„Milenka se jmenuje Darina Lipowská, je jí tak pětadvacet a bydlí ve Vendryni. Už jsem tam poslal Třinečáky.“ Gomola držel v ruce přenosný počítač. „V tabletu oběti jsem našel jejich společné fotky. Jeden ze Siudových kluků ji poznal a věděl, kde bydlí.“ „Tablet byl odemčený?“ „Zkusil jsem nejdřív čísla od jedné do šesti, podruhé jsem je naťukal obráceně a vyšlo to,“ pokrčil s úsměvem rameny. „Jak je manželce?“ Tentokrát se zeptal Siudy, který odvezl zcela zhroucenou Koždoňovou domů, kde ji zanechal v péči jedné z dcer. „Je pod sedativy. Zatím není schopná výslechu. Jediné, co řekla, bylo, že manžel odjel na chatu v pátek odpoledne a měl se vrátit v neděli večer. Když ani včera nedorazil a nebral mobil, tak dneska sedla do auta a zajela do Tyry.“ „Oukej, vyslechneme ji zítra,“ přikývl Saran. „Co dalšího jste zjistili?“ „Nahoře zůstaly téměř všechny věci Lipowské,“ pravila malá kapitánka. „Podle mě na sebe natáhla džínsy a triko, popadla kabelku s doklady a peněženkou, skočila do auta a odjela. „Jak víte, že tu měla auto?“ „Našli jsme rýhy ve štěrku po pneumatikách. Při rozjezdu dupla na plyn,“ řekl Komárek, který se vrátil zvenku a připojil se k nim. „Nějaké stopy po pachateli?“ „Zatím nic,“ reagovala Ivana. „Vypadá to, že sem normálně vešel, kopl Koždoně a zase odešel. Ale ještě jsme neskončili. Sebrali jsme množství otisků, ty nám ale budou k ničemu. Udělali jsme i stěr z tváře oběti, jestli jí třeba útočník nedal vlhkou rukou facku. Jak říkal docent, drobné kamínky, které zůstaly v ráně, a pár jsme jich našli i na podlaze, svědčí o tom, že se uvnitř vrah nezdržel. Vešel, zaútočil a odešel.“ „Nějaké stopy?“ zeptal se a rozhlížel se kolem sebe. „Tady doktor tvrdí, že na krku je otisk podrážky.“ „Je extrémní sucho, otisk stop jsme nenašli, jen trochu hlíny a pár kamínků. Uděláme rozbor.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512429
Vyšetřovatel si všiml, že na kuchyňské desce je na dřevěném prkýnku nakrájená limetka. Přistoupil blíž a podíval se do dřezu. Ten byl prázdný. „Chybí nůž.“ „Cože?“ reagovala Sušková. Nechápala. „Vidličky a nože,“ řekl ironicky Saran. „Limetku musel něčím nakrájet, ne?“ „Vrah ale oběť nožem nezabil,“ poznamenala majorka. „Hm,“ zabručel Saran. Potřeboval si zakouřit. Vyšel z chaty, zahodil návleky, sundal policejní pásku a vylovil z krabičky kamelku. Sedl si na lavici pod pergolou a přemýšlel. Zatím nerozuměl dvěma věcem. Pokud přišel Koždoně zabít profík, proč ho nedorazil? Po kopu do hrdla člověk nezemře hned, oběť měla slušnou šanci útok přežít, kdyby mu Lipowská poskytla první pomoc a zavolala záchranku. Signál operátora tady byl. Což jej přivedlo k další nejasnosti. Kde se v době napadení mladá žena nacházela? Z myšlenek ho vytrhl Gomola. „Lipowská zmizela.“
Kapitola 5
„Jak to myslíš, že zmizela?“ „V místě bydliště není a rodiče tvrdí, že ji naposledy viděli v pátek odpoledne.“ „Pátrejte dál, zavolej Lukášovi, ať lokalizuje její mobil.“ Sarana postupně obklopili všichni operativci a Sušková. Kania nechal havrany naložit tělo a převézt je do ústavu soudního lékařství na fakultce v Porubě. „Tome, potřebujeme znát všechny majitele zdejších chat a vyslechnout je. Nejenom ty, kteří tu byli v sobotu. Karolino, ty zítra vyzpovídáš Koždoňovou a jejich děti. Libore, ty si vezmeš na starost Lipowskou, pomůžou ti Třinečáci, hlavně ten mladý, který ji zná. Pokud ji nenajdeš, vyhlásíme pátrání. Adame, ty se zúčastníš 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512429
pitvy. Lukáš jako vždy sestaví Koždoňovo sívíčko. A samozřejmě zabezpečte místo činu, ať sem nikdo neleze. Já se tu ještě zdržím. Sejdeme se v Ostravě u datlování.“ „Romane, ještě něco musíš vědět,“ ozval se nadporučík Siuda. „Povídej.“ „Koždoň byl lichvář. Znám v Třinci pár lidí, které v podstatě zničil. Měl vymakaný systém. Když se někdo hodně zadlužil, nabídl se, že dluh zaplatí, ovšem pod podmínkou, že na něho dotyčný převede byt či rodinný dům, ve kterém bydlel. Dlužník s ním pak podepíše nájemní smlouvu a Koždoň ho už ve svém nechá bydlet s tím, že mu nájemník musí pěkně solit. A pokud vysoký nájem jednou dvakrát nezaplatí, dlužník skončí na ulici. Všechno je na první pohled legální. Notářsky ověřené smlouvy řádně zanesené do katastru. A především fakt, že původní majitel převod nemovitosti podepsal sám a dobrovolně. Koždoňovi zatím nikdo trestný čin neprokázal. Každopádně znám aspoň pět šest lidí, kteří mají důvod ho zabít.“ „Takže pan klenotník byl zkurvený zmrd, který si vraždu skoro zasloužil.“ „Málokdo si vraždu zaslouží,“ namítla Karolina. Saran si zapálil další cigaretu. V srpnovém odpoledním žáru mu vůbec nechutnala.
Kapitola 6
„Co máš v plánu?“ zeptala se Romana Muška, když osaměli. „Ani nevím, sedí se mi tady ve stínu dobře,“ řekl Roman, který z chaty přinesl dvě petky studené Dobré vody a sedl si znovu do křesla pod pergolou. Karolině závislé na jeho odvozu nezbývalo nic jiného než se taky posadit. Napila se a vodou si protřela zátylek, Saran udělal totéž s tím rozdílem, že se předklonil a vodou si polil hlavu. Včera padl teplotní rekord, někde v Čechách naměřili přes čtyřicet stupňů. „Nepojedeme radši na služebnu sepisovat úřeďáky?“ navrhla 104
Ukázka elektronické knihy