16 „Už jsou tady, reverende.“ Susan Comptonová, jeho osobní sekretářka, vešla na svých krátkých nohách kachním, kolébavým krokem. Byla to baculatá krátkozraká padesátnice, ošklivá jako bota, nicméně neskutečně výkonná, a už šestnáct let železnou rukou udržovala v kancelářích radnice pořádek. „Ať vejdou, Susan,“ odpověděl Greene, obešel stůl a posadil se do obrovského křesla, které kdysi patřilo Stanu Morganovi (dej mu Pán Bůh věčnou slávu, amen, aleluja). Bývalý starosta Gulfportu projevil dobrý vkus, když zemřel na obyčejný infarkt týden poté, co jmenoval Greena prvním radním a naservíroval mu tak celé město na stříbrném podnose. V koleně mu střídavě cukalo celý den, teď však byla bolest ještě o stupeň silnější. Dveře se znovu otevřely a za paní Comptonovou vešlo pět osob. V čele průvodu šla jeho pravá ruka Malachy Grapes, po něm švédský námořník Strangärd, který se do Gulfportu dostal při nebezpečné cestě z Virginie, kde ho překvapila apokalypsa. Ale nejzajímavější byly tři osoby, které vstoupily hned po něm. Skupinu vedl vysoký štíhlý člověk s rozcuchanými černými vlasy a nedůvěřivým výrazem ve tváři. Za ním šel blonďák s hustým knírem hned pod zvláštníma modrýma očima, ale tím nejlepším z trojice bezpochyby byla vysoká, mladá, velmi pohledná dívka, která skupinu uzavírala a které v náručí pospávala obrovská rezavá kočka. A co bylo nejdůležitější, všichni tři byli běloši. „Vítejte, děti moje, v tomhle Novém Jeruzalému! Vítejte v Gulfportu, který je domovem spravedlivých, pevností Boží a počátkem nadcházejícího Druhého adventu Ježíše Krista!“ Reverend k nim popošel a vložil jim ruce na hlavu. Nově příchozí se tvářili rozpačitě, ale nakonec se tomuto přivítání podvolili. „Byla to sem velmi dlouhá cesta,“ odpověděl vysoký tmavovlasý muž. „Nemůžu se dočkat, až z vašich úst uslyším celý příběh, ale nejdřív bych rád, aby mi důstojník Strangärd povyprávěl, jak vás Bůh nasměroval na cestu
– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513623
spásy.“ Reverend pokynul Strangärdovi, aby přistoupil, a druhou rukou nenápadně ukázal Grapesovi, že může opustit místnost. Ať neví pravice, co činí levice, řekl Bůh. Švédský důstojník začal vyprávět, jak uprostřed bouře zahlédli v blízkosti Ithaky vystřelené nouzové světlice a jak bezprostředně potom následovala záchranná akce. Strangärd vyprávěl události popořadě, bez emocí, stručně a velmi profesionálně. Když svůj raport ukončil, trochu se uvolnil a trpělivě čekal, zda se reverend na něco nezeptá. Greenovi to stačilo. Byl si jistý, že zpráva, kterou mu později podá kapitán Birley, se bude do písmene shodovat se zprávou Švéda, ale bylo lepší mít vždy stoprocentní jistotu. Měj na všech místech oči a ještě na vícero místech uši. To nebylo z Bible, to říkával jeho otec a bylo to jedno z mála užitečných ponaučení, která mu ten bláznivý opilec dal. „To stačí, drahý Strangärde.“ Greene ho uchopil za paži a doprovodil ho ke dveřím. „Nechci už dál plýtvat vaším časem. Jsem si jistý, že kapitán Birley bude při vykládce Ithaky potřebovat vaši nedocenitelnou pomoc.“ Švéd mu odporoval, ale Greene byl neoblomný. Jakmile se v kanceláři ocitli sami, vyzval všechny tři ztroskotance, aby se posadili. „Tak a teď můžete začít vy,“ řekl, když se usadil ve svém křesle. Hlavní slovo měl vysoký tmavovlasý muž, který podle toho, co říkal, pracoval před apokalypsou jako advokát. Malý blonďák občas něco dodal a dívka jen přitakávala a roztržitě hladila kočku. „… a tak jsme dorazili na Tenerife,“ říkal v tu chvíli advokát. „Byli jsme překvapení, že je ostrov plný utečenců z celé Evropy, kteří…“ „Plný utečenců?“ Když to slyšel, Greene vyskočil jako na pérkách. „Co myslíte tím plný? Na ostrově nebyli nemrtví?“ „Ne, ostrov byl bezpečný jako Gulfport, ale životní podmínky byly žalostnější. Celý ten dav toho hodně spotřeboval a všeho byl velký nedostatek, ale i tak se tam dalo docela důstojně žít.“ „A nikdo tam neuplatňoval zákony rasové čistoty po Hitlerově způsobu,“ dodala suše dívka s dotčeným pohledem v očích. Advokát vrhl na dívku varovný pohled, nicméně Greene si jí nevšímal. Hlava mu pracovala na plné obrátky. Ostrov plný utečenců! Existovalo další místo kromě Gulfportu, které přežilo apokalypsu! Po zádech mu začal
– 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513623
stékat studený pot. Jestliže existovala další centra, kde lidé přežili, tak to mohlo znamenat, že Gulfport by nemusel být Novým Jeruzalémem. Nebyli jedinými beránky, které Pán zachránil před obětováním. Tedy jestli nejsou jediní… Ne, to není možné. On Prorokem je. On je Spasitelem Spravedlivých. Všichni v Gulfportu té myšlence, kterou dokolečka omílal při každodenních kázáních, věřili a ctili ji. A díky téhle víře nikdo neprotestoval proti jeho vedoucímu postavení ve společnosti. Kdyby se lidé z Gulfportu dozvěděli, že takových míst existuje víc, někoho by mohlo napadnout, že jejich spása není závislá jen na Božím úradku, který jim zprostředkovává reverend. A to by nevyhnutelně vedlo ke zpochybnění Greenovy autority. A možná i ke zpochybnění jeho myšlenek jako Božího vnuknutí. K tomu nemůže dojít. K tomu nesmí dojít. Advokát skončil s vyprávěním. Greene je chvíli mlčky pozoroval a nakonec se k nim nahnul s širokým úsměvem na tváři. „Bratři moji! Jste jako ztracené děti. Šli jste dlouhým údolím stínů, nicméně nakonec jste došli na místo oplývající mlékem a strdím, kde laň a lev dřímá v jednom stínu. Nepochybujte o tom, že od této chvíle bude Křesťanská republika Gulfport vaším novým domovem.“ „Jsme vám nesmírně vděčni, velebný pane,“ řekl advokát s úlevným výrazem ve tváři. „Samozřejmě jsme připraveni pomáhat, kde bude zapotřebí. Pokud je něco, co můžeme udělat…“ „Vlastně ano, můj synu,“ odpověděl Greene, „musím vás požádat o obrovskou laskavost.“ „O co jde?“ „Musím vás požádat, abyste svůj příběh nikomu nevyprávěli. A když říkám nikomu, myslím tím vůbec nikomu. Už ho někdo slyšel?“ „Zná ho kapitán Birley,“ odpověděl advokát po chvilce přemýšlení. „Ale jen on. Teď když to říkáte, žádný z dalších důstojníků na palubě se na nic neptal. Ano, teď teprve si to uvědomuju.“ Skvělá práce, Birley, pomyslel si velebný pán Greene, víš, co je pro tebe dobré. A také umíš držet své muže na uzdě. Teď už vím, proč tu chtěl ten zatracený Švéd za každou cenu zůstat. „Dobře,“ pokračoval Greene a mlaskl jazykem, zatímco osnoval nějakou výmluvu. „To je dobře. Potřebuji, abyste to drželi v tajnosti z prostého
– 103 – Ukázka elektronické knihy