CATHY WILLIAMSOVÁ
Tak moc ho chtěla přesvědčit, aby přestal na Evelyn tlačit, aby prodala chalupu. Měla strach, že se svých projektů nevzdá. Že ze všeho nejvíc mu jde o to, aby získal další pozemky a mohl rozšířit své vinice. Nemohl Evelyn vyhnat, ale mohl ji přemlouvat, dokud by se s tím nesmířila a dokud by neakceptovala jeho návrh. Je to nad slunce jasné – nechtěl ji. Bolelo to. S pokrývkou kolem těla neohrabaně vstávala z postele. Ztuhla, když ji vzal za paži. „Co to ksakru říkáš, Izzy? Jak si můžeš myslet, že se mi to nelíbilo?“ „Myslím, že sis představoval něco jiného, což je totéž, pokud vím.“ Snažila se mu vytrhnout, ale nepustil ji. Přitáhl si ji k sobě. Pokoušela se vymanit se z jeho objetí, ale nepustil ji. „Dala jsi mi nejvzácnější dar, jaký může žena muži dát,“ řekl procítěně. „Nezasloužil jsem si to. Možná jsem volil špatná slova, ale ani na okamžik jsem si nemyslel, že to, k čemu mezi námi došlo, nebylo nádherné.“ „Nemusíš lhát, abys šetřil moje city,“ zašeptala Izzy. „Lhát? Nemusím lhát. Sáhni na mě, amore, dotýkej se mě a hned poznáš, jak moc se mi to líbí…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512163
SEDMÁ KAPITOLA Gabriel se usmíval. Pozoroval svou dceru a Izzy. S hlavami u sebe – černou a světlou – si soustředěně prohlížely ryby, které ulovili. Nezabralo jim to moc času, protože všem třem se za několik hodin podařilo chytit dva pstruhy. Udělali si výlet na pstruží farmu, kterou majitelé provozovali už desítky let. Dali jim pruty a návnady, zavedli je ke krásné vodní nádrži a nechali je, aby si dál poradili sami. Ryby jim na farmě očistili a vykuchali a teď seděli kolem grilu, jedli a hodovali. Gabriel v poslední době trávil s Rosou hodně času. Večeře v drahých restauracích po návštěvě zoo v New Yorku, které s ní absolvoval – pokud si udělal v práci čas, a to bylo jen zřídka – už byly minulostí. S chutí se účastnil všech akcí, které přepečlivě vybrala a zorganizovala Izzy. Rosa by mu ani nedovolila, aby se jich neúčastnil, protože, jak Izzy řekla, Bella se zanedlouho vrátí a oba, Rosa i Gabriel, se budou muset řídit pevně daným rozvrhem, který jim chůva předloží. Musejí proto využít zbývající čas, podniknout spoustu věcí a ještě něco si užít. Bella se vrátí jen přes mou mrtvolu, pomyslel si Gabriel. Zamyšleně se na obě díval. Byly tak soustředěné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512163
CATHY WILLIAMSOVÁ
na to, co dělaly, že to vypadalo, jako by osnovaly nějaké spiknutí. Izzy se na nic neptal. Nepokoušel se zavést hovor na Rosu, jak ještě před nedávnem plánoval. Teď byli milenci. Ona jednala na rovinu. Netajila se tím, že nestojí o dlouhodobý vztah. A on byl pořád na vážkách, jestli má z nastalé situace něco vytěžit. Pro jednou mu jeho motto „účel světí prostředky“ nepřipadalo úplně správné. Po sexu si povídali, ale byly to všeobecné hovory. Hrany byly obroušené a Izzy neměla potřebu se mu s něčím svěřovat. Bylo pravidlem, že mu do detailu vylíčila, co Rosa dělala, zatímco on pracoval. Stavěly si bunkry, chodidly za Evelyn, pomáhaly jí na zahradě, pekly koláče, dělaly v bazénu závody papírovými lodičkami. Jen náhodně se dozvěděl také něco o Rosině životě s matkou. Bianca s ní zřejmě trávila mnohem méně času, než jak líčila. Brala ji na cesty do zahraničí. Budu si muset jednou nechat zjistit, kdy ty cesty podniká, na jak dlouho a s kým, pomyslel si. Školu považovala Bianca zřejmě jen za okrajovou záležitost. Rosu vyzvedávala z vyučování pod triviálními záminkami. Copak šestileté dítě potřebuje trávit dlouhé hodiny v kosmetických salonech, sledovat manikúru a pedikúru? A co ty cesty do zahraničí? Nebylo divu, že Bella trvala na domácí výuce. Podle toho, jak nepravidelnou školní docházku Rosa měla, doučování potřebovala. Gabriel nečekal, že jeho bývalá žena bude dodržovat celibát, ale zajímalo ho, kdy a jak často si vodí muže domů. Když si s Rosou povídali, zmínila se o pánech, kteří k nim chodívají na obědy a na večeře. Musel se vší silou ovládat, aby to Biance při telefonním rozhovoru nevpálil, ale zdržel se. Rozhodl se, 100 Ukázka elektronické knihy