DÍTĚ NOCI
Sharon se usmála. „Ne, zvládnu to sama. Díky.“ Prošla pokojem a u dveří se zastavila, aby se ohlédla. „Víš, to polo tričko se mi vůbec nelíbilo.“ „Ani mně ne.“ „A dali ti jen jedno. Co to je za chování?“ „Nevím.“ Niki pohlédla na levné polyesterové tričko. „Říkala, že má zrovna k dispozici jen tohle a objedná jiné.“ „Člověk by si myslel, že už jim muselo přijít.“ „To jo.“ „Dobrá zpráva je, že už ho nikdy nebudeš muset nosit. Než ho budeš vracet, neper ho.“ „Nevyperu.“ „Zavolám tě, až bude večeře hotová. Budeme mít špagety. To tričko si nech na sobě, kdyby ti snad náhodou mělo ukápnout trochu omáčky.“ Niki přikývla a ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu. Sharon šla po schodech dolů a její kroky teď byly lehčí, než když šla předtím nahoru.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513724
KAPITOLA 14
Když se paní vrátila domů, Mia už prostírala stůl na večeři, kterou předtím připravila v pomalém hrnci. Nejtěžší na tom bylo nakrájet mrkve a cibuli. Jacob jí pomohl s mrkví, ale řekl jí, že cibuli nechá na ní. „Když ji krájím, pálí mě oči,“ vysvětlil jí a vyrazil z místnosti s pohledem sklopeným k mobilu. Jednou, to bylo před několika měsíci, si Mia při krájení zeleniny pořezala palec. Bylo kolem toho dost nepořádku, a i když si na ruce držela papírový ručník, krev byla všude, což ji dostalo do velkých problémů. Pán a paní se kvůli tomu dokonce pohádali. Pán říkal, že Mia je moc malá na to, aby používala ostrý nůž, a že by neměla manipulovat ani s varnou deskou. Paní odsekla, že je směšný a ta holka prostě musí být opatrnější. Pán jí prohlédl ruku a vyčistil ránu, pak jí přilepil náplast. Každý večer ji pak kontroloval, odlepil náplast a vyzval ji, aby ohnula palec, a u toho se ustaraně mračil. Když se rána konečně zahojila, Mia byla trochu smutná, že už jí teď pán nebude palec kontrolovat. Od té doby směla Mia používat ostré nože jen tehdy, když byl pán mimo město, což bylo dnes. Zjistila, že je-li pán pryč, domácnost funguje v jiném rytmu, a nikdy přesně nevěděla, co přijde. Někdy měla paní plno energie a chtěla, aby jí Mia pomohla uklidit skříně nebo umýt všechny podlahy, jindy zůstala v poste98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513724
DÍTĚ NOCI
li a chtěla, aby jí dívka přinesla jídlo do jejího pokoje. Dny, kdy paní zůstávala v posteli, byly pro Miu dobré, protože měla méně práce. Špatné ale bylo, že musela pozorně poslouchat, kdy paní zazvoní, a nenechat ji čekat. Dnes odpoledne přišla paní do kuchyně s úsměvem na tváři. Stále měla na sobě zimní kabát, ale už si zula boty a zastrčila si rukavice do kapes. „No tedy, Mio,“ řekla uznale, „tu hovězí pečeni jsem cítila hned, jak jsem vešla do dveří.“ Zvedla pokličku a podívala se na jídlo v hrnci. „Není to špatné,“ pochválila ji a uznale pokrčila bradu. „Ještě z tebe uděláme kuchařku.“ „Ano, paní,“ odpověděla Mia. Právě připravila nádobí a teď stála před paní se sepnutýma rukama. Když paní odešla z kuchyně k předsíňové skříni, Mia šla za ní a čekala na její pokyny. Paní si pověsila kabát, otevřela kabelku, z níž vytáhla malý bílý papírový sáček, a podala ji Mie, aby ji uklidila. Mia se právě chystala to udělat, ale paní promluvila. Založila si jednu ruku v bok a řekla: „Mio, ani nevíš, jak je příjemné přijít domů po takovém dni, jaký jsem dnes měla. Tolik problémů! Nejdřív jsem musela jít na schůzi správní rady a ta má úplně příhodné jméno, protože mi můžeš věřit, že tam je co spravovat. Tyhle přitroublé ženské chtějí zorganizovat tichou aukci, a přitom nemají nejmenší tušení, jak se to dělá. Mluvily, mluvily a mluvily a nebyly schopné se nikam posunout. Pořád se točily v kruhu. Samozřejmě jsem věděla, jak by se to všechno mělo udělat, ale počkala jsem, až jim dojdou argumenty, pak jsem se postavila a ujala se velení. Každé z nich jsem přidělila nějaký úkol. Měla bys vidět, jak se tvářila Trina Meyerová, když jsem to začala řídit. Nevěděla, jestli mi má poděkovat, nebo mě má uškrtit.“ Paní se štěkavě zasmála a Mia se usmála. „A potom jsem poobědvala s Jane a ještě 99 Ukázka elektronické knihy