Kapitola osmá
Olympiádu tady (ne)chceme! Kroutím se zimou, poklepávám botami o sebe, kontroluji, jestli mi zadek nepřimrzl k olympijské sedačce. Zatím ne. Šéf sportovní redakce Radiožurnálu Míra Bureš odpoledne rozhodl, že na večerní zahajovací ceremoniál na olympijském stadionu v Tegwalljongu vyrazím já. Ledový vítr ze Sibiře zalézá za nehty, a ačkoli jsem na sebe navlékl naprosto všechno, co jsem si z Česka přivezl – dohromady čtyři vrstvy oblečení, po půl hodině necítím ruce ani nohy. Už týden panují v Pchjongčchangu dvacetistupňové mrazy, a Korejci proto zkrátili zahajovací ceremoniál z původních sto padesáti na šedesát minut. Na útulném stadionu, smontovaném z lehkých materiálů, ze kterého po olympiádě nezbude vůbec nic, defilují zimní sportovní velmoci i státy, kde sníh nemají, a jejich olympionici proto žijí a trénují v zahraničí. Za exotickou Tongu například pochoduje playboy Pita Taufatofua, který svou zemi reprezentoval už před dvěma lety v taekwondu na letní olympiádě v Rio de Janeiru. Mráz nemráz, promenáduje se po stadionu do půli těla a při pohledu na jeho obnažené, svalnaté tělo roztávají srdce nejedné olympijské divačky. A vůbec poprvé se na olympijském sněhu a ledu představili reprezentanti Malajsie, Singapuru, Kosova nebo Nigérie. Celou olympiádu pojmuli Korejci promyšleně, s tradičním východoasijským smyslem pro detail. Sportoviště byla moderní, přitom navržená pro rozumný počet diváků, aby se z nich po 99
Jaks sazba.indd 99
29.04.2022 18:52:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512430
olympiádě nestala monstra, která se naplní jen jednou za iks let při pořádání mistrovství světa nebo mistrovství Asie. Olympijská města – horský Pchjongčchang a přímořský Kangnung – jsou od sebe vzdálena třicet kilometrů, a ačkoli se olympijské areály zrovna netopily v záplavě sněhu, nakonec ho na všechny disciplíny bylo dost. Nesportovní hvězdou se v Pchjongčchangu stal chlapík, který se představoval jako Howard. Pravděpodobně přijel z Hongkongu a byl naprosto dokonalým dvojníkem Kim Čong-una. Poprvé vzbudil rozruch během zahajovacího ceremoniálu, protože se pohyboval na tribunách v čestné lóži nedaleko Kimovy (skutečné) sestry Kim Jo-čong. Tam mu policisté ještě po dobrém domluvili. O pár dnů později se zjevil na ženském hokejovém utkání společného korejského národního mužstva proti Japonsku a z televizních záběrů bylo vidět, že severokorejské roztleskávačky nepovažují dvojníka za povedený vtip. A některé se vyloženě bály, co může následovat. Howard tehdy předvedl vytříbený smysl pro humor. „Pane, prosím, pojďte s námi,“ naléhá na něj jihokorejský policista na tribuně stadionu. „Proč? Nic jsem neprovedl. Chci se jen dívat na hokej, je to můj oblíbený sport,“ odpovídá s úsměvem a slušně Kimův dvojník. „Prosím, pojďte pryč, v tomto sektoru nemůžete zůstat,“ snaží se mu policista napovědět, kde je problém. Bodyguardi Kimovy sestry jsou nebezpečně blízko. „Jen jsem se chtěl podívat, jak to ti moji poddaní hrajou,“ odzbrojuje Howard svou ironií všechny kolem. „Pane, prosím… říkám to naposledy.“ Howard není provokatér, a tak odchází s policisty, kteří ho vzápětí, v dostatečné vzdálenosti od severokorejských roztleskávaček, propouštějí. Hned jsou u něj novináři: „Co tomu říkáte? Byl jste v podstatě na chvíli zatčen…“ „Já tomu neříkám nic, ale jsem zvědavý, co tomu řekne ségra, 100
Jaks sazba.indd 100
29.04.2022 18:52:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512430
až se to dozví…,“ říká naoko vážně. Později se ještě nakrátko objevil v Singapuru a v Hanoji během obou summitů Kim Čong-una s Donaldem Trumpem, ale tam už s ním policie udělala krátký proces. Jasně mu řekla, že pokud se nepřestane objevovat na veřejných místech poblíž obou politiků, bude vyhoštěn. Howard si to vzal k srdci a v podstatě v tichosti zmizel. Velkou pozornost na sebe strhávaly i severokorejské roztleskávačky. Více než stovka mladých žen, které přicestovaly z KLDR – lodí! Všude se objevovaly výhradně ve sportovních soupravách (pravda, z hlediska módy trochu zamrzlých v čase), a aby se ani jedna z nich od výpravy nevzdálila, na to dohlížel jejich mužský, sportovní doprovod. Jakási armáda politruků i bodyguardů. Zvláštní, záhadná skupina, která dokázala roztleskat zaplněnou hokejovou halu, aby vzápětí hromadně zmizela neznámo kam. Jako novinář se k nim člověk mohl přiblížit maximálně tak na dva tři metry, jakékoli interview ale vzápětí okamžitě přerušila jihokorejská policie. Navíc Severokorejky ani o žádné sbližování nestály a do olympijského počasí se v podstatě hodily – nepřístupné, ledové královny. Třebaže velmi pohledné. Zatímco rozhlasoví kolegové – sporťáci (podle mě jednoznačně nejlepší sportovní novináři v Česku) šli vyloženě po brankách, bodech, vteřinách, mým úkolem bylo každý den natáčet rozhlasový Olympijský zápisník – příběhy zpoza sportovních kulis. Originální osobnosti ze startovní listiny, zajímavosti z technického zázemí, reportáže o tom, jak funguje stravování, doprava, nebo jaké zajímavé, originální postavičky se objevují na tribunách. Vynikající bylo hlavně ubytování – olympijská i novinářská vesnice svítily novotou. Moderní, velkometrážní byty s topením i klimatizací měly například kuchyňské linky ještě zabalené do ochranného igelitu a v podstatě nešly používat, protože okamžitě po skončení olympiády se do nich nastěhovali noví 101
Jaks sazba.indd 101
Ukázka elektronické knihy
29.04.2022 18:52:43