98
A m a n d a Ge ar d • N á v r a t n a p a ns t ví
Matka se na něho poprvé podívala a téměř neznatelně přikývla. Nato zašeptala: „Pojď, broučku, měly bychom…“ Muž pokračoval, jako by nic neřekla. „Tady se našly ty perly. Přímo tady.“ Kopl do drnu, jako by se mohlo v trávě něco skrývat. „Snažil jsem se najít kluky, co je tenkrát objevili.“ Máma se zamračila. Chtěla něco říct, ale pak se zarazila. Aby něčím zaplnil vzniklé ticho, muž se od ní odvrátil a zeptal se: „A kdo je tohle?“ „Harriet.“ Nancy položila dceři ruce na ramena. Opět ji svírala příliš pevně. „Tohle je Harriet.“ „Ahoj, Harriet. Pěkně jsem se tě polekal.“ „Omlouvám se.“ Holčička náhle upadla do rozpaků. Muž se sklonil, položil snítku hlodáše na velký placatý kámen a smetl z něj jinou, na níž květy už zhnědly. „Nic se nestalo. Poslední dobou se lekám i vlastního stínu.“ Otřel si ruce o trávu a ušklíbl se, když po sobě zanechaly červenou šmouhu. Maminka přikývla, jak dospělí dělávají, když je rozhovor u konce – dvakrát a velmi rychle za sebou. Úsměv se vešel do tenké čárky. Muž nebral její oznámení na vědomí, anebo si ho možná nevšiml, protože se zvedl a prohodil: „Asi bych se měl zeptat, jestli jste napsala ten román.“ Ticho. A pak: „Co prosím?“ „Tu knihu.“ Vyptával se lehkým konverzačním tónem. Máma přemítala, co má odpovědět. Zvedla ruce z Hattiiných ramen. „Kdepak. Zdá se, že jsem se nepoučila z první chyby, které jsem se dopustila.“ „Spolehlivější je ohlížet se dozadu než předvídat,“ prohlásil vševědoucně a Hattie pochopila, že téhle frázi rozumí jenom dospělí. Muž se pousmál, ale Nancy ho zpražila takovým pohledem, že okamžitě zvážněl. Klopotně hledala další slova. „Nechtěla jsem…“ Odkašlala si a znovu vzala dceru za ruku. „Život se mi postavil do cesty, Tomasi.“ „Mívá to ve zvyku,“ posteskl si smutně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513857
99
A m a n d a Ge ar d • N á v r a t n a p a ns t ví
Za jeho zády se v podrostu něco rýsovalo a rovné linie svědčily o tom, že to nebude dílo přírody. Hattie v mlází rozpoznala trosky někdejší budovy. Tomas jako by promlouval ke svým rukám. „Nechápu, proč se na ni zaměřili. Proč zrovna na ni?“ Uprostřed rozvalin se tyčila hromada tlejícího listí. „Chápala jejich obtížnou situaci…“ Mámě jako by se nedostávalo slov, jako by chtěla něco říct, ale správné výrazy jí unikaly. Vybledlé barvy. Odstíny modré, červené, žluté. A ještě něco. Stužka, která kdysi bývala bílá. Vtom Hattie pochopila. Jsou to kytice a jsou jich stovky. Květiny házené dlouhá léta na jednu hromadu. Chtěla matku zatahat za ruku a ukázat na květiny, aby si uvědomila, proč muž může být smutný a nechovala se k němu tak příkře. Odtažitě. Stiskla jí prsty – V tom bez varování ranní ticho přeťal ostrý třesk. Hattie prostřednictvím spojených rukou cítila, jak maminka nadskočila leknutím. Pronikavý zvuk prolétl nad jezerem a vrátil se k nim tlumenou ozvěnou. Na vzdáleném břehu se ze stromu zvedl osamělý pták a zamával křídly. Hattie na okamžik bojovala s instinktivní panikou, potom se matka uvolnila a nervózně se zachichotala. „To je jen Albert s tatínkem.“ Slabě se na dceru usmála. Ale úsměv zmizel v okamžiku, kdy se otočila k Tomasovi. Padl na kolena a hlavu si zakrýval rukama, jako by se chránil před padajícími troskami. Hattie natáhla ruku, aby se konejšivě dotkla jeho ramene, aby mu řekla, že je všechno v pořádku, že je to jenom Albert s brokovnicí, ale matka zadržela její ruku. „Můžeme pro vás něco udělat, Tomasi?“ Do hlasu se jí vetřela nepatrná špetka něhy. Muž se ani nepohnul a neměl se k odpovědi. Přikročila k němu a její ruka se chvíli vznášela nad jeho hlavou, než si to rozmyslela a řekla: „Necháme vás být.“ Kývla na Hattie, která za ní vykročila po pěšině vedoucí kolem jezera, zbytků mola, rozpadlé budovy a tisíců květů postupně splývajících se zemí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513857
100
A m a n d a Ge ar d • N á v r a t n a p a ns t ví
„Co se mu stalo?“ zašeptala Hattie, když klopýtala za maminkou. „Zažil příšerné věci,“ zněla zadýchaná odpověď, jak se Nancy snažila co nejrychleji odejít. „Ve válce.“ „Jako strýček Hugo?“ Sotva ta slova Hattie vypustila z úst, už jich litovala. Ale jestli se maminka zlobila, že dcera ví věci, které by neměla, nedala to na sobě znát a dál před ní pospíchala dlouhými rychlými kroky. Hattie pochopila, že je v myšlenkách daleko od ní. Dříve než zmizely v příkrovu stromů, Hattie se naposledy ohlédla po Tomasovi. Zvedl hlavu a zíral do nebe. Jako by čekal, až se mu zřítí na hlavu.
Kapitola čtrnáctá Ballinn, hrabství Kerry Září 2019
„T
o už jste zpátky? Tak brzy?“ Nils stál za pultem kavárny, ozbrojený úsměvem a metlou na šlehání. Zabýval se směsí o dva odstíny světlejší, než je matčina Micra. Ellie si uvědomila, že neuplynulo ani osmačtyřicet hodin od chvíle, kdy podnikla první opatrnou cestu do Ballinnu, a už je tu zas a statečně čelí vesnici, kam se před pár dny bála strčit nos. „Za to může vaše latte s kurkumou,“ odpověděla. Postavila tašku na stůl a přistoupila k Nilsovi. V kavárně nikdo nebyl. „Nedokázala jsem odolat.“ Nils se usmál a ukázal na mechově zelený obsah misky. „Za pětačtyřicet minut můžete ochutnat můj nový recept. Hrnkový dort z japonského zeleného čaje matcha.“
Ukázka elektronické knihy