„To byl protest proti zákazu nošení džín,“ suše konstatovala Ludi a dodala, že na půlnoční si vezmou taxi. Laura totiž projevila zájem o půlnoční mši v košickém Dómu svaté Alžběty. Jeli jenom tři, protože Jano zájem neměl. U katedrály Robert, podobně jako mnoho jiných mužských, zůstal venku. Jen co Laura s Ludi vešly dovnitř, zapálil si kubánský doutník, který dostal pod stromeček. Sledoval lidi vcházející do kostela a najednou si vzpomněl na srpen v šedesátém osmém. Díval se na místa, kudy skupina mužů vláčila polonahou ženu tehdejšího velitele vojenské posádky. Znenadání si uvědomil, že se dívá na dvě ženské, z nichž starší se mu zdála povědomá. Když mu pokynula rukou, vydal se k nim. Pozdravil a začal s obligátními zdvořilostními frázemi. Blondýna se rozesmála: „Roberte, přiznej, že nevíš, kdo jsem?“ Měla pravdu, avšak její svůdně hluboký hlas ho v mžiku zorientoval: „Na Evu Tatranskou se přece nedá zapomenout.“ „Ó, tak to jsi dobrý. Nyní se jmenuji Michaláková,“ řekla a podala mu ruku. Eva se trochu spravila, avšak hlas měla stejný jako kdysi. Představila mu svou dceru, která záhy poodešla s tím, že je nebude rušit. „Jak se máš, jak žiješ,“ zeptal se. „Žiju ze dne na den, jako spousta rozvedených žen. Podnikám v účetnictví, ale nestěžuji si. Ty se raději pochlub. Slyšela jsem, že žiješ někde v Čechách.“ „Je to tak. Jsem tady s přítelkyní. Se ségrou jsou uvnitř.“ „Takže do Košic se už nevrátíš,“ konstatovala jakoby sama pro sebe. „Zřejmě ne.“ Když probrali několik společných známých, najednou ze sebe vyhrkla: „Víš o tom, že jsme se nikdy nedostali k důvodu našeho rozchodu. Něco jsem zaslechla, ale nechtěla jsem tomu věřit…“ „Dnes už je to snad jedno. A navíc si to nepamatuji,“ řekl nesmlouvavým tónem. Po chvíli jejich debatu uťala Evina dcera, která pro ni přišla, že u vchodu do chrámu už není fronta. Díval se za nimi a vzpomenul si na slova svého bývalého šéfa, jenž tvrdil, že Slovenky se dokážou vyparádit, i kdyby „na chleba nebylo“. Už dávno byl přesvědčen, že ve srovnání s Češkami mají tendenci více zvýrazňovat svůj sexappeal. Když mu někdy Laura oponovala, že vše je individuální, reagoval pokaždé stejně: „Drahá, ty jsi samozřejmě výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Všechno to způsobili kdysi Osmané, kteří obsadili Uhersko až k řece Moravě. Jelikož na ovládaném území pak po staletí oplodňovali místní ženy, pozměnili genofond zdejší populace. Není se co divit, že Slovenky a Maďarky jsou ve srovnání s Rakušankami, Němkami i Češkami spontánnější.“ Lauru to rozesmálo: „A co po Osmanech zdědili zdejší muži?“ „Slováci i Maďaři jsou temperamentnější, otevřenější a emotivnější než zbytek mužské populace bývalé monarchie. Češi mají svým naturelem blíž k Rakušanům či Němcům, stejně jako Slováci k Maďarům.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512566
LAMPIONOVÝ PRŮ VOD 1970 Gotický chrám Lauru zaujal natolik, že se s Ludi bavily o historii Košic i po příjezdu k Vodnárovým. Robert to slyšel nesčetněkrát, tudíž si šel lehnout. V posteli se ve vzpomínkách vrátil k lampionovému průvodu v listopadu 1970. Jako každým rokem se v předvečer výročí VŘSR45 žáci vyšších tříd základních škol, středoškolští studenti i část vysokoškoláků museli povinně účastnit tzv. lampionového večerního průvodu. Byla to jedna z mála politických manifestací, kterou měla mládež v oblibě, avšak z jiného důvodu, než bylo cílem režimu. Málokdy se totiž naskytla oficiální příležitost vypadnout navečer z domu a posedět v nějaké hospodě. Robert se zachoval stejně jako na prvomájovém průvodu. Ukázal se třídnímu profesorovi, podepsal se na prezenční listinu a nenápadně zmizel. Spolužákovi Petrovi Raschmanovi sdělil, že bude ve Sportu. Před sedmou večer ho Petr překvapil, poněvadž přišel s přitažlivou blondýnou s krátce střiženými vlasy, která dělala moderní gymnastiku pod trenérským dohledem jeho máti. Po chvíli klábosení bylo jasné, že Eva s Petrem nic nemá, tudíž po ní vyjel. Bavilo ji to natolik, že ještě v tu noc se milovali v jejím pokoji a stejně tak i další dny. Eva žila pouze s matkou, která dělala na směny v železárnách46. Robertovy noční akce v bytě Tatranských pak pomáhal krýt Petr. Paní Brenové dle potřeby potvrdil, že Robert se s ním učil dlouho do noci a pak u nich přespal. Petr byl totiž častým hostem ve vile Brenových a mnohdy u nich přespal. Jeho rozvedená matka mu plně důvěřovala, tudíž neměla zapotřebí ověřovat jeho návštěvy. Od syna totiž věděla, že jeho spolužák má velký pokoj s posilovnou v přízemí rodinné vily, kde nikomu nepřekážejí. Pokoji trůnila mohutná rohová sedací souprava, na níž se po roztažení mohli pohodlně vyspat i čtyři kluci, či dva páry. Robert si pokoj dokonale odhlučnil kartony na přepravu vajec. Těmi oblepil všechny zdi, včetně stropu a dveří. Hudba tam pak zněla jako v hudebním studiu, které znatelně tlumilo i řeč. Neocenitelnou výhodou pokoje byla možnost nepozorovaného příchodu či odchodu návštěvníků oknem. V zimě byla součástí vybavení pokoje naleštěná Jawa 350, která dotvářela unikátní atmosféru místnosti včetně specifického pachu, který Robert vnímal jako drogu. Navečer posledního dne roku Petr, Robert s Evou a s jejími kamarádkami Sabinou a Marikou zazvonili u vily v košické čtvrti Podhradová. Spolužák Richard Kováč je přivítal a Silvestr mohl začít. Všichni se odebrali do suterénu k biliárovému stolu a na stolek v rohu místnosti naskládali různý alkohol, který přinesli s sebou. Kluci se předem nedomluvili na pití, a tak každý přinesl něco jiného. Robert měl dvě půllitrovky vodky Stoličnaja, zatímco Richard sedmičku Spišské borovičky. Petr přitáhl litrovku tuzemáku. Jediné, na čem byla shoda, byl sekt, který přinesly holky. 45 VŘSR – Říjnová revoluce (jinak také Bolševická revoluce, Ruská revoluce nebo Velká říjnová socialistická revoluce, zkráceně VŘSR, Velký říjen) byl ozbrojený převrat provedený v Rusku 7. listopadu 1917 (zdroj: Wikipedie).
46 Železárny – Východoslovenské železárny, později U. S. Steel Košice, s. r. o. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512566
Mejdan měl šťávu hned od počátku, protože kluci sehnali nějaké nové desky. Večer rozjeli úvodním přípitkem a biliárem dvojic. S vypitým alkoholem stoupala touha holek po tanci, jemuž biliár s přibývajícím časem nemohl konkurovat. Robert měl jasno, jak s Evou rozjedou nový rok, a tak se ještě před půlnocí s Richardem domluvil na tom, že s Evou skončí v pokoji jeho osmnáctileté ségry. Nový rok přivítali několika skleničkami sektu a pařili dál. Robert mezitím telefonem popřál rodičům i ségře vše nejlepší do nového roku a oznámil, že doma bude až někdy po poledni. Následky míchání alkoholu na sebe nenechaly dlouho čekat. Prvního to vzalo Petra, jenž byl ještě roztomilejší než obvykle. Nezůstal však osamocen, protože holky nadšeně souhlasily s Richardovým návrhem, aby si zahráli hru „vadí nevadí“. Během necelé hodiny byli všichni ve spodním prádle. Když první dvě holky přišly o podprsenky, Richard navrhl, aby se ze solidarity do naha vysvlékli všichni. Marika šla příkladem a sama si sundala podprsenku. S kalhotkami jí ochotně pomohl Richard, jenž chtěl pokračovat s Evinou podprsenkou, načež mu Sabina stáhla kalhoty a už to jelo. Záhy byli nazí všichni. Sabina zhasla světlo a všechny vyzvala, aby se vzali za ruce. Pak v kolečku tancovali každý podle svého. Eva se při prvním ploužáku nalepila na Roberta a nepustila se ho ani při rychlejší muzice. Když pak Sabina navrhla, aby si holky vyměnily tanečníky, Eva prohlásila, že je unavená, a vyzvala Roberta, aby šli spát. V přítmí si vzala své věci a počkala na něj na chodbě. Jen co vešli do pokoje, zcela ožila a řádila, jako kdyby byli v celém baráku sami. Když pak usnula, použitý kondom zasunul pod postel s tím, že ho ráno uklidí. Zcela nahý se pak na ni nalepil zezadu a pevně ji objal. Přesto, že ani necekla, měl dojem, že z jejího nitra slyší tiché předení. Nestihl si ho však vychutnat, protože do pokoje vběhl vyplašený Richard. V šoku křičel, že se Petr dusí. Robert vyskočil z postele, v rychlosti si natáhl jen spodky a vyběhl z pokoje. V půli schodiště stála opilá nahá Sabina, která dokola vykřikovala: „Proboha, nenechte ho umřít!“ Petr ležel na pohovce nahý s vytřeštěnýma očima. Tvář měl tmavě rudou, ústa otevřená, jak nemohl popadnout dech. Zvratky měl všude. Robert ho přetočil na bok, aby mu rozevřel ústa. Hluboko v ústech uviděl zaseklé nějaké jídlo, které však rukou nemohl dostat ven. Přetočil ho proto na břicho a několikrát ho rukou praštil mezi lopatky. Po třetí ráně začal Petr kašlat a zvracet, načež ho s Richardem zvedli na kolena. Marika přinesla lavor teplé vody a umyla mu celou tvář. Kluci mu pak pomohli vejít do sprchy, kde ho vkleče celého umyli. Po osušení ho uložili zpět na pohovku a přikryli dekou. To už pořád opakoval: „Kurva, je mi zima, je mi strašná zima.“ Bylo půl třetí ráno a bylo jasné, že se Petr musí z opice hlavně pořádně vyspat. Richard měl strach, aby se mu to nevrátilo. Naléhal proto, aby ho Robert odvezl domů taxíkem, protože navečer se mají vrátit jeho rodiče. Petra společně oblékli a zavolali taxi. Taxikář je však odmítl vzít do vozu, až dokud mu Richard nenabídl dvojnásobek ceny. Pak už se s ním Robert vecpal na 100
Ukázka elektronické knihy