„Je to pravda, seržante?“ vykřikl, když k nám přišel, zadýchaný námahou. „Myslím o panu Hearnovi. Říká se, že ho našli mrtvého na pláži.“ „Je to pravda, pane, bohužel, a co je horší, byl zavražděn.“ „Proboha, to mi neříkejte!“ Otočil k nám tvář, která by za normálních okolností musela být dost žoviální, ale teď byla bílá a vyděšená, a po krátké odmlce vykřikl: „Zavražděn! Dobrý Bože! Chudák Hearn! Jak se to stalo, seržante, a kdy, a vede nějaká stopa k vrahovi?“ „Nemůžeme s jistotou říct, kdy se to stalo,“ odpověděl seržant, „a co se týče otázky stop, právě jsem se na vás chystal obrátit.“ „Na mě!“ vykřikl Draper a překvapeně se podíval na policistu. „Proč?“ „No, rádi bychom se dozvěděli něco o panu Hearnovi – kdo to byl, jestli měl nějaké nepřátele a tak dále; vlastně cokoli, co by nám napovědělo, kde hledat vraha. A vy jste jediný člověk na tomto místě, který ho důvěrně znal.“ Bledá tvář pana Drapera zbledla o odstín a on se očividně rozpačitě rozhlédl kolem sebe. „Obávám se,“ začal váhavě, „obávám se, že vám nebudu moci příliš pomoci. O jeho záležitostech jsem toho moc nevěděl. Víte, byl to jen náhodný známý…“ „No,“ přerušil ho seržant, „můžete nám říct, kdo a co byl, kde bydlel a tak dále. Zbytek zjistíme, když nám řeknete, aspoň něco.“ „Chápu,“ řekl Draper. „Ano, očekávám, že to uděláte.“ Jeho oči neklidně těkaly sem a tam a vzápětí dodal: „Dobrá, tak zítra přijďte ke mně nahoru a promluvíme si spolu o něm, snad si na něco vzpomenu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513822
„Raději bych přišel dnes večer,“ řekl seržant pevně. „Dnes večer ne,“ prosil Draper. „Necítím se dobře – tahle aféra mě … víte … rozrušila. Nemůžu se tomu náležitě věnovat…“ Jeho věta se zastavila v nerozhodném mumlání a policista se na něj podíval se zjevným překvapením nad jeho nervózním, rozpačitým chováním. Jeho vlastní postoj byl však naprosto pevný, i když zdvořilý. „Nerad na vás naléhám, pane, ale čas je drahý – budeme muset jít po jednom, kolem toho rybníku, je na obtíž i veřejnosti. Měli by ho na tomhle konci zahradit. Až po vás, pane.“ Rybník, na který seržant narážel, se kdysi zřejmě rozprostíral přímo přes cestu, ale nyní díky suchému počasí protínala močál úzká průrva z napůl vyschlého bahna, a podél ní se pan Draper vydal na cestu. Seržant ho chtěl následovat, když se náhle zastavil s očima upřenýma na blátivou cestu. Jediný pohled mi ukázal příčinu jeho překvapení, protože na ztuhlém, tmelovitém povrchu vystupovaly s ostrou zřetelností voskové formy čerstvé otisky nohou muže, který právě procházel, přičemž každá stopa vykazovala na chodidle otisk hřebíků uspořádaných do kosočtverce a na patě skupinu podobných hřebíků uspořádaných do kříže. Seržant zaváhal jen na okamžik, během něhož na nás vrhl rychlý vyděšený pohled; pak nás následoval a opatrně kráčel po okraji cesty, jako by se chtěl vyhnout šlápnutí do stop svého předchůdce. Instinktivně jsme udělali totéž, šli jsme těsně za ním a s napětím očekávali další vývoj této zapeklité situace. Minutu nebo dvě jsme všichni postupovali mlčky, seržant zjevně nevěděl, jak se zachovat, a pan Draper byl zaneprázdněn vlastními myšlenkami. Nakonec první z nich promluvil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513822
„Myslíte, pane Drapere, že byste byl raději, kdybych kvůli téhle záležitosti za vámi zašel až zítra?“ „Mnohem raději, kdyby vám to nevadilo,“ zněla horlivá odpověď. „V tom případě,“ řekl seržant a podíval se na hodinky, „protože mám dnes večer hodně práce, nechám vás tady a půjdu na nádraží.“ Na rozloučenou mávl rukou, přelezl přes zábradlí, a když jsem ho o několik okamžiků později zahlédl otvorem v živém plotě, běžel po louce jako zajíc. Odchod policejního úředníka zřejmě znamenal velkou úlevu pro pana Drapera, který se okamžitě stáhl a začal si s námi povídat. „Nejste náhodou doktor Jervis?“ zeptal se. „Včera jsem vás viděl vycházet z domu doktora Coopera. Víte, my víme o všem, co se ve vesnici děje.“ Nervózně se zasmál a dodal: „Ale vašeho přítele neznám.“ Představil jsem Thorndyka a hned poté, náš nový známý svraštil obočí a zvědavě se podíval na mého přítele. „Thorndyke,“ zopakoval, „to jméno mi připadá povědomé. Jste z právnické fakulty, pane?“ Thorndyke přitakal a náš společník, který ho opět obdařil pohledem plným zvědavosti, pokračoval: „Ta strašná aféra vás nepochybně bude zajímat z profesního hlediska. Myslím, že jste byl přítomen nálezu těla mého nebohého přítele?“ „Ne,“ odpověděl Thorndyke, „přišli jsme až potom, když ho odnášeli.“ Náš společník se nás pak začal vyptávat na vraždu, ale od Thorndyka se dočkal jen těch nejobecnějších a nejasných odpovědí.
Ukázka elektronické knihy