Marko Ivan Rupnik – Cesta křesťanského povolání
sobectví. Tehdy jde spíše o projev uspokojení naší touhy po slávě nežli o pokoj ze vztahu, který naplňuje člověka ponořeného v Bohu. Proto je třeba dát pozor na to, jsou-li modlitby konány správným způsobem. A to jak modlitby, během nichž se člověk cítí být smutný, plný nejasností, sklíčený, rozrušený, tak jiné, ve kterých prožívá klid, uspokojení, radost a optimismus. Musí se totiž jednat o vztah s Kristem, který je dostatečně pravdivý a skutečný, a nikoli pouze subjektivně myšlený, a uvnitř tohoto vztahu je třeba o životní cestě přemýšlet. Je zapotřebí, aby se nejednalo o dvě od sebe odtržené fáze, nýbrž o to, abychom vědomě vstoupili do vztahu s Pánem a představili si přitom sami sebe v konkrétním životním stavu, a to dostatečně realistickým pohledem. Tento rozměr realismu opakuji pořád dokola, protože ve skutečnosti je velice silné nebezpečí představovat si cestu, k níž jsme svými vášněmi nakloněni idealisticky. Na druhé straně ovšem můžeme být také pesimisty a nepřiměřeně dramaticky poukazovat na realismus té cesty, kterou naše smyslovost nepřijímá a proti níž se vzpouzí. Jestliže se vyskytují pochybnosti o ryzosti takového realismu, je vhodné věnovat zvláštní pozornost modlitbě za osvobození vůle, abychom opravdu dospěli k momentu, kdy pustíme všechno, co svíráme ve svých dlaních. Když tato cesta pokračuje dobře kupředu a člověk v rozdílných dobách dospívá k téže trvalé zkušenosti neútěchy a strachu vzhledem k jednomu životnímu stavu a k témuž pokoji a útěše v Pánu, pokud jde o druhou životní cestu, může stejně jako v prvním případě vykonat modlitbu, v níž nabídne svůj vlastní život tak, jak jsme to již popsali dříve.
Třetí příležitost a její druhy 3. Třetí příhodná doba pro volbu se naskýtá tehdy,74 nacházíme-li se v období, pro které je příznačný dlouhodobý klid a pokoj. 74
Srv. DC, č. 177.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513858
3. Cesta rozlišování povolání
V tomto ovzduší pak člověk koná modlitby o Ježíšově životě, o jeho Velikonocích, o své věrnosti Kristu ve velikonočním tajemství. Nezakouší přitom rozrušení, obavy, nadšení, nespoutanost, a to ani když myslí na jednu či druhou cestu, ani pokud jde o to, že něco získá a něco naopak ne. Když člověk dosáhne takového stavu a když ten, kdo jej doprovází, ověřil, že jeho vztah s Pánem je ryzí a opravdový, že realisticky zná sám sebe a také to, co chce zvolit, pak lze vykonat rozlišení dvěma způsoby: a) Jeden je založen především na představivosti,75 díky níž člověk sám sebe dokáže vidět v různých okamžicích, které nastanou, rozhodne-li se právě pro tuto cestu. Také zde musíme připomenout, že se jedná o modlitbu, nikoli o nějaké školní cvičení. Je zapotřebí nechat se doprovázet alespoň tak dlouho, dokud jsme v rozlišování začátečníky, neboť již na počátku modlitby se můžeme nechat chytit do pasti. – Nejprve je zde snaha upamatovat se na Boží lásku od stvoření až po vykoupení. Jde o shrnutí, které je snadné vykonat v mysli především pro toho, kdo má intelektuální schopnosti. Zde však musí být vykonáno na úrovni zkušenostně-rozumové. Musí se prověřit, že Boží lásku lze zakusit natolik realisticky, že ji mohu zahlédnout v určitých obrazech ze svého vlastního života, v dostatečně konkrétních případech, v nichž není možné pochybovat, že šlo o Boží lásku. Během tohoto rozpomínání–anamneze se člověk zaměřuje výlučně a přímo na odpověď této lásce, totiž na to, aby Boží lásce sloužil. – Poté si lze představit člověka, kterého jsme nikdy neviděli a jehož neznáme, kterému však přejeme, aby dosáhl veškeré dokonalosti. Uvažujeme o tom, co bychom mu poradili udělat k tomu, aby se v něm mohla nejlépe uskutečnit Boží láska a aby se on sám mohl
75
Srv. DC, č. 184–188.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513858
Marko Ivan Rupnik – Cesta křesťanského povolání
co nejvíce posvětit. A to, co mu poradíme, považujme za platné také pro nás. – Následně si vybavíme, že jsme v okamžiku smrti, a snažíme se zahlédnout, jak bychom v dané chvíli uvažovali o věci, kterou si máme nyní zvolit. To, pro co bychom se chtěli rozhodnout v okamžiku smrti, pak pokládáme za návod, co bychom měli zvolit teď. – Nakonec si představíme sami sebe v den soudu před naším Pánem a přemýšlíme, jak bychom se rozhodli v té chvíli. To, čím bych si přál být v hodině soudu, přijmu s radostí a duchovním potěšením jako to, co je pro mě platné dnes. – Na konci si uvědomíme výsledek a vykonáme modlitbu, ve které nabídneme svůj život, tak jako v prvním případě. b) Druhý způsob v rámci této třetí příležitosti, jak dobře rozlišit, klade důraz na rozum.76 Na začátku modlitby si uvědomím to, o čem se chci rozhodovat, tedy onu věc či plán. Uvažuji o tom ještě jednou z pohledu smyslu svého života, cíle, ke kterému jsem byl stvořen, což je odpovědět Pánu tím, že ho budu chválit za jeho lásku, a tudíž mu budu s láskou sloužit. Z tohoto důvodu v modlitbě ověřuji, nacházím-li se opravdu v pokoji, aniž bych byl zmítán nějakou náklonností jak vůči dosažení předmětu volby, tak vzhledem k jeho odmítnutí. Pro můj postoj k volbě, před kterou stojím, má být příznačný spíše odstup doprovázený klidem. Tehdy poprosím Pána, aby to byl on, který milostí svého Ducha Svatého zanítí moji vůli pro to, co je pro mě lepší vzhledem k věčné spáse. Budu prosit Ducha, aby ozářil moji mysl a já mohl klidně a realisticky zvážit všechno, co se vztahuje k předmětu volby. V tomto případě se zvláště doporučuje modlitbu si napsat. – Především vidím výhody a užitek pro hlubší společenství s Kristem a pro větší uskutečnění Boží lásky ve světě v případě, že zvolím tuto cestu – a napíši výhody. Zde musím být nanejvýš 76
Srv. DC, č. 178–183.
100 Ukázka elektronické knihy