JOANNE ROCKOVÁ
Přešel za ní do obývacího pokoje a sedl si na pohovku vedle ní. Když ucítila jeho žár tak blízko vedle sebe, vybavilo se jí, co se na tomto gauči odehrálo, když tu byli naposledy. Ucítila, jak rudne, a sklopila oči do zázvorového čaje. Věděla, že by měla odejít, jakmile to dopije. Ale bylo to už tak dávno, co se jeden druhého dotýkali. Ještě delší doba uplynula od chvíle, kdy se naposledy oddali vášni. Právě teď intenzivně vnímala každý týden bez něj. Odvrátila svou mysl od tělesnosti a znovu se soustředila na Romanova slova, aby se uzemnila a znovu si zpevnila své hranice. Věděla, že jeho rodiče, uznávaní vědečtí pracovníci, bývají stále na cestách, ale neuvědomila si, že kvůli tomu Romana a Marcela v dětství často opouštěli. „Myslím, že tvůj bratr moc rád na dětství u prarodičů nevzpomíná,“ řekla opatrně, když si vybavila některé kousavé poznámky Marcela o jeho úzkoprsém dědečkovi. „Má proto dobrý důvod,“ řekl Roman suše. „Naši rodiče Marcela podpořili, když v šestnácti přišel s tím, že je gay, ale otcovi rodiče… to nepřijali. Jejich chování způsobilo rozkol, který trvá dodnes.“ Ano, měla z toho podobný dojem, jen se jí to zdálo mnohem horší, než to vnímal Roman. Nic jí do toho nebylo, ale přesto cítila spřízněnost s Marcelem. Respektovala jeho talent a obdivovala jej za jeho snahy pomáhat méně šťastným lidem. Jak jej mohla rodina zavrhnout, navíc v tak citlivém období jeho života? „Přesto jste si zůstali blízcí?“ Odložila zázvorový čaj stranou. „Stal ses dědečkovým chráněncem?“ „Neřekl bych, že jsme si stále blízcí, ale nevyškrtl jsem je ze svého života. Pokud by zůstali obklopeni jen lidmi, kteří s nimi ve všem souhlasí, nikdy by se nenaučili toleranci, natož že by někdy Marcela přijali.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512173
NECHTĚNÁ TOUHA
Chápala, že to dává smysl, ale přesto se jí nelíbilo, že má výhody z rodiny, která Marcela zavrhla. Roman se posunul na gauči vedle ní, aby na ni lépe viděl. „Navíc, i kdyby mě lákalo přetrhat vazby s těmi, kteří ublížili Marcelovi, znamenalo by to prodat naši rodinnou firmu cizím lidem. Nejenom mé dědictví, ale i jeho. Mně by to nevadilo, ale nechci, aby Marcel strádal nejen citově, ale byl obrán i o finance.“ Zamračil se a pak zhluboka vydechl. „To by si nezasloužil. Stabilní příjem z akciové společnosti nám poskytl kapitál, který jsme potřebovali pro vybudování Zayn Designs. Dobře víš, jak je talentovaný. Musím mu pomoci, jak nejlépe dovedu.“ Slyšela v jeho hlase, jak je na svého bratra hrdý, což zaplašilo její pocit, že by jej měla hájit. „Je skvělý. Někdy tomu ani nemůžu uvěřit, že pracuju s někým, komu je předurčeno stát se gigantem módního průmyslu.“ „Ano, to zřejmě bude, ale v první řadě je to můj bratr a musím mu říct, že čekáme dítě. Zvláště poté, co jsme spolu dnes večer tak okatě odešli z práce.“ Roman natáhl ruku na opěradle gauče, aby jí mohl zabořit prsty do vlasů. To jemné gesto v ní vyvolalo mocnou odezvu. „Musím přiznat, že mi není nijak proti mysli, že budou i jiní vědět, že nosíš mé dítě.“ Zadívala se mu do očí. Zdálo se jí, že v jeho hlase zaslechla majetnické tóny. Nemělo by ji to nijak vzrušovat, vzhledem k tomu, že jejich vztah bude pouze o sdíleném rodičovství. Ale toto vědomí nijak nezastavilo touhu, která ji svírala ve slabinách, ani brnění pod kůží na hlavě, když jí uhlazoval pramen vlasů mezi prsty. „Uvědomuju si, že jsme se dostali do bodu, kdy jsem říkala, že bychom se mohli začít domlouvat 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512173
JOANNE ROCKOVÁ
o budoucnosti.“ Hlas jí zněl zadýchaně a nejistě, ale to jen proto, že ji jeho doteky přiměly toužit po něčem, po čem by toužit neměla. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla, aby se uklidnila. Pak už pokračovala s nově nalezenou sebejistotou. „Čím víc si toho čtu o rizikách v třetím měsíci, tím víc mě uklidňuje, že jsme slyšeli tlukot srdce. Je to dobré znamení. Poprvé jsem ho neslyšela. Chceš, abychom o dítěti řekli tvému bratrovi spolu?“ „Očekávám, že jeho první reakce bude vůči mně dost bouřlivá, takže bude asi lepší, když si s ním promluvím napřed sám, abych ho trochu zklidnil.“ Pátravě se na ni zahleděl, jako by se chtěl ujistit, že souhlasí s tím, co navrhuje. „Nechám už na tobě, aby sis s ním domluvila úlevy ve tvém pracovním rozvrhu.“ Chtěla protestovat, vysvětlit mu, že si potřebuje vychutnat tuto práci až do poslední kapky, protože to budou pravděpodobně poslední měsíce v tomto oboru a pak se bude muset svého snu vzdát. Ale věděla, že chce jen to nejlepší pro dítě, stejně jako ona. Což znamenalo, že chce, aby měla dost energie a chránila si zdraví. Celé měsíce bývala v práci až do noci a teď bude potřeba, aby víc naslouchala potřebám svého těla. „Dobře, to zní fér,“ souhlasila po chvíli a natáhla se pro hrnek s čajem. Jak se naklonila dopředu, vytáhla vlasy z jeho sevření a přerušila jejích spojení. „Díky. Konečně se trochu pohneme.“ Čelisti se mu napjaly a pak zas povolily, semkl rty a polkl, než pokračoval dál. „Přemýšlela jsi o tom, že by ses ke mně přistěhovala, až si seženu v New Yorku byt?“ Se sevřeným hrdlem spolkla nejistotu, která ji zavalila. „Romane, já nevím…“ Předběhl všechna její další slova a přednesl jí svůj návrh. „Už jsem si prohlížel nějaké prostory a našel 100 Ukázka elektronické knihy