syn # 102
ŠESTNÁCT
Před rybí líhní znovu kotvil nákladní člun. Na sloupcích kotviště se napínala lana a na břeh se vysunul nakloněný můstek. Pamatovali si, jak se tu vloni zdrželi, a tak dorazili dřív a odplují ještě předtím, než jim v tom zabrání nadcházející dvoudenní událost. Termín obřadu se rychle blížil. Vážně už uběhlo tolik času? Vážně je v rybí líhni už přes rok? Nechtělo se jí tomu věřit. Ale když pomyslela na to dítě, dobře si uvědomovala, jak malý Abe vyrostl z drobečka plačícího kvůli lahvi, jak ho viděla poprvé, ve veselé batole, které umí říct její jméno, zamávat pápá a napodobit legrační obličej, kterým se teď navzájem zdravili a který je vždycky oba rozesmál. Kdykoli slyšela, jak se kolegové baví o nadcházejícím obřadu, uvědomila si, že tentokrát bude Abe přidělený rodinné jednotce. Přesune se do jejich příbytku, bude mít rodiče a možná i staršího sourozence. Claire bude muset vymyslet nový způsob, jak se s ním vídat. Jeho nový ženský rodič – Claire ji ani v myšlenkách nedokázala nazvat matkou – bude mít ve společenství svou práci jako všechny ženy. Abe tedy každý den poputuje do střediska péče o děti. Claire tam jako školačka chodila, aby splnila povinnou dávku dobrovolnických prací. Tehdy ji to bavilo a věděla, že se tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512467
syn # 103
o chlapečka dobře postarají. Dostane výchovné hračky, budou ho krmit výživnou stravou obohacenou vitaminy, brát na vycházky ve velkém několikamístném kočárku a naučí se základní disciplíně: co znamená ne a nesmíš, a také že si nemá cucat palec, a když potřebuje utišit, může hladit svou spací pomůcku. Po obědě ho někdo uloží k odpolednímu spánku do postýlky a světla ve velké místnosti se ztlumí. Při pomyšlení na odpolední spánkový rituál Claire trochu zneklidněla. Abe pořád spal dost špatně. Většina batolat ve středisku péče o děti si na pevný řád rychle zvykla a naučila se být potichu, jakmile světlo pohasne. Vybavila si řady postýlek, kde většina drobotiny spokojeně spinkala a ti, kdo byli vzhůru, mlčky zírali do stropu. Tou dobou už měly děti jména a Claire si vzpomněla, jak je cestou kolem řady četla na identifikačních kartičkách: LIAM, SVETLANA, BARBARA, HENRIK. Už brzy, hned po nadcházejícím obřadu, bude její chlapeček oficiálně Abe. Upřímně doufala, že v postýlce s jeho jménem nebude ležet ukřičený chlapeček, který nechce spát, hází svého hrocha na zem a rytmicky dupe nožkama do matrace. Který vříská a kope a občas zadrží dech, dokud není v obličeji skoro fialový, jak to o poled ním spaní dosud dělal v pěstounském středisku. Co s takovým dítětem asi udělají, jakmile se ocitne v pečovatelském systému? Opožděný vývoj, zapsali mu do karty, když byl ještě maličký. A teď? Nepřizpůsobivost? Otřásla se. Nedostatek přizpůsobivosti měl pro členy jejího společenství velice vážné následky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512467
syn # 104
U tak malého dítěte by snad byli shovívavější, doufala Claire. Ale jistá si tím nebyla. Podobné myšlenky ji pokaždé znervóznily. Dva dny před obřadem vyrazila odpoledne na kole chlapečka navštívit, a když míjela auditorium, viděla, jak poklízecí čety pilně připravují prostranství před budovou na příležitost, při níž se tu jako každý rok sejde celé společenství. Letos se obřadu zúčastní i ona. V rybí líhni už určili na dohled někoho jiného. Claire potřebovala být u toho, až bude Abe přidělený do rodiny, chtěla vědět, kde se ocitne. A možná, vzhledem k tomu, jak brzy obřad přidělování nastane, by se jí mohlo podařit nakouknout do papírů, které pěstouni občas nechávali ležet na stole. Třeba tam ta informace bude. Jakmile ale dorazila do pěstounského střediska, okamžitě vycítila, že něco není v pořádku. No jistě, pomyslela si, všichni mají před obřadem spoustu práce. Musí všech padesát dětí připravit pro nové rodiny. Rodinná jednotka obdržela ke každému novodítěti průvodní dopis s instrukcemi: informace o krmení, denní rozvrh, připomínky ke kázni, zdravotní údaje a postřehy o povaze. Nebylo divu, že pěstouni měli plné ruce práce a byli podráždění. Co jiného by asi mohlo působit to zvláštní napětí, které cítila ve vzduchu? Pěstoun, který na ni vždycky byl tak milý, měl syna jménem Jonas a vozil si Abea na noc do příbytku, jí odpověděl na pozdrav nezvykle stroze. Připadalo jí, že se kvůli něčemu zlobí. Z kouta zaslechla tlumenou hádku. Nikdo se na ni neusmál.
Ukázka elektronické knihy