vážně zblázním. Přednášející mě počastuje pohoršeným pohledem. Pokrčím omluvně rameny a zmizím za dveřmi. Sotva se za mnou zaklapnou a já se ocitnu v prázdné a tiché chodbě, vytočím Jakubovo číslo. Jakub mi mobil zvedne až po desátém zazvonění, když už ho chci položit. Hlas, kterým mě pozdraví, zní ochraptěle a vyčerpaně. „Jakube?“ „Ano?“ „Já jen…“ začnu. Knedlík v krku mi ovšem zabrání pokračovat. „Děje se něco?“ zeptá se naprosto bezbarvým tónem. „Jen jsem se chtěla zeptat, jak dopadlo to dnešní vyšetření,“ vydechnu rychle, než mě můj hlas stihne opět zradit. „Tak jak nikdo z nás nečekal,“ odpoví neurčitě a uslyším něco jako povzdechnutí. „Je to hodně zlé?“ Jakub se na chvilku odmlčí a mně tahle otázka najednou přijde úplně absurdní. Co v této situaci znamená hodně zlé? Už to, že má leukémii, je samo o sobě hodně zlé. Chci svůj dotaz uvést na pravou míru, ale Jakub promluví jako první. „Pokud jsi čekala, že mi dneska řeknou, že se minule spletli, žádnou leukémii nemám a všechno je vlastně v tom nejlepším pořádku, pak ano, je to hodně zlé.“ Opřu se o zeď. Jakub se strefil přímo do černého. Nejspíš právě tohle jsem celou dobu naivně očekávala.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513715
„Jakube, já vůbec nevím, co říct,“ přiznám a cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Je to jako hodně špatný sen. Noční můra, ze které se nemůžu probudit a kterou musím prožít až do samotného konce, kdy nevím, jaký ten konec vlastně bude. „Tak radši neříkej nic, Lenko.“ „Promiň,“ hlesnu tak potichu, až mám pochybnosti, jestli mě vůbec slyšel. „To nic,“ pronese a jeho hlas je podbarvený takovým smutkem, že se mi po tváři skutálí první slza. Další na sebe nenechají dlouho čekat. „Jsem unavený a není mi nejlíp. Těší mě, že na mě myslíš a že ses ozvala, ale promluvíme si jindy.“ Z telefonu se ozve slabé pípnutí a já si uvědomím, že Jakub hovor ukončil, aniž by počkal, až něco řeknu. Rukávem si utřu mokré tváře i oči. Vůbec Jakubovo chování nechápu. Ani jeho zprávy, ani to, proč se mnou najednou nechce mluvit. Chová se odměřeně, jako bych za jeho nemoc mohla já. Nejradši bych začala pořádně nahlas křičet, ale to by mi nejspíš k ničemu nebylo, ani kdyby mě Jakub slyšel. Svezu se na zem, pokrčím kolena a opřu si ně hlavu. „Jsi v pořádku?“ uslyším po několika minutách, kdy marně přemáhám zoufalství. „Jo, docela jo,“ vyhrknu a zvednu zrak. Kluk s blonďatými vlasy a brýlemi, který stojí nade mnou, mi očividně moc nevěří. Pod tíhou jeho pochybovačného pohledu nakonec přiznám: „Vlastně ne, je mi trochu blbě.“ „To chce čerstvý vzduch,“ prohlásí a natáhne se, aby otevřel okno kousek od nás. Pak si sedne vedle mě na podlahu. Uvědomím si, že 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513715
ho od vidění znám. Má se mnou společné některé přednášky a nejspíš i nějaký seminář. „Špatné zprávy?“ Kývne hlavou k mobilu v mé ruce. „Hodně špatné,“ zajíknu se. „Něco v rodině?“ zkouší tipovat. „Ne, kamarád,“ vyvedu ho z omylu. Zvědavě se na mě podívá, čímž mě donutí pokračovat. „Nedávno zjistili, že má leukémii. A já pořád čekám, že se stane nějaký zázrak a oni zjistí, že se spletli a že vlastně nemocný vůbec není. Nechci, aby musel podstupovat všechny ty hrůzy spojené s chemoterapií, i když vlastně ani sama nevím, jak to celé probíhá. Navíc jsem ho pět let neviděla. Byl to můj první kluk, pak se se mnou rozešel a od té doby jsem s ním nebyla v kontaktu. A teď se najednou ozve, aby mi oznámil, že má smrtelnou nemoc. Nejspíš chce moji podporu. Nebo možná potřebuje někoho, kdo se o něj postará, když mu bude nejhůř. Vlastně mi ani sám pořádně neřekl, co po mně chce.“ Slova se ze mě hrnou sama a bez jakéhokoliv předem promyšleného systému, takže nejspíš musím znít pořádně zmateně. A taky dost zoufale. Nechápu, proč se tady na chodbě univerzity svěřuju úplně cizímu klukovi, který šel náhodou okolo a všiml si, že prožívám menší nervové zhroucení. Každopádně se mi svým způsobem uleví. „Teda,“ protáhne a několikrát zamrká. Napadne mě, že takhle jasně zelené oči jsem ještě nikdy u nikoho neviděla. „Takové drama jsem fakt nečekal.“ „Zní to skoro až neskutečně, co?“ „To rozhodně. Měla bys o tom napsat knihu.“ 100 Ukázka elektronické knihy