Vědomě si zívnu a připustím si ji. Nezačnu si na ni naříkat, ale uvědomím si díky ní vlastní bytí. Únava mi dovolí nedělat vůbec nic. Zotavím se. Dopřeju si to, co právě potřebuji: pár chvilek pro sebe, které jsou jen a jen moje. Uprostřed únavy si uvědomím, že jsem udělal/a něco pro Boha i pro člověka. Je to dobrý pocit. Cvičení pro všední den • Vyzkoušejme si o přestávce následující cvičení: Zavřeme oči, klidně dýchejme a soustřeďme se sami na sebe. Uvědomme si, že právě v tomto okamžiku děláme svým vědomým dýcháním něco dobrého. Jsme u sebe doma a zásobujeme své tělo kyslíkem. Dopřáváme si pár drahocenných chvilek odpočinku. Nic nás to nestojí, a přitom je to nesmírně cenné. • O přestávce si lze vyzkoušet ještě další cvičení. Pohodlně se posaďme a představme si: Právě teď nemusím dělat vůbec nic, nemusím nic vyřizovat, nemusím plnit žádná očekávání, za přestávku se nemusím ospravedlňovat a omlouvat. Teď tu prostě jen tak jsem. Naplno si užívám zahálku a svých patnáct minut. Pak vstanu a pustím se s novou chutí do práce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511843
5. Přežvykovat biblická slova
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale kaž dým slovem, které vychází z Božích úst.“ MATOUŠ 4,4; srov. i DEUTERONOMIUM 8,3
Staří mniši znali cvičení zvané „ruminatio“ neboli přežvykování. Abba Antonios přirovnává přežvykování Božího slova k přežvykování skotu. Prohlašuje, že pozorujeme-li krávu při přežvykování, můžeme si všimnout, jak je blažená a spokojená. Stejně tak by mělo přežvykování Božího slova naplnit i naše tělo radostí a spokojeností. Mniši si vyhledávali několik málo biblických slov, aby si je mohli neustále opakovat při jednoduchých pracích. V tom případě jsou slova určující ducha. Mniši na Západě si kupříkladu neustále opakovali verš: „Bože, pospěš mi na pomoc, slyš mé volání.“ Otec Kassián nám radí, abychom si zvolená slova opakovali při jakékoli činnosti, které se právě věnujeme, ať už je to práce, jídlo nebo procházka. Připisuje jim blahodárný účinek: „Rozvažuješ-li o nich v srdci, stanou se ti mocným lékem a nejen že tě ochrání před veškerými útoky démonů, ale také tě očistí od všech nakažlivých pozemských neřestí, povedou tě k neviditelnému nebeskému nazírání a strhnou tě do nevýslovné výhně modlitby, jež je dána pouze nemnohým“ (Collatio 10,10). Právě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511843
tímto veršem začínají mniši v Münsterschwarz achu svou společnou modlitbu. Společná modlitba předchází tomu, co budou dělat během celého dne. Budou žít v neustálé Boží přítomnosti. Verš jim připomíná, že Boží přítomnost uzdravuje a pomáhá. Bůh žehná všemu, co vezmou do ruky. Všechno ryze pozemské a dost často i banální tím získává nový rozměr. Mniši při všem spoléhají na Boží pomoc. Ať už se pouštíme do čehokoli, nemusíme být sami. Bůh nám spěchá na pomoc. S jeho pomocí se nám plány podaří. Východní mniši měli opět nejraději takzvanou modlitbu k Ježíši „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným.“ Nebo ve zkrácené formě: „Ježíši, smiluj se nade mnou.“ Člověk si ji může jednoduše opakovat, má-li zrovna chviličku volna, třeba když na semaforu naskočí červená. Může ji také vědomě meditovat. V tom případě ji spojí s dýcháním. Při nádechu říká: „Pane Ježíši Kriste“. Slova doprovází myšlenkou, že Ježíšova láska proudí do srdce a zahřívá je. Při výdechu říká: „Smiluj se nade mnou“. Přitom si představuje, jak mu do celého těla proudí láska. Přežvykování uvedených slov tak proměňuje celé tělo. Cítí se u sebe doma. Uvědomí si, že se tělo cítí příjemně. Je plné lásky a milosrdenství. Hněv a hořkost se tímto slovem začínají pozvolna měnit v blahodárnou vnitřní kondici. Cvičení přežvykování se v křesťanské tradici vyvinulo ve střelné modlitby – krátká zvolání, která člověk pronáší v určitých situacích. Tak se například
Ukázka elektronické knihy