 2010).
5.3.1.2 Mechanický význam dýchání Tlakové změny v hrudní a břišní dutině uskutečňované pohybem bránice při dýchání ovlivňují krevní oběh. Svalová vlákna bránice, odstupující od bederní páteře, od žeber tvořících dolní aperturu hrudníku a kosti hrudní, směřují k jejímu šlašitému středu. Tímto jejím třísměrným
Obr. 76: Bránice a pánevní dno
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514223
začátkem je určen membránovitý, kraniokaudální pohyb. Při nádechu se kontrahovaná bránice pohybuje směrem dolů do dutiny břišní. Při výdechu je reflexně uvolněna a vytlačována břišními útrobami vzhůru do dutiny hrudní za asistence reflexně se tonizujících břišních svalů (obr. 76). Při pohybu bránice dolů, při nádechu, vzniká v dutině hrudní podtlak, a proto vzduch proudí dýchacími cestami do plic. Rozšiřují se poddajné hrudní orgány, kromě plic zejména srdce a velké cévy, a zvyšuje se jejich náplň přísunem krve z periferie. Ve stejném okamžiku, tedy při nádechu, je v dutině břišní zvýšený tlak, který vytlačuje žilní krev vzhůru do dolní duté žíly (Máček, Štefanová, Švejcarová 1959). Při pohybu bránice vzhůru, při výdechu, dochází k podtlaku v dutině břišní, který způsobuje nasávání odkysličené krve z dolních končetin do břišních vén. Tlakové změny však nepůsobí jen na krevní cévy a srdce. Ovlivňují také mízní oběh, peristaltiku v tenkém a tlustém střevě, funkci jater, vyprazdňování žlučníku, vegetativní pleteň břišní, slinivku břišní apod. (Véle, 1997; Čumpelík a Dvořáček 1984).
5.3.1.3 Formativní význam dýchání Je velmi důležité si uvědomit, že dechovými cvičeními učíme nervový systém zapojovat hrudník a břicho do celkové koordinace pohybové soustavy. Správné, funkční držení těla, zabezpečené vyrovnaným svalovým napětím kolem osového orgánu, nelze docílit bez znalosti pohybů, které zajišťují dechové svaly. Respektování jejich individuální i koordinované funkce s ostatními dechovými svaly při aplikaci dechových cvičení v učitelské praxi vytváří současně předpoklady jak pro funkční a estetické držení těla, tak i pro kvalitu dechové funkce (Strnadová 2007). Dechovými cvičeními a v nich ovlivňováním rytmu, hloubky a dynamiky dechu působíme na napětí posturálního svalstva. Tímto napětím a rytmickou aktivací zcela určitých svalových skupin můžeme dosáhnout i tvarových změn na trupu, a využívat tak dechových cvičení při vyrovnávání různých odchylek od chybného držení těla (F. Véle 1997). Tuto myšlenku podporuje i autorita Špičáka a Revendy (1984), kteří mj. korigováním odchylek v držení těla zlepšovali současně dechové funkce u dětí postižených astmatem. Formativní význam dechových cvičení se tedy projevuje na svalstvu hrudníku a tím také na jeho eventuálních tvarových změnách, (obr. 77) na svalstvu břišním a pánevního dna. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514223
Obr. 77: Pohyb žeber při dýchání
5.3.1.4 Regulační význam dýchání Regulační význam dechu se projevuje změnami dráždivosti svalů, která kolísá rytmicky s dechem tak, že kosterní svalstvo je dráždivější při nádechu a méně dráždivé při výdechu (F. Véle 1997). Protože existuje přímá závislost mezi napětím svalů a nervů, lze říci, že zvýšením tenze ve svalech při nádechu dochází i k vyšší aktivitě nervového systému a při výdechu je tomu zase naopak. Jinými slovy, při pravidelném dýchání dochází při nádechu k časově shodné excitaci nervového systému a tím i svalstva, při výdechu pak k časově shodné inhibici. Uvedeného mechanismu, který apriorně napomáhá tonické vyváženosti nervové a následně svalové se také využívá, jak dále ukážeme, při nácviku relaxačních cvičení. Tento mechanismus, který si žák snaží v průběhu cvičení pečlivě uvědomovat, funguje jako duševní autoregulátor vedoucí ke šťastné psychosomatické disponovanosti, která je součástí duševní zdatnosti, jak uvádí Míček (1986).
5.3.2 Podmínky pro dechová cvičení Každá lidská činnost by se měla uskutečňovat v odpovídajícím prostředí. Proto se lidé snaží vytvořit si v rámci svého povolání prostředí, které by bylo příjemné a napomáhalo jim zkvalitnit výsledky práce i pocit z ní. Tělovýchovní pracovníci mají rovněž své představy o tom, jak by měly vypadat školní tělocvičny, sportovní areály, sportovní haly, plavecké bazény apod., tedy místa, v nichž se má realizovat tělocvičné či sportovní vyučování. Nejde však jen o architektonickou vzhlednost a kvalitu 100 Ukázka elektronické knihy