Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512562
O dva roky později, v jihofrancouzském přístavním městě Sète, Noah Klieger jednoho rána krátce před východem slunce vyskočil z nákladního vozu. Vlasy měl tak dlouhé, že mu spadaly téměř k ramenům. Ranní vzduch byl cítit solí, mořskými řasami, rybářskými sítěmi a bujabézou z přístavních restaurací, jimiž toto městečko proslulo. Panovalo už vedro. Poletovali první komáři. Noah přijel do Sète proto, že zde chtěl nastoupit na loď, která by ho odvezla do Palestiny. Očekával skvostný bílý zaoceánský parník. Avšak jeho přítel, který sem dorazil s ním, napřáhl paži a ukázal na loď kotvící v přístavu úplně vzadu. Noah chvíli pozoroval podivuhodně úzký trup tohoto plavidla a komín, který mu připomínal komín nějaké továrny. Pomyslel si, že to je nejošklivější loď, jakou kdy viděl.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512562
Na tento okamžik čekal dva roky. Už při shledání s rodiči věděl, že odjede do Britského mandátu Palestina, protože tam měl vzniknout židovský stát. Rodiče Noahovi hned v tramvaji vylíčili, že je Němci deportovali do Osvětimi. Matka tam strávila jen pár dní, pak se dostala do Landsbergu nad Lechem, kde byla nasazena na nucené práce. Otec zůstal v kmenovém táboře v Osvětimi. Esesmani mu svěřili úkol: v písárně měl každý večer škrtat ze seznamů jména zemřelých vězňů. Díky tomu věděl, že je Noah v Osvětimi III — Monowitzu. Každý den synovo jméno hledal a doufal, že ho nebude muset škrtnout. Abraham-Bernard Klieger založil po válce časopis, který nazval Atid, což hebrejsky znamená „budoucnost“. Časopis vedl a Noah byl jeho jediným redaktorem. Rodina bydlela na půdě, protože na víc jí nestačily peníze. V Bruselu se Noah setkal s vojáky Jewish Brigade, vojenského uskupení působícího v rámci britské armády. Prostřednictvím vojáků se seznámil s muži a ženami, kteří do Palestiny pašovali Židy z německých táborů pro displaced persons. Tímto výrazem,
100
Ukázka elektronické knihy