křídlo nějakého predátora. Stane se tou, která živí. Ale nakonec stejně naléhá: „Tak přišel jsi za mnou z vlastní vůle, nebo tě někdo poslal?“ Ivan odpoví: „Řekl bych, že ze své vůle asi tak napůl a ze zbylých dvou třetin mě poslali!“ Tentokrát to Babu Jagu neuzemní, ale naopak vzruší. Popadne pilník a otevře chřtán. Ivan si vzpomene na radu prostřední sestry. „Stařenko, slyšel jsem, že máš doma tři rohy. Nemohl bych si na jeden zkusit zadout?“ Jaga vytáhne roh a podá mu jej. „A můžu si na něj zadout?“ „Můžeš.“ A on do něj jemně foukne. „Děkuji, stařenko. Nemohl bych vyzkoušet ten druhý?“ Nyní vydá hluboký, rezonující zvuk jako z mušle. „Děkuji, stařenko. A nemohl bych si ještě vyzkoušet ten třetí?“ Tentokrát se nadechne, seč může, a vyfoukne všechen vzduch do rohu, z něhož vyjde ten nejhlasitější a nejnaléhavější zvuk, jakého byl kdy schopen, zvuk, jako když spolu křičí dva milenci nebo jako když se válečník řítí do boje. Ze starých keltských legend víme, že existoval jistý druh výkřiku, který ve válečnících budil zběsilou odhodlanost, z něhož všichni, kteří byli nablízku, bledli a těhotné ženy na místě rodily. Vzpomeňme též na zvuk trubky, který strhl stěny Jericha. Tímto výkřikem se ocitáme někde, kde zvuk působí kouzla. Po tisíce let byl mocný hlas znamením velké osobnosti. Dalo by se snad tedy říci, že čím déle člověk zůstává v podsvětí, tím mocnější je jeho hlas.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511844
A z podsvětí se takový člověk vrací s hlasem, který nelze přeslechnout. Ten náhlý výkřik, který Ivan vydá, nám připomene náhlé pozvednutí meče, kterým kdysi uťal vychovatelovu hlavu. Tentokrát však není jeho skutek reakcí na vnější okolnosti, ale je to vnitřní výkřik, jenž vychází v pravý čas. Abychom měli všichni silné hlasy, potřebujeme snad strávit nějaký čas s mrtvými – nebo v rozhovoru s Babou Jagou. Snad musí být v lidském hlase obsaženo podsvětí, a teprve pak může člověk rozmlouvat s onou temnou bytostí. Najednou kolem něj kroužilo hejno ptáčků všech druhů a velikostí. Mezi nimi byl Pták Ohnivák. „Rychle si naskoč,“ řekl pták Ivanovi, „a poletíme, kam budeš chtít. Neodletíš-li se mnou, Baba Jaga tě sežere.“ Ivan tedy vyleze na Ptáka Ohniváka a letí pryč. Tak se Ivan dostává z podsvětí. A tak končí další část příběhu.
Kdo sestupuje do podsvětí? Už mnohokrát jsme my muži i ženy sestoupili do podsvětí, aniž bychom o tom věděli. Jiným výrazem pro podsvětí je deprese. Statistiky odhalují, že depresemi trpí nesmírně velký počet žen. A stará
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511844
ještěrka, o níž hovoří Marion Woodmanová, je drží znehybnělé na pohovce. I muži se stále častěji seznamují s tím, co je deprese, ale tradičně o tom nechtějí mluvit. Terence Real ve své knize Nechci o tom mluvit říká, že se skrytou depresí žije na Západě každý muž.16 A dodává, že jedinou cestou ze skryté deprese je otevřená deprese. To znamená, že jediným způsobem, jak uniknout Babě Jaze číslo jedna, je jít k Babě Jaze číslo dva a pak k Babě Jaze číslo tři. Tak to vypráví i náš příběh. Máte-li před sebou Babu Jagu – Kostinožku, víte, že vaše deprese je alespoň otevřená: „Věci se rozpadají. Střed už nic neudrží.“17 Lorca náladu podsvětí nádherně zachycuje v básni, kterou jsme již citovali: Vydat se špatnou cestou znamená dojít tam, kde je sníh, a dojít tam, kde je sníh, znamená padnout na všechny čtyři a dvacet století jíst hřbitovní trávu.18 Ivanovy týdny, měsíce či roky strávené na místě, kde zapáchají kosti, symbolizují dobu utrpení, po níž je žena v područí krále Modrovouse a muž v područí bohyně Kálí. Náš příběh naznačuje, že sklíčený muž i sklíčená žena se oba, každý svým vlastním způsobem, kdysi, patrně ze strachu z moci, odvrátili od své rány. Ale někteří lidé věří, že sestup je něčím přirozeným. Jak naznačuje mayská legenda, tento
Ukázka elektronické knihy