„No třeba ale ke mně trochu něco cejtí, nebo se mu líbím, ne?“ ozvala jsem se nejistě. Na opačným konci se ozvalo mohutný zafunění. „No, nemám pocit, že by z tebe byl na větvi. Ale jak chceš, tak si to užij.“ Pravda je, že moje city k Markovi se zdály bejt tak osudový, že se mi nechtělo věřit v jejich jednostrannost. Copak tohle není nějaký znamení? Je to osudový vedení? Či osudový zblbnutí? Dala bych všechno, abych zjistila, co si o mně myslí. Není to žádný ucho. Vím, že mu je třicet sedm let. Ale co je tohle za hry? Kdyby mě chtěl jen dostat do postele, toho už mohl docílit dávno. Pokud se mu nelíbím, proč tohle všechno podniká? Stala jsem se snad obětí nějakýho obludnýho experimentu? To vylučuju, protože mi to připadá jako naprostej nesmysl. Kdyby byl tak pošahanej, předpokládám, že by už někde dávno seděl ve svěrací kazajce. Nevím, co si o něm mám myslet. Moc by mi pomoh, kdyby mi řekl: „Nemám zájem“, prostě bych to brala jako fakt a nějak bych se s tím vypořádala. Sice blbě, ale asi by to šlo. Jenže takhle mám pořád pocit, že je tam nějaká naděje, a připadá mi, že zabředávám do čím dál většího marastu. Třeba se to večer rozlouskne a celej tenhle blázinec skončí. Asi po hodině jsem začala být trochu optimistická a jen co jsem dorazila do toho prťavýho azylu, začala jsem s velepřípravami na večer. Kurt se na nic neptal a jen mě zvědavě pozoroval. Mně se zdálo, že se čas zcela zastavil a že snad nikdy nebude devět. Asi stokrát jsem se převlíkla, a nakonec jsem zvolila krásný černý mini šaty a luxusní lodičky. Makeup jsem úplně vymazlila. No byla jsem fakt k sežrání. Mark by byl totální blázen, kdyby mi nepodlehnul. Ještě jsem se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511725
„osprchovala“ svým oblíbeným Bulgari parfémem a pak už byl konečně čas vyrazit. Mimochodem, na bradě mi rostl asi půl centimetru dlouhej tuhej chlup. Všimla jsem si toho náhodou, když jsem si u okna nanášela mascaru, protože Kurtova koupelna má příšerný osvětlení. Mně se takový odpornosti nestávají. Vytrhla jsem ho pinzetou a doufám, že si ho Mark nevšimnul. Snad se to už nebude opakovat. To musí bejt tím stresem! V hlavě se mi rozjela celá série uspokojivejch scénářů, jak by mohl večer probíhat, a zanedlouho jsem stála před svým „oblíbeným“ pivním megastanem. Dorazila jsem o čtvrt hodiny dřív, normální lidi už byli pryč a co chvíli mě obtěžoval nějakej opilec. Konečně bylo devět, ale Mark nikde. Po deseti minutách jsem mu napsala, kde je. Žádná odpověď. Opět se mi udělalo psychicky a fyzicky zle, jako kdyby šlo o život. Ten člověk mě totálně zničí. Volala jsem mu. Nebral to. Rozbrečela jsem se, potichu, abych neštkala jako hysterka. Čekala jsem dalších deset minut a odešla jsem. Po pěti minutách mi volal, kde jsem. To už jsem ale dorazila téměř do centra, navrhl teda, že se sejdeme tam. Za dvacet minut na Karlsplatzu. Byla jsem tam. Nepřišel a napsal, že to nestihne. Doplazila jsem se do Georgenstrasse a zhroutila jsem se na svoji zaprášenou matraci. Kde jsou moje valeriánky? Nakapala jsem si třicet kapek. Mám pocit, že mi trochu pomáhají. Kurt tvrdě spal. Za další dvě hodiny mě probudila textovka od Marka. Ptal se, jestli se s ním nechci vidět zítra. Odepsala jsem mu, že ho nenávidím a že ho už nechci v životě vidět. Na to mi přišla absurdní odpověď: „Could you, please, stop doing this to me?“ (Mohla 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511725
bys mi přestat dělat takové věci, prosím?) Aha, jasně, zapomněla jsem, že ta zlá jsem tady já. Škoda, že nejsem psychiatrička, protože tahle situace je pro mě opravdu jak z jinýho světa. Je možné se zamilovat od úplnýho blázna? Jenže je Mark doopravdy cvok, nebo co je vůbec zač? Jak může někdo, kdo vypadá tak konzervativně, někdo s tak jemným aristokratickým úsměvem, ušlechtilejma rysama, vyleštěnejma botama a přátelským pohledem, někdo tak sexy, někdo s emocema tak pevně pod kontrolou, jak někdo takovej může bejt blázen? Blázni většinou někde halekají,
pokud
jsou
teda
dekompenzovaný.
Pokud
jsou
kompenzovaný, chovají se asi celkem normálně (Jako on?).
❤ Neděle Nejhorší víkend v mém životě pokračoval nedělním ránem. Venku bylo nádherně, slunce svítilo, jako kdyby snad bylo proč. Měla jsem v úmyslu se tohle ráno probudit vedle Marka, a místo toho jsem se musela dívat na nevzhlednýho Kurta, jak se v nechutným zapraným nátělníku hrabe z postele. Mohutně si zívnul a zeptal se mě, v kolik odjíždím. Nehodlala jsem se ve městě hrůzy zdržovat, tak jsem řekla, že asi za dvě hodiny. Apaticky jsem si prohlížela zmeškaný hovory a smsky od klientů. Všimla jsem si, že mi Mark před hodinou volal. Telefon jsem měla na vibracích a i ty mě normálně probudí. Musela jsem upadnout do opravdu tvrdýho stránku. Nicméně musím říct, že telefonát probudil 100 Ukázka elektronické knihy