travička
Rozhlasová redaktorka z vědeckého pořadu se Lucie zeptala: „Co vlastně znamená anestezie?“ O rozhovor ji požádali poprvé v životě. Její specializace nebyla mediálně příliš sexy. „Dobrá otázka,“ odpověděla. „Anestezie spočívá v silné medikaci centrální nervové soustavy. Někteří lidé by to asi neváhali označit za travičství.“ „Takže jste vlastně travička,“ prohodila novinářka, zřejmě se snažila být vtipná. Lucia se trochu kysele ušklíbla. Jenomže to není vtip, pomyslela si. Vždyť koktejl dayma podávaný ve Vysněné smrti obsahoval tytéž látky, jaké se v městské nemocnici používaly k běžné anestezii pacientů. Nahlas však pověděla: „Žádný lék není sám o sobě jedem. Říká se přece, že jed dělá až dávkování.“ „A jaké látky využíváte k uspávání svých pacientů?“ zeptala se redaktorka. „Dřív byl běžný éter,“ odpověděla Lucia. „Dnes převažuje široká paleta anestetik, patří mezi ně například izofluran, propofol nebo barbituráty, záleží na situaci. Pacient může danou látku inhalovat, nebo ji obdrží injekčně.“ „Co následuje potom?“ zeptala se novinářka.
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512773
„Hodně zvláštní stav,“ pronesla lékařka. „Jakmile jed zapůsobí, tok vědomí vyschne, přeruší se a vytratí kdovíkam. Dalo by se říct, že člověk přestane být přítomen, na místě zůstane pouze jeho tělo. Vrátí se, až když účinek látky vyprchá.“ „Takže anesteziolog je jako kouzelník. Předvádí velkolepý kouzelnický trik: nechá zmizet a potom zas přivolá zpátky lidské vědomí,“ zahloubala se redaktorka. „A je pravda, že anesteziologové ve skutečnosti netuší, co pacient během uspání zažívá?“ „Určitě,“ přisvědčila Lucia. Kéž by tak věděla, kde se toulá ta dívenka v kómatu, jejíž absence vyplňovala nemocniční pokoj číslo sedm… Nedovedla si totiž o moc lépe než běžný laik představit, kde bloumá vědomí poté, co se vytratí, v jaké bezpečnostní schránce se skrývá lidské já, jakmile člověk upadne do umělého spánku. Muselo přece zůstat někde uložené, vždyť kdyby zmizelo docela, pohaslo a vypařilo se, jakpak by se následně vracelo? „Anestezie funguje, to je hlavní,“ dodala Lucia. „Ve všech nemocnicích představuje rutinní zákrok. A přesto nám její podstata zůstává utajena.“ „Poleví v narkóze všechny smysly?“ „Někteří si to myslí. Veškerá činnost mozku se zastaví, takže v tu dobu nemohou vznikat ani žádné vzpomínky. Je to zkrátka pomlka, prázdnota mezi dvěma stavy bdělosti nebo uprostřed jedné a té samé.“ „A vy si to nemyslíte?“ „Já si tím nejsem tak úplně jistá. Snad by se dalo říct (toto Lucia pronesla téměř stydlivě), že jsem v tomhle ohledu
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512773
kacířka. Možná, že si špetku vědomí udržíme i během narkózy. Signál se nepřeruší nikdy.“ „Jak zajistíte, aby byl pacient v dostatečně hluboké narkóze?“ „Anesteziolog sleduje aktivitu mozku, úroveň vědomí a hloubku narkózy,“ vysvětlila Lucia, „k tomu slouží nástroje jako elektrokardiogram nebo EEG.“ „Můžete nám o těchto ukazatelích povědět víc?“ vybídla ji novinářka. A Lucia jednotlivá zařízení a způsoby jejich fungování popsala svým tenkým, suchým hlasem. Hovořila rovněž o zpěvu neuronů, onom pomalém, pravidelném, monotónním hymnu, jejž pějí nervové buňky, když spíme, i o tom, jak píseň mění rytmus a podléhá všelijakým vrtochům a nepravidelnostem, sotva se začneme probouzet. Doplnila, že anesteziolog vždy kontroluje srdeční rytmus, krevní tlak a vylučování moči. Zmínila také další důležité ukazatele, například gama rytmus. Lékař se musí naučit správně interpretovat data, která mu nástroje poskytují, protože narkóza se nesmí odchýlit z ideální hladiny, nesmí se příliš prohloubit ani zeslábnout. „Co by se stalo, kdyby narkóza zeslábla?“ „Pokud by nebyla dostatečně hluboká, pacient by během operace přišel k sobě. A to je noční můra každého anesteziologa: předčasné procitnutí z narkózy. Pacient se probere, ale nikdo si toho nevšimne. Všechny ukazatele budou naznačovat, že je stále v bezvědomí, jenže ve skutečnosti bude pouze paralyzován. Přitom slyší a cítí. Všechno, i bolest.“
- 100 -
Ukázka elektronické knihy