někoho druhého. Proto bylo tak krásné být tak zcela přemožena tímto vysilujícím zápasem s jiným člověkem – ach! – bolest tu byla znovu; teď sílila! – jiný človíček, který chtěl ze mě ven, do světa. Byl houževnatý jako tekuté olovo, jako hořící láva, a musel ven, rychle, teď! Prosím vás! „Co se stalo s maskou s plynem?“ oddychovala jsem. „Proč to ksakru nefunguje?“ Podívala jsem se Tedovi do tváře, odrážela napůl strach a napůl jistotu, můj pohled byl černý. Nevěděla jsem, co mu můj pohled sděloval, věděla jsem jenom, co jsem cítila já právě v tom okamžiku, bylo to, jako by se setkaly dva vesmíry, dvě sluneční soustavy. Ach, Bože. Bylo to tu cítit krví a bahnem, a porodní asistentka stála nade mnou s výrazem hrůzy ve tváři. Co to má v rukou? Nádobou s plynem. Obrátila se k nám a řekla: „Je prázdná.“ „Cože?“ vyrazil ze sebe Ted a já jsem byla ráda, že reaguje. „Prázdná,“ odpověděla stejně bezbarvým hlasem. „Co to proboha říkáte?“ vyrazila jsem ze sebe. A to, co ještě před chvílí představovalo tanec s Pánembohem, se proměnilo v tanec s ďáblem, protože teď tu byla bolest zas, vrátila se a uchopila mě jako smrtelný nářek, cítila jsem ji ve svém podbřišku, který už nepatřil mně, už to nebylo mé tělo, byl to velký hořící dům, ve kterém musím zůstat a vybojovat tenhle tanec s ďáblem. „Nedá se to zvládnout!“ křičela jsem. „Nedá se to zvládnout!“ A potom poslední nápor, poslední rozechvělé výkřiky z mých úst a poslední pomoc z Tedových silných, ale roztřesených se paží – cítila jsem, že má strach, že je stejným dílem vyděšený a uchvácený. A porodní asistentka, ano, porodní asistentka stála u mě a byla mojí oporou. A pak ono vlhké šplouchnutí, když ze mě vyklouzl a proměnil postel v mořský břeh. Když mě osvobodil od bolesti. A já viděla, jak tam leží, celý promodralý, a snaží se hýbat. Bílou pupeční šňůru, tučnou a ulepenou, měl omotanou kolem bříška a krku. ***
99
EUFORIE 288.indd 99
11.7.2022 1:44:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514029
A teď ležel v mé náruči. Malý bojovník s vráskou na čele. „Porodila jsem ti syna!“ smála jsem se a podívala jsem se na Teda. „Vypadá přesně jako ty! Je to Hughes!“ A Ted měl ještě pořád v očích slzy. „Nechám vás chvíli o samotě,“ zašeptala porodní asistentka a vyšla z temného pokoje, který voněl čerstvě pokoseným senem. Vonělo to tu také mořem. Mořem a řasami a můj synáček byl umatlaný, jako by ho přinesli z mořského dna. Zadívala jsem se mu do očí. Byly černé, s pohledem jako ze železa. Kdo je? Odkud k nám přišel? Proč voní čerstvě upečeným chlebem? Tolik otázek, a žádné odpovědi. Teď byl tady a bylo ještě pořád sedmnáctého ledna, ještě pět minut. Chtěla jsem ten okamžik ještě chvíli podržet.
100
EUFORIE 288.indd 100
11.7.2022 1:44:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514029
Můj chlapec se mi zřítil do náruče, ležel tu jako čerstvě utržená růže, zdravý a svěží jako ranní rosa. To já jsem byla tuleň s lepkavou krví mezi stehny. A teď jsem měla 39,5. Ted vynesl nočník Ted přišel s teploměrem Ted zapomněl, že bych také chtěla dostat polibek na tvář. Porodní asistentka zrušila další návštěvu, otec jí onemocněl na plíce, a já neměla sílu na to, abych před dalším představením zacvičovala někoho nového. Nene, to jsem byla raději sama se svým mužem, ačkoliv všechno to osvěžující v našem životě – Friedina vůně po lesních jahodách! Chmýříčko na hlavičce mého synáčka! Způsob, jakým paní Winifred zachraňovala svět, se všemi svými znalostmi o ženách! Skutečnost, že Tedovy čelisti v její přítomnosti změkly! – všechno tohle přestalo existovat, jakmile jsme tu byli sami. Posadila jsem se na posteli, opřela jsem se o její čelo. Hlava mi třeštila. Chlapečka jsem uložila k spánku u svých nohou, ležel tam na bříšku v bílém oblečku. Zastavilo se mi mléko. A tohle byl jediný důvod: Moje pýcha. Postihla mě docela obyčejná pýcha typu „narodilo se mi děcko a já jsem celý mrazák naplnila bábovkami můj život je báječný.“ Extáze tohoto druhu. Byla to nádhera, když do toho člověk vplul. Byl to pocit, jako když máte kabát ušitý z amerického svatebního dortu a tvářičky mého synka jsou třešinky naložené v rumu. Špacírovala jsem po okolí jako žena-zázrak, celá v bílém, se svým novým zázračným dítětem (svým druhým) v kočárku před sebou. A když už ho nemohla
101
EUFORIE 288.indd 101
11.7.2022 1:44:42
Ukázka elektronické knihy