LOUISE FULLEROVÁ
z toho, jak lehkovážně byla počata ona sama. Věděla, že lokace byla poněkud ošumělá – šlo snad o koupelnu na nějakém hlučném domácím večírku –, avšak okolnosti vykazovaly stejnou směsici sexu a hlouposti jako její zkušenost s Ralphem. Udělalo se jí z toho špatně. „Byla jsem nezodpovědná a ty ignorant,“ řekla nekompromisně. Ralphova tvář byla bez výrazu. Pak se v ní mihl záblesk frustrace. „Jo, můžeme se na to dívat i tak,“ řekl. „Jinak jsme chtěli jeden druhého. Absolutně a bezpodmínečně.“ Šťouchnul ji palci do ramen. „Giulietta, víš, jak je to vzácné? Jak neuvěřitelně vzácné?“ Navzdory jí samotné se jí ta slova dotkla hluboko uvnitř. Dokonce i teď jí tělo stále pod jeho dotekem zpívalo. „Není to tak vzácné.“ Rty se jí chvěly. „Moji rodiče se tak cítili při každém sexu.“ Mluvila moc nahlas a moc rychle a chtěla, ale nemohla to zastavit. Bylo to, jako by se protrhla hráz. „Proto spolu celá ta léta zůstávali. Přestože jejich vztah byl totální pohroma a vůbec se k sobě nehodili.“ Ralph slyšel, jak se jí zlomil hlas. Souzněl s tím v jeho srdci. Pomyšlení, že Giulietta by mohla čekat dítě… jejich dítě… ho téměř otevřela. Chtěl to už tak dlouho – už od chvíle, kdy se mu matka svěřila s tou jobovkou, která ho vrhla do nejistoty. Šlo o dvojitou ztrátu. Přišel o matku a dozvěděl se pravdu o svém otci. Byl ochromený smutkem. Jedl ve stoje a téměř nespal. Skutečný rozsah této zkázy byl schopen vnímat až po pohřbu a během těch nespočetných, příšerných a nekonečných dnů se mu život zhroutil jako domeček z karet. Vše, co považoval za samozřejmost – rodinné vazby, předky dohledatelné pět století nazpět, i jméno, které nejenže dveře 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513662
ÚNOS JMÉNEM LÁSKY
otevíralo, nýbrž je vyráželo z pantů –, a najednou bylo prokazatelně falešné. Zjistil, že nablýskaný palác jeho života má ty nejkřehčí základy. Stojí na jeho neznalosti pravdy. Avšak okamžik, kdy mu Giulietta řekla, že by mohla být těhotná, pocítil jako dopad kotvy na mořské dno. To, že to nevěděl jistě, ho ubíjelo. Přelétl očima její tvář, ona se na něj však nepodívala. Jenomže věděl, že nejde jen o něj. Nebo o to, že může být těhotná. Spatřil, že se za její panikou skrývá vyčerpání, jako kdyby se s něčím potýkala příliš dlouho. A bojovala s tím sama. Ta myšlenka ho zasáhla. O její rodině a zázemí věděl moc málo. Vlastně tak málo, že se to vše dalo shrnout třemi větami. Její rodiče spolu nežili. Když její matka nebyla schopná se o ni postarat, byla umístěna do opatrovnictví. Z domova odešla v šestnácti a živila se tím, že pracovala v kuchyni venkovského hotelu. V té době o jejím tajnůstkaření moc nepřemýšlel. Odvádělo ho od toho rozplétání vlastního rodokmenu. Ale evidentně bylo nedůležitější to, co vypustila. Snažil se znít vyrovnaně a opatrně se zeptal: „Jak dlouho spolu byli?“ Zaváhala a pak pokrčila rameny. „S přestávkami asi deset let.“ Stále se jeho pohledu vyhýbala. „Deset let je na vztah už docela dlouho,“ pronesl tiše. „Určitě v něm muselo být víc než jenom sex.“ „Bylo.“ Teď se na něj podívala. „Byl v něm vztek. A popudlivost. A nekonečné nepochopení. Ale všechno vždy začínalo a končilo u sexu.“ Odkašlala si. „Víš, dlouho jsem si myslela, že je to to, čemu lidi říkají ‚předehra‘. Hádky, obviňování a vzteklé odchody.“ Slyšel, jak polkla. „Nebyla jsem plánovaná. Když máma otěhotněla, sotva se znali.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513662
LOUISE FULLEROVÁ
Napřímila ramena, svaly končetin měla napjaté jako sprinter na startovních blocích. A on ji chtěl uchopit a přitáhnout si ji a zmírnit to její napětí. Ale nechtěl, aby od něj zase utekla. „Byla to katastrofa. Nikdy spolu neměli být. A určitě spolu nikdy neměli mít dítě. A já nechtěla být jako oni… Nechtěla jsem, abychom byli jako oni. Až na to, že to tak stejně dopadlo.“ Bolest v jejím hlase ho zcela sžírala. Na zlomek vteřiny pomyslel na své vlastní skrývané obavy, a pak přestal přemýšlet a uchopil ji za ramena. Ucukla před jeho rukama a napjala se, ale držel ji pevně. „Nikdo z nás si své rodiče nevybírá, bella. Nedostáváme na výběr, jak, kdy nebo kde jsme zplozeni.“ Přestala bojovat. „Ale můžeme si zvolit, jak budeme žít – a ty a já… nejsme jako tvoji nebo moji rodiče. A nemáme na výběr jen dvě možnosti – bojovat, nebo se rozejít.“ Sledoval, jak vyvalila oči. Uklidnil se a na okamžik zvažoval, že jí řekne víc o matčině románku. Ale nebyl schopen se k tomu přimět. Místo toho ji uchopil za bradu, takže byla nucená se mu podívat do očí. „Uděláme to po svém, Giulietto. A bude to fungovat za každou cenu. Slibuju.“ Sevřela ruce v pěst. „To není tak lehké, Ralphe.“ „Jasně, že je,“ prohlásil s klidem, který necítil. „Pojedeme na kliniku. Podstoupíš test. A…“ „A pak co?“ „Nevím,“ řekl prostě. „Neznám všechny odpovědi. Ale pokud něco vím, tak to, že když budeš těhotná, nemůžeme neustále válčit. Musíme být schopni si promluvit… udržet vztah pro naše dítě.“ Volil slova stejně uvážlivě jako houslista hrající na svůj nástroj. „Vím, že je mezi námi dost nevyjasněného. Ale když tě vezmu zpátky do Verony, skončíme na první překážce.“ 100 Ukázka elektronické knihy