LUCY KINGOVÁ
„Už jsem vám říkala, že moji rodiče jsou hipíci a že jsem vyrůstala v různých komunách. Místo toho, aby se mi věnovali, kouřili trávu a drnkali na kytaru. Toužila jsem po tom, aby se o mě někdo zajímal, a když to nebyli oni… Jednou odpoledne jsem v internetové kavárně začala online chatovat s někým, kdo vypadal jako kluk v mém věku.“ „Ale nebyl, je to tak?“ vložil se do Carlina vysvětlování Rico. „Ne,“ zavrtěla hlavou Carla. „Máte úplnou pravdu. Zato byl trpělivý a mazaný. Hodně se mě vyptával a já mu o sobě pověděla snad všechno, čehož on pak následně bravurně využil. Přesně věděl, co má říkat, jak má reagovat. Zahrnoval mě pozorností a láskou, které jsem tolik postrádala. A stejně tak dobře věděl, kdy se má stáhnout, aby si mě k sobě ještě víc připoutal. Tehdy jsem ještě zvýšila svoje úsilí, abych se mu zalíbila. Dělala jsem všechno, co po mně chtěl, jen aby mě neopustil.“ Bastardo. „Stačilo několik týdnů a byla jsem na jeho pozornosti zcela závislá. Začala jsem chodit za školu jen proto, abych s ním mohla chatovat v kavárně. Poslal mi mobil, abychom spolu mohli mluvit živě. Když po mně chtěl moje fotky, bez váhání jsem mu je poslala. Pak mi řekl, že je mu třicet, nikoli patnáct, ale mně to bylo jedno. Tvrdil, že to bude naše tajemství. Byla jsem jím úplně posedlá. Nestýkala jsem se s nikým jiným než s ním, dokonce i na Georgii jsem se vykašlala. Zkoušela to, mnohokrát, ale já jsem pokaždé našla nějakou výmluvu, proč nemůžu. A rodičům to bylo samozřejmě jedno. Když navrhl, abychom se sešli, byla jsem nadšením bez sebe. Sbalila jsem si tašku, sebrala peníze, které mi poslal, a utekla jsem.“ „Kam?“ zajímal se Rico živě. Byl tak napjatý a rozčilený, že skoro ani nestačil sledovat, co mu Carla vykládá. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512165
ZKROCENÍ BENÁTSKÉHO VLKA
„Do hotelu ve východním Londýně. Čekal tam na mě.“ „Pronajal alespoň dva pokoje?“ zeptal se Rico, ačkoliv tušil, co bude dál. „Ne. Jeden pokoj s jednou postelí.“ Rico zaskřípal zuby. Myslel si, že po tom, čím si prošel on, ho už neudiví, kam až mohou někteří lidé klesnout. Mýlil se. „Bylo vám patnáct!“ vybuchl. „Ano.“ „Strávili jsme tam tři dny,“ pokračovala Carla. „Měli jsme plán, že spolu utečeme do Francie, jenže jsem neměla pas. Změnili jsme tedy Francii na Skotsko, ale dřív, než jsme tam stačili odjet, zasáhla policie.“ „Jak vás našli?“ „Díky Georgii… Poslala jsem jí fotku hotelu, kde jsem s ním byla. Chtěla jsem se pochlubit, jak jsem úžasná, samostatná a náramně dospělá,“ zachmuřila se Carla. „Přitom jsem byla jen úžasně pitomá. Georgie zavolala na policii a ti mě z hotelu odvedli. Jsem jí za to hrozně vděčná. Divím se, že mě v tom nenechala. Chovala jsem se k ní příšerně.“ „To přece nebyla vaše chyba.“ „Máte pravdu. Teď už to vím,“ přitakala Carla. „Za všechno mohl on.“ „Co se s ním stalo?“ „Šel do vězení, pustili ho, pak to udělal znova a zase ho zavřeli. Myslím, že pořád sedí.“ „To je dobře,“ zamumlal Rico. „Jen ať tam hezky zůstane.“ Dusil se vzteky. Kdyby byl ten figlio di puttana venku, neručil by za sebe. „Řekla bych, že ho jen tak nepustí,“ podotkla Carla. „Takže… zpět k vaší otázce. Začala jsem se věnovat krizovému managementu z toho důvodu, že vím, jací jsou někteří lidé zdatní manipulátoři, jak dovedou měnit chování podle situace jen proto, aby vás dostali tam, kam potřebují. Možná to zní banálně, ale přeměnila 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512165
LUCY KINGOVÁ
jsem špatnou zkušenost na úspěšnou kariéru, na což jsem moc pyšná. A to je všechno,“ usmála se na Rika. „A teď vy.“ Carla se opřela a čekala. Zmatený Rico chvíli nevěděl, co po něm žádá. Byl plný toho, co mu právě sdělila. Nechápal, jak se s tím vším mohla tak skvěle vyrovnat. Musel obdivovat, s jakou otevřeností mu všechno vylíčila. On o svých zážitcích z dětství a dospívání nikomu neřekl. Styděl se za to, jak se nechal zneužít, jak byl důvěřivý a naivní. Napadlo ho, že Carla určitě cítila to samé rozčarování a zklamání, jakého byl plný i on. Odhodlání, aby se to už nikdy nestalo, měli také společné. Vlastně si byli hodně podobní. Usoudil, že když se mu Carla svěřila s něčím tak důvěrným, musela uvěřit, že to nezneužije. Nedluží jí tedy teď on to samé? „Co chcete vědět?“ zeptal se. Viděl, jak se na Carlině tváři rozlila citelná úleva. Zjevně nevěřila, že dodrží slovo. Zklamalo ho to. Ať se dělo cokoliv, na něj bylo vždycky spolehnutí. „Proč jste si vybral management hedgeových fondů?“ „Dostal jsem příležitost a skočil jsem po ní,“ odpověděl Rico. Umiňoval si, že bude stejně otevřený jako Carla. Zasloužila si to. „Kdy?“ „Když mi bylo šestnáct.“ Carlino obočí vyletělo až k ofině. „To je hodně brzo,“ konstatovala překvapeně. Pro někoho možná, pro mě ne, pomyslel si Rico. Připadalo mu, že od dvanácti prožil snad dva životy, a nebylo to nic pěkného. „Začal jsem pracovat v jisté investiční bance jako úředník. Během roku jsem si doplnil potřebnou kvalifikaci, abych mohl obchodovat na La Borsa.“ „Na italské burze?“ „Corretto. Přesně tak. Sídlí přímo tady v Miláně. Už jsem vám říkal, že mám hlavu na čísla. Byl jsem tak 100 Ukázka elektronické knihy