98
T. L. Swanová
Nějaká alergie na léky proti bolesti. To mě podrž. Připlácnu si ruce na pusu. Je to on? To přece nemůže být náhoda. Bože… Srdce mi asi prorazí žebra. Co mám napsat? Chvíli přemýšlím, a nakonec se zmůžu na: Doufám, že je v pořádku. To musela být hrůza. Panebože, panebože… Ach, můj Bože! Přichází odpověď. Ani ne, možná to byl dar z nebes. Vyskakuju z postele a začínám rázovat po pokoji. Nervózně si vyklepávám ruce; v žilách mi koluje adrenalin. „Co se to tady sakra děje?“ šeptám si pro sebe. Co mám odepsat? Vracím se do postele a píšu: Jaký dar z nebes? Odpověď přichází okamžitě. Jsem do ní tak trochu blázen. S vykulenýma očima a roztřesenýma rukama vyťukám: Vážně? A jak se jmenuje? Znovu se objeví tečky. Kate… Kate Landonová.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511729
Kapitola 6
„Cože?“ vyjeknu a vylítnu z postele. „Tohle není pravda, to se mi jenom zdá. Sakra.“ Musí mě tahat za nos. Počkat, to by musel vědět, že jsem to já. Sedám si zpátky k počítači a v zamyšlení si přikryju rukou ústa. Je to vůbec možné? On to na mě ušil. Jo, to bude ono. Ale… jak? Ani já nevím, jak něco takového zařídit, a to jsem ajťák. „Mohl se o tom nějak dozvědět?“ přemítám nahlas. Chvíli přemýšlím; dobře, nastražím past, abych věděla, na čem jsem. Jo, to udělám. Sednu si do tureckého sedu a stáhnu si vlasy do vysokého culíku; připravuju se na konfrontaci. Pokud odepíše něco hezkého, poznám, že ví, že jsem to já, a proto se snaží být uhlazený. Tak dobře… Podržím prsty na klávesnici. Zamyslím se a pak píšu: Co si od toho slibuješ? Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511729
100
T. L. Swanová
Čekám na jeho odpověď, ale žádná nepřichází. Hmm. Napíšu to trochu jinak. Doufáš ve velkolepý milostný románek? Znovu se objevují tečky. Spíš v horizontální polohu. Nic velkolepého, ona není můj typ. Nezapomeň, že jsem garbolog, milostné románky nejsou mojí doménou. S úlevou se usměju. Otrapo… stejně pro mě nejsi dost dobrý. Zareaguju: A co by podle tebe měla ideální holka dělat v tom tvém skladišti odpadků? Odepisuje okamžitě: Uklízet záchodky. Hlasitě se zasměju. Leda ve snu, blbečku. A nestačila by na to štětka? Ne. Jakou by sis představoval – svůdnou, chytrou, žhavou? Koušu si nehet na palci a čekám na jeho odpověď; netuším, proč mě to vůbec zajímá.
Ukázka elektronické knihy