SHANNON McKENNA
oči. Pak vzala Jennu za ruku. „Tohle byl Elainin zásnubní prstýnek,“ řekla Sophii a zvedla Jenninu ruku výš. „Že jí krásně sluší?“ Sophie obdivovala temně modrý safír usazený v kruhu drobných diamantů. „Je překrásný, ano.“ „Já prostě cítím, že je tady dnes Elaine s námi,“ pronesla Bev uplakaně. „Byla by tak šťastná, kdyby s tebou Drewa mohla vidět. Byla na své děti neskutečně pyšná.“ Ava taky vytáhla kapesník a osušila si oči. „Měla jsem se namalovat voděodolnou řasenkou. Na co jsem myslela?“ „Ach, miláčku, nechtěla jsem tě rozplakat.“ „To je v pořádku, Bev,“ řekla Ava. „Já jsem ji totiž taky cítila, víš? Takový záblesk paměti. Už je to tak dlouho, že jsem se bála, že na ni zapomenu. Jaká byla, víš? Ale nezapomněla jsem. A tys mi v tom pomohla.“ Bev Avu sevřela v těsném objetí, a pak se všechny dohromady rozplakaly. Sophii pálily oči a hrdlo měla tak stažené, že to bolelo. Její matka jí tolik chyběla. Ona by přesně věděla, co říct, aby se všechny ty slzy změnily v úlevný smích, ale Sophie tento její dar nezdědila. „Byl Malcolm někdy ženatý?“ zeptala se Sophie, když si Bev utřela oči a vysmrkala se. „Krátce,“ odpověděla Ava. „S tetou Helen. Ale trvalo to jen pár let. Brzy se začala nudit, jestli víš, co tím myslím. I když strýc Malcolm je všechno, jen ne nudný.“ „Nikomu doopravdy nepřirostla k srdci,“ poznamenala Bev tvrdším tónem. „Všichni jsme věděli, že to byla chyba. A samozřejmě to skončilo tím, že utekla.“ Obrátila se k Avě. „To jsi ještě nebyla na světě. Drew byl úplně maličký.“ „A on se pak už nikdy neoženil?“ zeptala se Sophie. „Už to nechtěl riskovat,“ odpověděla Bev smutně. „A přitom možnosti měl. Jistě, zažil v životě nějaká ta dobrodružství, to je jisté. Ale nikdy nešlo o nic vážného, i když za sebou nechal pěknou řádku zlomených srdcí. Ale to už je dlouho.“ Sophie se podívala na Malcolma. Myslela na Bev a na
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513705
KRÁSNÁ PODEZŘELÁ
její manželství s Hendrickem, které trvalo čtyřicet šest let. Na svou vlastní matku, která sedávala při západu slunce na terase se sklenicí vína a se svým smutkem. Vicky Valente byla ženou jednoho muže, stejně jako Bev. Měla mít to, co měla Bev. Svatby a porody a gratulace a pohřby a všechno to komplikované a krásné mezi tím. Ale osud k ní nebyl laskavý. Sophie odstrčila židli a vstala. Pak zamumlala něco nesrozumitelného ke všem třem ženám. Podívaly se na ni, zamrkaly svoje slzy a volaly na ni, když odházela. Nevnímala, co říkají. Asi se jí ptaly, jestli je v pořádku, nebo jestli pro ni mohou něco udělat. Ale ona v pořádku nebyla. A nikdo s tím nic nenadělá. Věděla jediné. Že se musí rychle dostat do soukromí, aby se přede všemi neznemožnila.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513705
PATNÁCTÁ KAPITOLA Kam ta Sophie odběhla? Vann se omluvil a zamířil ke dveřím, kterými ji viděl vycházet. Jakmile byl na chodníčku, zachytil před sebou záblesk její starorůžové sukně. Viděl ji až do chvíle, než cesta zabočila a okolní keře mu ji skryly. Lidé okolo se na něj dívali dost divně, když se rozběhl. A uznával, že musí vypadat divně, když ve smokingu sprintuje po dřevěném chodníku jako splašený. Nakonec doběhl k rozcestí, jedna cesta vedla k Malcolmově chatce a Bryceově pasti, ať už byla jakákoli. Druhá cesta vedla k Sophiině chatce. Vydal se tím směrem a zpomalil teprve ve chvíli, kdy tam doběhl. Než zaklepal, snažil se chytit dech. „Nechci úklid, prosím,“ ozvala se Sophie zevnitř. Vannovi se tak ulevilo, že málem spadl na zem. „Sophie? To jsem já, Vann.“ Následovalo dlouhé ticho. „Teď se to moc nehodí.“ „Jsi v pořádku?“ „Ano. Jen potřebuju být sama. Později tě najdu.“ „Prosím,“ naléhal. „Promluvme si. Aspoň na minutku.“ Nejdřív měl pocit, že to ticho, které se rozhostilo, nevydrží už ani na vteřinu. Nakonec se k jeho obrovské úlevě dveře pootevřely. Strčil do nich a vešel. Sophie stála uprostřed místnosti zády k němu. „Co máš tak důležitého, že to nemohlo počkat pár hodin?“ zeptala se. Zavřel dveře. „Co se stalo?“ „Ach… Tak proto jsi mi přišel narušit soukromí? Protože jsi byl zvědavý?“ Ukázka elektronické knihy