nahota. Ten se ani nenamáhal s oblékáním a zůstal omotaný v osušce. Adam se musel stále víc ovládat, aby si toho nevšímal. Přesto si příjemného večera s přítelem užíval. V jednu chvíli chtěl už Elimu prozradit, že ho zítra přijede navštívit jeho syn. Nakonec odolal. Došlo mu, že by Viktora zklamal, kdyby to Elimu prozradil. A to nechtěl. Jen ho trápilo, jak to zítra bude? Nechtělo se mu domů, ale uvědomoval si, že Viky má přednost. Věřil, že Kamil s Martinou nakonec nějaké řešení najdou. Bylo už po půlnoci, když si Eliáš natáhnul kalhoty a oblékl si triko. „Musím ještě zkontrolovat kotel. Ty se klidně natáhni, za chvíli jsem zpátky,“ řekl Eliáš a než Adam stačil zareagovat, vyšel z pokoje. Adam si odskočil na záchod a potom rozestlal rozložený gauč. Od Eliho věděl, kde je prostěradlo, polštáře a peřina. Přesto si nešel lehnout. Chtěl ležet na kraji. Věděl, že v noci bude muset běhat na záchod. Navíc měl ještě chuť na pivo a cigaretu. Někde v hloubi duše však bojoval s tím, co ho trápilo. Ty Eliho letmé dotyky, přátelské polibky na tvář. To v Adamovi vyvolávalo záplavu vzrušení, ale i bolesti. Tak moc si přál mu to oplatit. Ale bál se. Obával se toho, že by se neovládl a chtěl by i víc. Zároveň se však bál, aby nešlápl vedle a tím nepřišel o úžasného přítele. Adam měl zmatek nejen v hlavě, ale i v srdci. A to si myslel, že ho v jeho věku už nic nepřekvapí. „Ty ještě neležíš?“ zeptal se Eliáš překvapeně, když se vrátil na pokoj a našel Adama, jak sedí v křesle a kouří. „Čekal jsem na tebe,“ usmál se Adam a znovu si odskočil na záchod. Když se vrátil, Eliáš už ležel pod dekou. Adam okamžitě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512056
pochopil, že je Eli nahý. Jeho kalhoty a tričko ležely na opěradle křesla. Nesměle se posadil na okraj gauče a sáhl po rozpité láhvi piva. „Dáš mi napít?“ „Mám ti otevřít?“ ohlédl se Adam. „Nechci celé pivo. Jen bych se napil, kdyby ti to nevadilo?“ Adam ho ujistil, že nevidí důvod, proč by mu to mělo vadit. Myslel to vážně. Potěšilo ho, že se Eliáš neštítí napít se s ním z jedné láhve. Maličkost, ale pro Adama zase další kostka do mozaiky. Chtěl jen věřit, že oba skládají tu stejnou. Eliáš dopil zbytek, který byl v láhvi. Adam měl najednou pocit, že má sucho v krku, proto otevřel další láhev. Zároveň si zapálil novou cigaretu. „Stalo se něco?“ naklonil se Eliáš, položil si hlavu na Adamovo stehno, a přitom se mu zahleděl do tváře. „Ne.“ „Co se děje, Adame?“ „Nic,“ povzdychl si Adam a pohled upřel na televizi. „Myslel jsem si, že jsme přátelé,“ povzdychl si smutně Eliáš. „Já věřím, že ano!“ vyhrkl vyděšeně Adam. „Tak proč mám pocit, že se mě štítíš? Nebo ti snad vadím?“ Adam zalapal po dechu. Trvalo mu nějakou chvíli, než se zmohl na odpověď. „Copak to nechápeš? Já jsem buzna a zamiloval jsem se do tebe. Nic z toho, co tu říkáš, není pravda. Já se jen bojím, že se neovládnu,“ zabořil Adam smutně tvář do dlaní. „Mám tedy odejít?“ „Asi bych měl odejít já,“ prohlásil po delší odmlce Adam a chtěl se zvednout z gauče. Nyní už ani neskrýval, že mu po tváři stékají slzy. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512056
„Nebylo by lepší, kdyby sis lehnul vedle mě?“ ozval se šeptem Eliáš a jemně chytil Adama za ruku. „Toho se, ale bojím! Miluji tě! Copak to nechápeš!“ „Prosím, neodcházej,“ zadržel Eliáš Adama, který mu chtěl vytrhnout svou ruku z jeho sevření, „pojď si lehnout. Já nejsem tak blbý. Jen mi dej prosím čas. Mám tě moc rád, cítím k tobě něco, co jsem nikdy k žádnému muži necítil. Ale sám nevím, co mám dělat. Přesto chci být s tebou co nejvíc. Jsem šťastný, když jsme spolu, pokud tě cítím vedle sebe. Jen si sám potřebuji srovnat vše v hlavě. Nechci ti ubližovat. Ale dej mi prosím čas. Prosím.“ „Ale já nechci tvou vděčnost. Není na místě. Nic mi nedlužíš. Beru tě jako přítele, kamaráda.“ „Nejde o vděčnost,“ povzdechl si rozpačitě Eliáš a po krátkém zaváhání nadzvedl pokrývku pod kterou ležel. Adam měl pocit, že nevěří vlastním očím. To, že je Eliáš nahý věděl. Když však viděl, jak je vzrušený a jeho ztopořené mužství je napnuté k prasknutí, nedokázal od něho odtrhnout pohled. Věděl, že Eli je velmi obdařený jako muž, ale to, co viděl mu vyrazilo dech. Přesto si Adam uvědomil, že ho na Eliášovi zajímá mnohem víc. Po krátkém zaváhání i on odkryl svůj rozkrok, kde se mu v napnutých boxerkách rýsovalo jeho mužství. Nedokázal, snad ani nechtěl už skrývat, co s ním láska k Eliášovi dělá. „Můžu tě políbit?“ zeptal se nesměle Adam, když našel v sobě odvahu, a nakonec si lehl vedle Eliáše. K tomu, aby si sundal boxerky však odvahu nenašel. Bylo to i díky tomu, že se obával, že ušpiní prostěradlo, jak moc byl vzrušený a tekl. 100 Ukázka elektronické knihy