ním se bude muset setkat a zachovat si rozvahu: mladá dívka místo zkušeného detektiva jistě vyvolá zděšení. Když se však otevřely dveře salonu, byla to Violet, kdo byl překvapen. Před ní stála žena, poněkud zvláštně vyhlížející. Ale co na ní bylo divného, to Violet nechápala. Bylo to tím, jak měla úhledně upravené šedé kadeře? Nebo to byl ostrý kontrast mezi jejím živým a netrpělivým pohledem a slabými, chvějícími se rty? Měla na sobě nudné smuteční šaty, sice velmi drahé, ale něco v jejím chování a ve výrazu tváře naznačovalo, že svým šatům sotva věnuje pozornost a že vůbec nechápe, co má na sobě. „To já jsem vás chtěla vidět. Znám vaše jméno, ale vy pravděpodobně neznáte moje. Jmenuji se Quintardová, a mám potíže. Potřebuji pomoc. Nevěděla jsem, kam jinam jít než do detektivní agentury. Tak jsem zavolala na první inzerát, který jsem našla, a… a tam mi řekli, že mám očekávat návštěvu slečny Strangeové. Nemyslela jsem si, že to budete vy, ale to je asi v pořádku. Proto jste sem přišla, i když je to všechno trochu neobvyklé, že?“ „Samozřejmě, paní Quintardová, a když mi řeknete…“ „Vidíte, má drahá… ano, myslím, že se posadím. Minulý týden zemřel můj bratr, slyšela jste o něm – C. Dudley Brooks?“ „Ano, můj otec ho znal – všichni jsme o něm slyšeli. Ale nespěchejte, paní Quintardová, poslala jsem auto pryč. Máme spoustu času.“ „Bohužel nemám moc času. On… Budu pokračovat popořadě. Můj bratr byl vdovec bez dětí – bez přímých dědiců. To ví každý. Ve skutečnosti adoptoval dítě své ženy z prvního manželství a v závěti, kterou sepsal ještě za jejího života, ho učinil svým jediným dědicem. Brzy si však uvědomil, že tento mladý muž pravděpodobně nebude
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512189
schopen zvládnout tak velkou odpovědnost, a sepsal novou závěť – bohužel tajně i před svými příbuznými a nejbližšími přáteli. Podle nové závěti připadne veškerý majetek mého bratra jeho synovci Klementovi: ten se od mládí změnil k lepšímu a má mimo jiné krásné děti, k nimž můj bratr velmi přilnul. A právě tato závěť – ten nešťastný kus papíru, který pro nás tolik znamená – je pryč! Ztracený! A…,“ její hlas, který se zlomil ve výkřik, se ztenčil do vyděšeného šepotu, „já jsem ho ztratila.“ „Ale musí existovat kopie, vždycky se dělají kopie…,“ namítla slečna Strangeová. „To ale není všechno. Můj synovec je už mnoho let velmi nemocný, takže se ve společnosti nepohybuje. Umírá na souchotiny. Lékaři tvrdí, že nemá naději na uzdravení, a nyní, když se bojí, že zanechá svou ženu a děti v naprosté bídě, chřadne tak rychle, že každý den může být jeho poslední. A já se mu musím dívat do očí – do těch utrápených očí – a ten pohled mě zabíjí. A přesto to není moje vina. Nemohla jsem… Ach, slečno Strangeová!“ odmlčela se. „Závěť je někde v domě! Neodnesla jsem ji z patra, na kterém se nachází moje ložnice! Najděte ji, prosím vás, nebo…“ Violet si uvědomila, že je čas na slova povzbuzení. „Pokusím se,“ odpověděla. Paní Quintardová se trochu uklidnila. „Ale nejdřív,“ pokračovala, „bych se ráda dozvěděla víc. Kde je váš nemocný synovec?“ „V tomto domě bydlí už osm měsíců.“ „Bylo to jeho dítě, které jsem viděla na chodbě?“ „Ano, a…“ „Budu za to dítě bojovat!“ Violet prudce vykřikla. „Jsem si jistá, že pravda je na straně jeho otce! Ale kde je ten druhý žalobce, Carlos?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512189
„To je ten problém! Carlos se sem plaví na lodi “Mauritania” a dorazí za několik dní. Vrací se s manželkou z cesty na Východ. Slečno Strangeová, chybějící dokument musíme najít, než se vrátí, jinak bude přečtena jiná závěť a Carlos se stane pánem domu, což bude znamenat náš brzký odjezd a Klementovu brzkou smrt.“ „Vyhodit nemocného člověka ze dveří? Příbuzného v tak vážném stavu? Ale ne, paní Quintardová, nikdo by si něco takového nedovolil, i kdyby ten dům byl chatrč a majitelé žebráci.“ „Neznáte Carlose, neznáte jeho ženu. Dávají nám týden na sbalení. Nemají děti, a tak na Klementa žárlí. Naší jedinou nadějí je najít poslední vůli a zůstat zde legálně. Buď to, nebo zkáza. Teď už víte, proti čemu stojíme.“ „Udělám, co bude v mých silách, abych vám v této opravdu nepříjemné záležitosti pomohla. Ale mohu se zeptat, zda se zbytečně neobáváte chybějícího dokumentu? Protože pokud právník pana Brookse sepsal tuto závěť, pak…“ „Ne!“ paní Quintardová vykřikla. „Jeho právní zástupce je Carlosův blízký příbuzný, a proto ho jeho bratr o svých záměrech neinformoval. Klement, tedy můj bratr, ne synovec, byl vynikající finančník, ale doma byl plachý jako dítě. Jeho žena byla jeho milenkou, dokud byla naživu, a po její smrti to samé dělali její stejně panovační příbuzní. Když se můj bratr konečně rozhodl vyškrtnout Carlose ze závěti a přepsat ji v náš prospěch, odjel z města – kéž bych si vzpomněla, kam přesně – a požádal úplně cizího člověka, jehož jméno si nepamatuji, aby sepsal novou závěť.“ Její třesoucí se hlas a neklidné chování prozrazovaly stejnou povahovou slabost, která přiměla jejího bratra udělat potají to, co se bál udělat otevřeně. Violet musela sebrat odvahu a začít se vyptávat,
Ukázka elektronické knihy